Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 373/2020-19
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem JUDr Radomírem Kubelkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 4.112 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.000 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 8,05 % úroku z prodlení z částky 2.000 Kč od 25.07.2019 do 23.11.2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 459,62 Kč, zamítá.
III. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2.112 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu č. 3703-226341/0710, VS: 1211037320.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.000 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 8,05 % úroku z prodlení z částky 2.000 Kč od 25.07.2019 do 23.11.2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 459,62 Kč, zamítá. III. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2.112 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, zastavuje. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu č. 3703-226341/0710, VS: 1211037320.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”)
2. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 10.195 Kč s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem Národní číslo, PSČ obec a číslo), se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřely dne 27.07.2016 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalované poskytla částku 2.000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do 22.08.2016 nevrátila. Vedle jistiny dluhu 2.000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 512 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny dluhu, administrativního poplatku za 4 upomínky ve výši 1.600 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 459,62 Kč.
3. Řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2.112 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, soud na základě částečného zpětvzetí žaloby před zahájením jednání dle ust. § 96 o.s.ř. zastavil.
4. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem anonymizováno číslo, PSČ obec a číslo), se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 27.07.2016 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě téhož dne žalované poskytla částku 2.000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 22.08.2016 nevrátila. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 2.100 Kč a dále poplatku za uzavření smlouvy ve výši 512 Kč a pro případ prodlení se zaplacením dluhu též poplatku za upomínky, a to za 1. upomínku částku 850 Kč, za každou další upomínku částku 250 Kč. Dopisem ze dne 13.11.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 23.11.2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.07.2019 má soud za prokázaný přechod pohledávky za žalovanou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.
7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 27.07.2016, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník “) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku .
8. Podle ust. § 6 a 8 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
11. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 2.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit do 22.08.2016, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 512 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením dluhu se žalovaná zavázala též k zaplacení poplatku za upomínky, a to za 1. upomínku částku 850 Kč, za každou další upomínku částku 250 Kč. Žalobkyně zaslala žalované písemnou předžalobní výzvu z data 13.11.2020 s výzvou k plnění do 23.11.2020. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila a do doby splatnosti ani poté ničeho nezaplatila.
16. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy, a to o poplatku a nákladech vynaložených v důsledku prodlení žalované musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
17. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).
18. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
19. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí 2078,70 %, účastníci sjednali krátkou dobu splatnosti, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 26% zapůjčené částky, poměrně vysoké poplatky za upomínky (za 1. upomínku 850 Kč a za každou další 250 Kč; (jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku ).
20. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku . Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud na jistině neuhradila ničeho, soud jí uložil zaplatit žalobkyni na jistině částku 2.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. od 24.11.2020 v návaznosti na předžalobní výzvu k plnění ze dne 13.11.2020 a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že účastníkům, kteří měli ve věci zhruba stejný úspěch, jejich náhradu nepřiznal.
22. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek bylo rozhodnuto podle ust. § 2 , 5, 6, 7 zák. č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou č. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li účastníci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.