Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 4/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2001, sp. zn. , byla obviněnému R. F. podle § 71 odst. 3 tr. řádu a § 350c odst. 2 tr. řádu prodloužena vyhošťovací vazba do 31. 1. 2002.

Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost s odůvodněním, že k poslednímu prodloužení vyhošťovací vazby (usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 1 Ntv 9/2001, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. ) došlo z důvodu vystavení cestovních dokladů s tím, jak je v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedeno, že cestovní doklady budou v prodloužené době (tj. do 21. 12. 2001) pro obviněného opatřeny. Za této situace považuje obviněný napadené usnesení za nezákonné, neboť v době rozhodování Vrchního soudu v Olomouci nebyly dány žádné konkrétní skutečnosti, pro které v minulosti docházelo k prodlužování vyhošťovací vazby a které by prodlužování vazby odůvodňovaly, což je patrné ze samotného odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež napadenému usnesení předcházelo, a zjistil, že stížnost není důvodná.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 1994, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 1994, sp. zn. , byl R. F. odsouzen pro pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 219 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému R. F. podle § 57 tr. zák. uložen i trest vyhoštění.

Na základě příkazu ze dne 1. 7. 1997, č. j. PPR-98739/RCP-C-223-97, jež byl vydán orgánem cizinecké a pohraniční policie, byl obviněný zajištěn pro účely realizace výkonu trestu vyhoštění. Z tohoto zajištění byl dne 31. 7. 1997 obviněný F. propuštěn, neboť v uvedené době nebyla potvrzena totožnost obviněného orgány Svazové republiky Jugoslávie a zastupitelský úřad tohoto státu v Praze obviněnému nevystavil cestovní doklady, jež jsou k vyhoštění potřebné. Vzhledem k neznámému pobytu obviněného na území České republiky vydal předseda senátu Krajského soudu v Brně dne 18. 11. 1997 příkaz k zatčení. Tento byl realizován dne 26. 9. 1999, kdy byl obviněný F. zatčen při cestě z České republiky do Slovenské republiky na hraničním přechodu v Hodoníně, kde se prokazoval padělanými doklady státního občana Slovinské republiky.

Rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. , byl odsouzený podle § 350c odst. 1 tr. řádu vzat do vyhošťovací vazby. Zákonná dvouletá lhůta vazby uplynula dne 29. 9. 2001.

O návrhu na prodloužení vazby rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 1 Ntv 9/2001 tak, že lhůtu trvání vazby prodloužil do 21. 12. 2001. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. , podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta.

Dne 6. 12. 2001 obdržel Vrchní soud v Olomouci návrh předsedy senátu Krajského soudu v Brně na prodloužení vyhošťovací vazby obviněného, ve kterém jsou konstatovány skutečnosti, pro které dosud nedošlo k realizaci trestu vyhoštění s tím, že za dostatečnou je pokládána lhůta do 21. 2. 2002.

Vrchní soud v Olomouci poté, co zjistil, že návrh byl podán osobou oprávněnou v zákonné lhůtě, rozhodl v souladu se zákonem, když i nadále shledal existenci důvodu vazby podle § 350c odst. 1 tr. řádu.

Ještě před rozhodnutím o podaném návrhu si vrchní soud vyžádal zprávu Policejního prezidia České republiky, ze které zjistil důvodnost předpokladu, že k realizaci trestu vyhoštění obviněného dojde dne 21. 12. 2001. Protože však nešlo předem vyloučit možnost, že by se realizace trestu vyhoštění do uvedeného data neuskutečnila, dospěl vrchní soud k závěru o potřebnosti vyhošťovací vazbu obviněného prodloužit postupem podle § 71 odst. 3 tr. řádu do 31. 1. 2002. Jak je uvedeno v odůvodnění napadeného usnesení, mohlo by dojít ke zmaření účelu dosavadního omezení osobní svobody obviněného vyhošťovací vazbou.

Jestliže tedy Vrchní soud v Olomouci prodloužil lhůtu vyhošťovací vazby obviněného do 31. 1. 2002, učinil tak na dobu nezbytně nutnou k zabezpečení dalších procesních úkonů k tomu, aby byl trest vyhoštění realizován. Za dobu nezbytně nutnou je totiž třeba považovat dobu přiměřenou k opatření všech dokladů potřebných k vyhoštění obviněného. Jak se ukazuje, původní prodloužení vazby k tomuto nestačilo a tak bylo nezbytné vazbu prodloužit znovu. Současně je však nutné upozornit, že vazbu z těchto důvodů nelze prodlužovat donekonečna a je na orgánech k tomu příslušných, aby zintenzívnily svoji snahu a nové lhůty využily ke splnění účelu, ke kterému byla určena.

Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným se Nejvyšší soud ztotožnil s výrokem napadeného usnesení a proto stížnost obviněného R. F. jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 14. ledna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera