Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2267/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) B. M., narozeného 24. 11. 1936, B) D. M., narozené 2. 1. 1944, a C) M. M., narozeného 5. 5. 1947, všech zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) L. M., narozenému 23. 3. 1943, a 2) D. M., narozené 19. 1. 1944, oběma zastoupeným advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. , o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2000, č. j. -76, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku – Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. prosince 1999, č. j. -54, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně vyklidili část nemovitosti, tj. domu č. p. 1305 ve F. – M., stojícího na pozemku parc. č. 3463/1 – zastavěná plocha o výměře 367 m2 v kat. úz. F., zapsaného na LV č. 549 u Katastrálního úřadu ve F. – M., a to kuchyň o rozměrech 2,25 m x 3,55 m, koupelnu o rozměrech 1,30 m x 2,25 m a spíž o rozměrech 1,2 m x 1,3 m, vše o světlé výšce 2,88 m, v přízemí domu a sklep v suterénu o rozměrech 3,55 m x 3,40 m o světlé výšce 2,05 m situovaný pod kuchyní, koupelnou a spíží, a vyklizenou předat žalobcům. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní užívají označené místnosti v předmětném domě bez právního důvodu, neboť nedošlo k platnému zřízení věcného břemene, spočívajícího v právu žalovaných užívat tyto místnosti, ani k jeho vydržení, takže žalobci jako vlastníci předmětného domu mají právo na ochranu podle § 126 odst. 1 ObčZ.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 20. dubna 2000, č. j. -76, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen ve výroku o nákladech řízení, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání. Namítá, že věc u odvolacího soudu rozhodovala jako členka senátu soudkyně JUDr. K. Š., která podle jeho názoru měla být z projednávání a rozhodování tohoto sporu vyloučena. První žalovaný jako dlouholetý člen zastupitelstva města F. – M. a člen pracovní skupiny městského zastupitelstva pro nakládání s majetkem města F. – M. se podílel na vypracování zamítavého stanoviska k požadavku JUDr. Š., na jehož základě orgán města F. – M. nárok JUDr. Š. zamítl. V dané věci JUDr. Š. poté podala u Okresního soudu ve Frýdku – Místku proti městu F. – M. žalobu, když před tím se zajímala o to, kdo je členem této pracovní skupiny, a některé členy této skupiny kontaktovala. Má zato, že lze mít pochybnost o její nepodjatosti k osobě prvního žalovaného a že nemohla jednat ve věci nezaujatě a objektivně. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Dovolání není přípustné.

Podle odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení , a . Podle odst. l písm. a) dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci vyplývající z ustanovení odst. l písm. b) . Podmínky stanovené v daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné též tehdy, trpí-li řízení některou z vad vyjmenovaných v . První žalovaný se dovolává vady uvedené v .

Přípustnost dovolání podle není založena již tím, že dovolatel některý z tam uvedených důvodů tvrdí, ale je dána jen tehdy, když rozhodnutí vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí. Tak tomu však v dané věci není.

Podle je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže mimo jiné rozhodoval vyloučený soudce.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.

V posuzované věci není na straně dotčené soudkyně dána žádná taková okolnost, která by mohla zavdat příčiny k pochybnostem o její nepodjatosti. Skutečnost, že dovolatel jako člen pracovní skupiny městského zastupitelstva pro nakládání s majetkem města F. – M. se podílel na zamítavém stanovisku k požadavku uvedené soudkyně, na jehož základě byl její nárok zamítnut, sama o sobě nemůže být důvodem pro vyloučení této soudkyně z projednávání a rozhodování této věci, neboť bez dalšího jen proto, že nebylo vyhověno jejímu požadavku, nelze usuzovat na její podjatost. Jak vyplynulo z vyjádření dovolatele, dovolatel byl jen jedním z více členů pracovní skupiny městského zastupitelstva, která pouze činila návrhy na řešení podílového spoluvlastnictví obce a JUDr. Š. Žádný přímý styk s JUDr. Š. neměl. Z vyjádření soudkyně JUDr. K. Š. se podává, že nemá osobní ani jiný vztah k účastníkům řízení, a podstatné je, jak vyplývá z jejího vyjádření, že o členství prvního žalovaného v zastupitelstvu města F. – M. se dověděla až z obsahu dovolání, a rozhodnutí ve věci se jí přímo nedotýká. Dovolatel také ani dodatečně neoznačil žádné konkrétní důkazy, z nichž by bylo možno usoudit na to, že soudkyně JUDr. Š. v době, kdy v této věci rozhodovala, věděla o dovolatelově účasti na řešení jejích majetkových záležitostí.

Z uvedeného je zřejmé, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o . Dovolací soud neshledal ani žádnou jinou z vad uvedených v , ke který přihlíží z úřední povinnosti ( ). Proto podle a dovolání jako nepřípustné zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobcům, kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, žádné náklady nevznikly (, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. ledna 2002

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu