Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 345/2020
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 310,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 9 624,46 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 418,36 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 4 700 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 9 624,46 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 418,36 Kč a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky 4 700 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou podanou dne 17. 7. 2020 domáhala zaplacení 12 310,54 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 24. 9. 2018 se žalovaným smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 4 700 Kč, s tím, že se ho zavázal vrátit do 24. 10. 2018 Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Žalobkyně vedle částky úvěru požadovala uhradit i úrok z prodlení v zákonné výši od 25. 10. 2018 do 20. 10. 2019 kapitalizovaný částkou 418,36 Kč a nadále běžící ve výši 9% ročně od 11. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným z nesplaceného úvěru nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2019, a to s účinností od 10. 12. 2019, s tím, že změna věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 21. 1. 2020. Žalovaný neuhradil ani přes výzvy žalobkyně na předmětnou pohledávku ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 18 C 345/2020-11 neodvolala), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
5. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 24. 9. 2018 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 4 700 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě, přičemž smlouva neobsahuje podpis žalovaného.
6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 25. 9. 2018 vyplývá, že poukázala celkem 4 700 Kč na bankovní účet žalovaného, který se shoduje s bankovním číslem žalovaného uvedeným ve smlouvě o úvěru ze dne 24. 9. 2018 Ze sdělení České spořitelny a.s. soud zjistil, že majitelem bankovního účtu je žalovaný.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 10. 12. 2019 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, spolu s přílohou ke Smlouvě o postoupení pohledávek a dokumentem Projekt vnitrostátní fúze sloučením právnická osoba a právnická osoba má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 10. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 1. 2020 (viz. Oznámení ze dne 21. 1. 2020 a podací arch z 23. 1. 2020).
8. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného ke splnění jeho povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 23. 6. 2020 (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 23. 6. 2020 a podací arch ze dne 24. 6. 2020).
1. Z vyjádření žalobkyně ze dne 5. 1. 2021 vyplývá, že k výzvě soudu není schopna doplnit žalobní tvrzení, jakým způsobem její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vzala svoji žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku a učinila předmět žaloby pouze jistinu poskytnutého úvěru a úrok z prodlení.
9. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 4 700 Kč.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
21. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
22. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 345/2020-20 ze dne 18. 12. 2020, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovaným. Žalobkyně na tuto výzvu uvedla, že není schopna prokázat, v jakém rozsahu byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, a proto vzala žalobu v rozsahu úroku z úvěru a smluvních pokut zpět. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.).
23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 4 700 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, tedy nesplnila zákonnou povinnost s péčí řádného hospodáře prověřit příjmy a výdaje žalovaného, tak aby měla za osvědčené, že je žalovaný schopen úvěr uhradit. V důsledku porušení donucující ustanovení zákona v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná.
24. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na jeho straně vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalovaný obdržel na svůj bankovní účet částku v celkové výši 4 700 Kč, tedy na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4 700 Kč, které je povinen vydat. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na jeho úhradu, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, a žalovaný to ani netvrdil, že by žalovaný na smlouvu o úvěru cokoliv uhradil. S ohledem na to, že žalovaný je v prodlení s úhradou svých závazků, je rovněž důvodný nárok na zaplacení úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení, za dobu ode dne prodlení žalovaného úhradou pohledávky kapitalizovaný ve výši 418,36 Kč a nadále běžící ode dne 11. 12. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovení § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 1. 2020 podle § 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována a její nárok je tak důvodný. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok II.).
25. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).