Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 672/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 22. dubna 1999, č.j. -189, zamítl návrh žalovaného na vydání předběžného opatření, jehož smyslem mělo být zabránit faktické likvidaci bytu žalovaného. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že nejsou dány podmínky pro nařízení předběžného opatření ve smyslu ustanovení (dále jen „“), a to vzhledem ke skutečnosti, že bylo již rozhodnuto ve věci samé.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. prosince 2000, č.j. -261, usnesení soudu I. stupně zrušil a řízení o návrhu žalovaného na vydání předběžného opatření zastavil. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že řízení o věci samé skončilo v důsledku zpětvzetí žaloby, o kterém odvolací soud rozhodl usnesením ze dne 15. 12. 2000, č.j. -258 tak, že je připustil, rozsudek soudu I. stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zdůraznil, že existence předběžného opatření je pojmově vázána na probíhající soudní řízení (77 odst. 1 o.s.ř), takže mu nezbylo, než rozhodnout tak, jak bylo uvedeno ( věta prvá a a odst. 2 ).

Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 17. ledna 2001.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný osobně u soudu prvního stupně dovolání dne 25. ledna 2001, doplněné podáními ze dne 7. února 2001, 14. února 2001, 21. února 2001 a 28. března 2001 (resp. též z 30. března 2001). Jako dovolací důvody uvádí, že mu soudy obou stupňů v podstatě znemožnily kvalifikovaně jednat před soudem, neboť odmítli uložit žalobci, aby mu zpřístupnil sklep, ve kterém měl uloženy důkazy pro podporu jeho návrhu. Fakticky tak odkazuje na ustanovení v , v souvislosti s ustanovením Žalovaný má též zato, že řízení je postiženo vadou, spočívající v tom, že odvolací soud zastavil řízení o vzájemném návrhu žalovaného, ačkoliv mohl nedostatek podmínky řízení snadno odstranit podle Odkazuje tak na Dovolatel dále vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod ve smyslu ). Podle názoru dovolatele z ustanovení ani z jiného ustanovení v žádném případě nevyplývá, že existence předběžného opatření by byla nutně vázána na probíhající soudní řízení. Uvádí, že v jeho vzájemném návrhu nejsou žádné vady, pro něž by řízení o něm nemělo proběhnout, resp. pro něž by právům žalovaného neměla být poskytnuta soudní ochrana ( ).

Žalobce podal k dovolání vyjádření, ve kterém navrhuje jeho odmítnutí. Zpochybňuje dovolací důvody uváděné žalovaným, zejména odkaz žalovaného na § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř, neboť podle jeho názoru si žalovaný mohl potřebné doklady k uplatnění svých práv obstarat i jiným možným způsobem. Dále se domnívá, že žalovanému ze strany soudů obou stupňů byla po celé řízení poskytována dostatečná soudní ochrana.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) za tohoto stavu shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( o.s.ř), která splňuje požadavky ustanovení , tedy má sama právnické vzdělání, a dovolání splňuje formální i obsahové znaky uvedené v Dovolání v této věci je pak přípustné podle

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je povinen přihlédnout i k vadám, uvedeným v ustanovení a pokud je dovolání přípustné, pak i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Sám dovolatel má zato, že řízení bylo poznamenáno vadou ve smyslu ustanovení , a to proto, že - jak tvrdí - ze spisu soudů obou stupňů vyplývá, že soudy odmítly uložit žalobci, aby žalovanému zpřístupnil jeho věci uložené ve sklepě domu č.p. 377 v P., T. 42, mezi nimiž má uloženo mnoho důkazů, čímž mu soudy obou stupňů měly v podstatě znemožnit kvalifikovaně jednat před soudem, zejména předložit důkazy na podporu jeho tvrzení.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Tímto případem je míněno, jestliže postupem soudu, navíc v průběhu řízení (nikoliv rozhodnutím soudu) byla znemožněna účastníku řízení realizace těch procesních práv, která mu občanský procesní řád dává. Je pak zřejmé, že o takový případ se u žalobcem uváděného tvrzení nejedná. Ze spisu též nevyplývá ani to, že by v průběhu řízení došlo k naplnění některého z dalších případů vad, uvedených v ustanovení , případně, že by řízení bylo poznamenáno jinou vadou ve smyslu ustanovení , než dovolatelem dovozovanou.

Dovolatel je dále přesvědčen, že řízení bylo postiženo vadou tím, že odvolací soud zastavil řízení o jeho „vzájemném návrhu“, ačkoliv mohl nedostatek podmínky řízení snadno odstranit postupem podle ustanovení - např. žalovaného vyzvat, aby „vzájemný návrh“ správně označil, jako návrh na zahájení řízení ve věci samé.

Pro posouzení, zda je tato výtka dovolatele oprávněná, je nezbytné ujasnit si obsah žádostí žalovaného, které v průběhu řízení ve většině případů svých podání sám označoval jako návrh na vydání předběžného opatření. Po prvé tak žalovaný učinil ve svém bezprostředním vyjádření k podané žalobě, které je obsaženo v jeho podání ze dne 5. listopadu 1992. V jeho závěru výslovně žádá, aby soud prvního stupně učinil (vydal) předběžné opatření, aby bylo zabráněno faktické likvidaci jeho bytu, která hrozí v důsledku prováděných stavebních úprav v domě. Když pak byl žalovaný usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. května 1993, č.j. -44 vyzván, aby podle doplnil náležitosti návrhu na vydání předběžného opatření, žalovaný na toto usnesení reagoval svým podáním ze dne 10. června 1993, doručeným obvodnímu soudu dne 11.6. 1993. V něm výslovně žádá, aby soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, jímž se ve smyslu ustanovení ukládá žalobci, aby s urychlením do tří dnů od právní moci usnesení uvedl na vlastní náklady byt žalovaného do stavu, v němž se nacházel ke dni zahájení řízení v označené věci. Je tedy zřejmé, že i citací příslušných ustanovení procesního předpisu, z těchto podání žalovaného zcela nezvratně vyplývá, že jimi žalovaný měl skutečně na mysli požadavek na vydání předběžného opatření ( ).

Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků, může soud nařídit předběžné opatření nebo zajistit i bez návrhu důkaz. V samosoudcovských věcech tak učiní samosoudce ( věta první a třetí ). Předběžným opatřením může soud uložit účastníku řízení zejména, aby a/platil výživné v nezbytné míře, b/ odevzdal dítě do péče druhého z rodičů nebo péče toho, koho označí soud, c/ poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje, d/ složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu, e/ nenakládal s určitými věcmi nebo právy, f/ nebo něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

Předpoklady nařízení předběžného opatření a zajištění důkazu ve stádiu po zahájení řízení jsou v zásadě totožné s předpoklady, jež stanoví zákon pro nařízení předběžného opatření před zahájením řízení ( až ) Z ustanovení současně zcela jednoznačně vyplývá spojitost v něm obsažené úpravy postupu soudu ve věci návrhu na nařízení předběžného opatření, s vlastním, již zahájeným řízením ve věci samé. Proto možnost případného vydání předběžného opatření na podkladě zmiňovaného ustanovení je závislá na existenci řízení ve věci samé (na rozdíl od postupu podle násl. , které sice naopak předpokládá, že řízení bude teprve zahájeno, ale v dalším je tento postup opět vázán na existenci řízení ve věci samé, resp. na jeho výsledek - srovnej. např. ).

Jestliže tedy v souzené věci (jak správně připomíná odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení) řízení skončilo v důsledku zpětvzetí žaloby tak, že soud druhého stupně usnesením ze dne 15. prosince 2000, č.j. – 258, toto zpětvzetí žaloby připustil, zrušil přecházející rozsudek soudu prvního stupně, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, pak nebyly dále předpoklady pro nařízení předběžného opatření podle Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy třeba z hlediska důvodů dovolání pokládat za správné. Dovolací soud proto podané dovolání žalovaného jako nedůvodné zamítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením ve spojení s , a za situace, kdy dovolatel neměl se svým dovoláním úspěch, zatímco žalobci v tomto řízení vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem v dovolacím řízení. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. V intencích a je dovolací řízení zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zahájení, tedy dnem, kdy soudu dojde dovolání. Protože dovolání v této věci bylo podáno dne 25. ledna 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po prvním lednu roku 2001, určuje se výše odměny za zastupování advokátem podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Podle § 2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle (odstavec 2).

V části první, hlavě druhé dílu druhém vyhlášky, se stanoví odměny v řízení prováděném podle části druhé, čtvrté, páté a šesté . Zde v vyhlášky se stanoví zvláštní sazba odměny ve věcech předběžných opatření, která činí 1.200,- Kč. Podle cit. vyhlášky byla současně sazba odměny snížena o 50% na částku 600,- Kč.

upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, a nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny ( ). K nákladům řízení na straně žalobce proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč ( ). Celkem tak výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení žalobce činí 675,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2001

JUDr. Pavel Pavlík, v.r.

předseda senátu

Z