Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 802/2001

- 109

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. září 1999 č. j. – 40 zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. ledna 1999 č. j. - 19, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 100.000,-Kč s 26 % úrokem z prodlení od 12. 12. 1997 do zaplacení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně nezjistil všechny skutečnosti rozhodné pro zjištění, zda byly splněny podmínky, na nichž se účastníci dohodli, a rozhodl tak na základě neúplného zjištěného skutkového stavu věci. Zároveň vyslovil právní názor, že potvrzení o složení kauce z 30. 4. 1997 je platné a žalobci mohli do 18. 7. 1997 odstoupit od svého rozhodnutí uzavřít kupní smlouvu s tím, že kauce propadá žalované a vlastníkům nemovitosti.

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 29. března 2000 č. j. - 58 uložil žalované zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 100.000,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 12. 12. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci zaplatili žalované kauci ve výši 100.000,- Kč jako projev vážné vůle uzavřít kupní smlouvu. Žalovaná, která zprostředkovávala prodej nemovitostí se zavázala nejednat s jinými zájemci o koupi předmětných nemovitostí. V potvrzení o složení kauce bylo uvedeno, že pokud složitelé z jakéhokoli důvodu odstoupí od svého závazného rozhodnutí uzavřít předmětnou kupní smlouvu do 18. 7. 1997, propadá kauce z jedné poloviny ve prospěch žalované a z jedné poloviny vlastníkům prodávaných nemovitostí. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně k závěru, že účastníci uzavřeli písemnou smlouvu podle § 51 obč. zák. Je-li podle § 40 odst. 2 obč. zák. smlouva uzavřena písemně, může být zrušena pouze písemně, z čehož soud dovodil, že nedošlo-li k písemnému odstoupení od úmyslu žalobců uzavřít kupní smlouvu na předmětné nemovitosti do 18. 7. 1997, nebyly splněny podmínky pro propadnutí kauce, a žalovaná je povinna vydat žalobcům podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodné obohacení ve výši 100.000,- Kč. Ve smyslu § 563 obč. zák. byla žalovaná povinna vrátit kauci na základě výzvy žalobců ze dne 10. 9. 1997. Úroky z prodlení byly přiznány až od 12. 12. 1997 s ohledem na žalobní návrh.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. listopadu 2000 č. j. - 84, ve znění opravného usnesení ze dne 13. března 2001 č. j. – 90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že za situace, kdy žalobci do 18. 7. 1997 neodstoupili od svého úmyslu uzavřít se žalovanou kupní smlouvu, a to písemnou formou, jak s ohledem na § 40 odst. 2 obč. zák. bylo nutné, vznikla žalované povinnost vrátit žalobcům jimi složenou zálohu, jež představovala bezdůvodné obohacení žalované. Odvolací soud neshledal pochybení soudu prvního stupně ani ve stanovení okamžiku, od kterého je žalovaná povinna zaplatit žalobcům i příslušenství pohledávky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání z důvodů podle a d) , ve znění do 31. 12. 2000. Dovolatelka namítá, že nečinnost žalobců, kteří do 18. 7. 1997 písemně od smlouvy neodstoupili a ani neuzavřeli kupní smlouvu, nelze považovat za jejich trvající zájem o uzavření kupní smlouvy, nýbrž za projev odstoupení od smlouvy. Nesouhlasí se závěry obou soudů, že odstoupení, které nebylo provedeno ve smyslu obč. zák. v písemné formě, je neplatné. Odvolává se přitom na obchodní zákoník, který u smlouvy o zprostředkování nevyžaduje písemnou formu. Poukazuje, že jednání žalobců odporuje dobrým mravům, jestliže se žalobci dovolávají neplatnosti právního úkonu z důvodu nedostatku písemné formy, neboť neplatnost právního úkonu nemůže být ve prospěch toho, kdo neplatnost způsobil. Nesouhlasí s argumentací soudu, že žalovaná porušila dohodu nejednat s dalšími zájemci o koupi nemovitosti, když se tak stalo až po 18. 7. 1997. Považuje za nesprávné rozhodnutí soudu o vrácení celé propadlé provize žalovanou oběma žalobcům společně a nerozdílně, jestliže smlouva stanovila, že druhá polovina kauce propadá ve prospěch majitelů nemovitosti, což považuje za smlouvu ve prospěch třetí osoby, jež ze smlouvy nabyla oprávnění okamžikem, jakmile s ní projevila souhlas - přijala polovinu složené kauce. Žalovaná proto nemá právní důvod vyplacenou část kauce na prodávajících požadovat. Dovolatelka považuje dále za nesprávný výrok soudu o tom, že žalovaná je povinna zaplatit uvedenou částku žalobcům společně a nerozdílně. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání žalované podali žalobci vyjádření, v němž navrhli zamítnutí dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné. S ohledem na soudem použitou aplikaci § 40 odst. 2 obč. zák. poukazují, že dohoda nazvaná „Potvrzení o složení kauce nebyla smlouvou zprostředkovatelskou, nýbrž nepojmenovanou smlouvou, uzavřenou podle § 51 obč. zák. Zdůrazňují, že žalovanou tvrzené jejich odstoupení od smlouvy nebylo nijak prokázáno a odkazují na provedené dokazování, které naopak prokázalo jejich zájem o koupi nemovitosti i po 18. 7. 1997. Za situace, kdy od smlouvy neodstoupili, nebyla pak splněna podmínka pro to, aby polovinu jimi složené kauce si ponechala žalovaná a polovinu odeslala prodávajícím.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „”).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé / /, nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil / /.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením /vydáním/ usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Vady řízení vyjmenované v ustanovení , k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti / /, nebyly dovolatelkou tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.

Přípustnost dovolání v dané věci není dána ani podle , neboť dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu a nejedná se o případ, kdy soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ). Z obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně po zrušení jeho rozsudku odvolacím soudem nerozhodl jinak, naopak každým svým rozsudkem rozhodl stejně, a to tak, že žalobě vyhověl.

Přípustnost dovolání v dané věci nelze dovodit ani z a 2 , neboť odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání ve výroku svého rozhodnutí a žalovaná o připuštění dovolání ani nežádala.

Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není z hledisek , a přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalované – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle a odmítl. Ve smyslu , věty první dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl shledán sepis vyjádření k dovolání při předmětu řízení 100.000,- Kč) ve výši 5.850,- Kč /část dvanáctá hlava první bod 10 , , , , 17 odst. 2, v návaznosti na a , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč ( vyhl.č. ). Ve smyslu soud uložil žalované, aby náhradu nákladů řízení zaplatila žalobcům k rukám advokátky, která je v tomto řízení zastupovala.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. ledna 2002

Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu