Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23Co 154/2025

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Číslo jednací: -31

USNESENÍ

(anonymizovaný opis)

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci

žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa]

proti

žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa ]

o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a o zaplacení 2.225.000 Kč,

k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi z 25. 4. 2025, č. j. -24,

takto:

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Okresní soud shora uvedeným usnesením odmítl podání žalobce datované 28. 3. 2025 a doručené soudu 31. 3. 2025, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Rozhodnutí o odmítnutí podání žalobce okresní soud učinil na základě závěru, že i přes výzvu k odstranění vad žaloby a jejímu doplnění, není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutkových okolností se žalobce žalovaného nároku domáhá, že žalobce pokračuje v opakování předchozích neurčitých a nesrozumitelných podání bez konkrétního obsahu, která opakovaně v rámci svých četných podání pouze kopíruje a mění v nich pouze žalované částky. Takovou žalobu považuje soud prvého stupně za neprojednatelnou, čehož důsledkem je právě rozhodnutí o odmítnutí podle

3. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání, ze kterého vyplývá, že nesouhlasí s rozhodnutím o odmítnutí žaloby, dožaduje se umožnění eutanazie a jinak v obtížně srozumitelném textu hromadně používaném i v jiných věcech, líčí své osobní poměry, ze kterých viní společnost jako celek, resp. justici, případně pak bývalou manželku.

4. Odvolací soud podle projednal takové odvolání (když napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věci samé), přezkoumal usnesení soudu prvého stupně a dospěl k následujícím závěrům.

5. Předně odvolací soud připomíná, že žalobce v minulosti u Okresního soudu v Chrudimi a Okresního soudu v Pardubicích (případně u jiných soudů), uplatnil v mnoha desítkách případech typově obdobné žalobní požadavky směřující proti České republice, případně pak dalším subjektům obecně označované jako požadavky na náhradu škody, zadostiučinění, za vzniklou zdravotní a psychickou újmu, vždy spojené s konkrétním finančním požadavkem, zpravidla dosahujícím několikamilionových částek. Typické pro tyto požadavky je to, že žalobce používá fotokopie svých žalobních návrhů, do kterých pak dopisuje některé nové informace, ale ve výsledku tyto žaloby jsou postaveny na stejném skutkovém základě. Žalobce primárně tvrdí, že je těžce nemocný, že je důchodce, že ho systém zlikvidoval, tato likvidace je zpravidla spojena s nějakým řízením, které on sám vnímá jako nedůvodně vedené podle křivého trestního oznámení. V nich vydaná rozhodnutí (bez jejich konkretizace) označuje za likvidační, nezákonná a z nich pak dovozuje důsledky jednak v podobě jeho zhoršeného zdravotního stavu, dále pak jeho finančních těžkostí a v návaznosti na to pak vznik nároků, které v tom či kterém případě vůči České republice či případně pak vůči jiným subjektům uplatňuje. Žalobce opakovaně vyjadřuje přesvědčení, že jde o činnost organizovaného zločinu, státu, který hodnotí jako gestapácký, zabijácký. Zpravidla pak spojuje s požadavky na finanční plnění i požadavek na povolení eutanazie s odůvodněním, že v tomto nejubožejším, zlodějském, zabijáckém a fašistickém svinstvu (myšleno Českou republiku) nechce nadále žít.

6. Žalobce pak zpravidla, a to i v této věci, na jakoukoli výzvu soudu k doplnění a opravě jeho podání, reaguje jen v pokračování obecných argumentů o jeho likvidaci, když sám sebe staví do role oběti, aniž současně výslovně v této věci, a i jiných věcech uvádí, jaké konkrétní rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, a že by v souvislosti s nezákonným rozhodnutím mu mohla vzniknout nějaká újma, kterou by nyní žádal zaplatit.

7. Pokud žalobce za tohoto procesního stavu i přes předchozí neúspěchy ve snaze projednávat takové nekonkrétní a nesrozumitelné požadavky pokračuje i v této věci, pak rozhodnutí soudu prvého stupně o odmítnutí jeho podání lze považovat za věcně správné.

8. Potvrzující rozhodnutí odvolací soud učinil i přesto, že žalobce součástí svého žalobního požadavku datovaného 28. 3. 2025 učinil i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, o této žádosti nebylo samostatně jednáno a rozhodováno. V této souvislosti totiž odvolací soud připomíná, že už i sám Nejvyšší soud ČR v usnesení z 28. 1. 2025, č. j. -51, v souvislosti s rozhodnutím o zastavení dovolacího řízení vyslovil názor, že i když žalobce jako dovolatel nebyl právně zastoupen, nebyl z tohoto důvodu vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení ustanovil zástupce, pak tato okolnost vzhledem ke značnému množství jím podávaných dovolání a také vzhledem k výzvě učiněné soudem prvního stupně dříve v této věci, nutně si musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již v minulosti mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady.

9. Byť s vědomím, že tento názor Nejvyšší soud vyslovil v konkrétní věci, a to v průběhu dovolacího řízení, má odvolací soud za to, že tento názor s určitými korekcemi je uplatnitelný i v nyní projednávané věci na samém počátku projednání žaloby, kdy neplatí pravidlo o povinném zastoupení, kdy o požadavku žalobce o ustanovení zástupce nebylo jednáno a rozhodováno a žalobce tak dosud nebyl konfrontován s požadavkem na doložení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků (srov. s ). Platí totiž, že žalobce nejen u Okresního soudu v Chrudimi, ale i u Okresního soudu v Pardubicích, ale rovněž i u dalších soudů v České republice, podává mnoho desítek možná dokonce stovek žalob o stejném či obdobném žalobním nároku se stejným či obdobným zdůvodněním. Opakovaně s těmito požadavky spojoval požadavek na osvobození od soudních poplatků o ustanovení zástupce a v mnoha případech (kromě zcela ojedinělých případů) jsou takové požadavky žalobce odmítány, resp. zamítány, a to pro zcela zjevnou neúspěšnost těchto požadavků, a tedy nesplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a potažmo pak předpokladů pro ustanovení zástupce. Za tohoto stavu zastává odvolací soud názor, že ačkoliv každému z účastníků soudního řízení náleží právo na procesní poučení ve smyslu ust. , není takové právo bezbřehé, nemůže sloužit k samoúčelnému rozšiřování prostoru, v němž bude žalobce se svými návrhy nepochybně neúspěšný. Platí totiž současně ve smyslu ust. , věta druhá, základní zásada civilního soudního řízení, že ustanovení musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Setrvávat tak za dané procesní situace na tom, že v každém jednotlivém případě bude žalobce vždy znovu a znovu poučován o předpokladech pro osvobození od soudních poplatků podle o.s.ř, potažmo o ustanovení zástupce podle a současně formálně zamítat opakovaně neúspěšné požadavky žalobce na ustanovení zástupce je v rozporu s požadavky .

10. K věci snad lze jen dodat, že požadavek žalobce na povolení eutanazie je požadavek, který opětovně žalobce hromadně zmiňuje ve všech svých podáních, a to přesto, že tímto požadavkem se věcně zabýval už Okresní soud v Pardubicích ve věci , posléze pak odvolací soud ve věci , resp. a konečně i Nejvyšší soud ČR ve věci a , a tento požadavek žalobce byl již pravomocně zamítnut a žalobce neuspěl ani v dovolacím řízení. Zjevně se tak žalobce snaží otevřít otázku, která je pravomocně vyřešena, a taková věc již nemůže být ve smyslu znovu projednávána pro překážku věci rozhodnuté. I tento přístup žalobce za tohoto procesního stavu ilustruje absentující smysluplnost a racionalitu v postupu žalobce, který z tohoto důvodu nemůže požívat právní ochrany.

11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ve spojení s a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalované České republice podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.

Pardubice 29. května 2025

Mgr. Jan Ducháček

předseda senátu