Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 217/2001

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

- 58

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl shora označeným rozsudkem v předmětné věci, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje (výrok I.), ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalobce nahradit prvnímu žalovanému náklady řízení v částce 1.075,- Kč a ve výroku III. pak rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Rozsudkem ze dne 12. dubna 2000 čj. -30, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1, jakožto soud prvního stupně, ve výroku 1), že žaloba se žádostí, aby bylo určeno, že příklep licitátora provedený při dražbě nemovitého majetku – domu čp. 33 občanská vybavenost se zast. plochou parc. č. 101 a ostatní plochou – zeleň v zástavbě parc. č. 106, vše v k. ú. M. S., městská část Praha 1, obec Praha, vedené v Kat. území Praha-město - dne 2. 10. 1992, je neplatný, se zamítá. Ve výroku 2) soud zavázal žalobce nahradit prvému žalovanému náklady řízení.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo podle ust. a 2 (, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“) a odvolání neshledal opodstatněným.

Podle závěru odvolacího soudu soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav a věc správně posoudil i po stránce právní. Ohledně tvrzeného nedostatku aktivní legitimace na straně žalobce odvolací soud dodal, že v této věci se posouzení této legitimace překrývá s posouzením naléhavého právního zájmu žalobce na určovací žalobě ve smyslu ust. Při vědomí specifičnosti daného případu naléhavý právní zájem žalobci nelze upřít za situace, kdy je na vládní úrovni jednáno o dalších restitucích církevního majetku, které by se mohly dotknout i předmětných nemovitostí, jež jsou v současné době majetkem úpadce.

Tato okolnost však podle názoru odvolacího soudu nic nemění na správnosti závěrů soudu prvního stupně, korespondujících i s právními závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp. zn. II. Odon 33/96 a , i s nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. . Podle těchto judikátů vlastnictví, vznikající podle a , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby (dále též jen „zákon o malé privatizaci“), vzniká ze smlouvy, nikoli z jiné skutečnosti stanovené zákonem. Veřejná dražba ve smyslu cit. zákona je pouze zvlášť upravený proces uzavření smlouvy mezi dražitelem, kterým je organizace vykovávající právo hospodaření k věcem ve vlastnictví státu, a účastníkem dražby, který přijme nabídku. Tento proces je dovršen příklepem licitátora. Soud prvního stupně správně považoval ze právní důvod nabytí vlastnictví k vydražené věci kupní smlouvu, kdežto způsobem tohoto nabytí je příklep licitátora jako jednostranný právní úkon. Žalobcem tvrzená zákonná překážka vydražení sporných nemovitostí směřuje proti právnímu důvodu přechodu vlastnictví, tj. smlouvě, uzavřené příklepem licitátora v dražbě konané dne 2. 10. 1992, určení jejíž neplatnosti se však žalobce nedomáhá. Na určení neplatnosti příklepu sice může mít žalobce též právní zájem, neboť bez příklepu by nebylo smlouvy, ale žádný relevantní důvod jeho neplatnosti z hlediska hmotněprávní úpravy neplatnosti právních úkonů ani v žalobě netvrdí.

Odvolací soud proto napadený rozsudek podle ust. potvrdil.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž uvádí, že je podává v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě, když má za to, že napadené rozhodnutí má ve smyslu ust. ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle názoru dovolatele oba soudy nevzaly v úvahu již publikované judikáty, především rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. , event. Bc 37/94, uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu č. 3/94 a dále rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněný v Právních rozhledech č. 3/97. Pokud se soudy nezabývaly právní otázkou určení platnosti příklepu licitátora, řešily uvedenou právní otázku rozdílně.

Dovolatel dále poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , uveřejněný v časopise Právo a podnikání č. 7-8/1998, v němž je řešena právní podstata dražby. Dovolatel je toho názoru, že udělení příklepu licitátora v předmětné veřejné dražbě bránila překážka podle ust. , jakož i podle ust. , když vydražené nemovitosti jsou nemovitostmi, které na stát přešly z vlastnictví církví, řádů a kongregací.

Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001).

V posuzovaném případě byl napadený rozsudek odvolacího soudu vydán před 1. 1. 2001 a proto dovolání proti němu se spravuje režimem ve znění účinném do 31. 12. 2000, tj. ve znění účinném před výše citovanou novelou.

Podle znění , účinného do 31. 12. 2000, se tudíž posuzuje i lhůta pro podání dovolání, jejíž délka je jednoměsíční a lhůta počíná běžet od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, obojí ve smyslu v rozhodném znění.

Jestliže tedy dovolatel podal dovolání dne 9. 1. 2001, zatímco napadený rozsudek nabyl právní moci dne 4. 12. 2000, učinil tak po lhůtě, která skončila dne 4. 1. 2001 (čtvrtek) (K tomu srov. ust. ).

Dovolacímu soudu proto nezbylo, než opožděné dovolání odmítnout (ust. ve vazbě na ust. )

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ust. věta první (per analogiam) v návaznosti na ust. a Dovolatel procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, přičemž ostatním účastníkům podle obsahu spisu nevznikly v řízení o dovolání náklady.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 18. prosince 2001

JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r .

předseda senátu