Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2149/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u soudu 30.10.1995, byl uplatněn nárok na uložení povinnosti žalovaného k uzavření dohody o vydání domu čp. 922 s pozemkem parc. č. 13 v P. – N. V žalobě bylo uvedeno, že původním vlastníkem těchto nemovitostí byl JUDr. R. S., který zemřel 6.8.1961; jeho sourozenci byla O. B. a JUDr. O. S.; O. B. rovněž zemřela a jejím dědicem byl PhDr. R. B.; také po zemřelém JUDr. R. S. zůstali potomci – JUDr. V. S. a J. S., z nichž již JUDr. V. S. dne 8.1.1997 zemřel, a to bez závěti a bez potomků. Z uváděných příbuzných původního vlastníka zemřel již také JUDr. O. S. (dne 17.8.1943), jehož synem byl J. S., jenž dne 23.9.1998 rovněž zemřel, a jeho dědicem se stal Jan G. S., žalobce v této právní věci. V žalobě bylo dále uvedeno, že JUDr. R. S. uzavřel dne 2.6.1948 trhovou smlouvu s n.p. S., chemické závody P., na základě níž byl na uvedený podnik převeden dům čp. 922 a pozemek parc. č. 1284 v P.-N.; tento převod byl však uskutečněn v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.

Žalovaný bytový podnik k žalobě uvedl, že má právo hospodaření k nemovitostem, uvedeným v žalobě, že tyto nemovitosti má ve svém držení a že ohledně nich byla ze strany oprávněné osoby podána v zákonné lhůtě výzva k vydání nemovitostí. Nebylo však žalovanému bytovému podniku doloženo postačujícím způsobem splnění zákonných předpokladů, jež jsou stanoveny pro oprávněné osoby v ustanovení , ani to, že k převodu nemovitostí na státní podnik došlo v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu ustanovení

Soud prvního stupně se seznámil s výsledky řízení o dědictví po zemřelém J. S., vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. , konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení a provedl důkaz posudkem znalce z oboru odhadů nemovitostí.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 18.4.2000, čj. -94, byla žaloba žalobce zamítnuta. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 5.410,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; žalobci bylo dále uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 9.909,- Kč na náklady znalečného do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobu žalobce nepokládá soud prvního stupně za důvodnou. Žalobce považoval soud prvního stupně za oprávněnou osobu a žalovaný podnik za povinnou osobu ve smyslu ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích; měl také za to, že výzva k vydání nemovitostí byla tu včas oprávněnou osobou podána. Soud prvního stupně byl i toho názoru, že smlouva o převodu nemovitostí, uváděných žalobcem, k níž došlo mezi převádějícím JUDr. R. S. a nabývajícím národním podnikem S. dne 2.6.1948, byla uzavřena v tísni. Soud prvního stupně však nedospěl k závěru, že by uvedená smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, když dohodnutá kupní cena převyšovala tehdy maximálně přípustnou cenu; tvrzení žalobce o tom, že tu existovala protipohledávka ve výši 6.108.000,- Kč, pocházející ještě ze smlouvy, jež byla uzavřena za války dne 17.6.1944, ale po válce byla prohlášena za neplatnou podle zákona č. 128/1946 Sb., nebylo v řízení před soudem prvního stupně žádným důkazem přesvědčivě doloženo.

Proto byla žaloba žalobce soudem prvního stupně zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení .

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 21.3.2001, sp.zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen; žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému bytovému podniku na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.075,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným.

Odvolací soud byl toho názoru, že soud prvního stupně správně zaměřil jím prováděné dokazování a správně posoudil i otázku tísně a nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání trhové smlouvy z 2.6.1948, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a n.p. S. Soud prvního stupně správně vycházel z odborných údajů, obsažených v posudku znalce z oboru odhadů nemovitostí, který vzhledem k datu uzavřené trhové smlouvy vycházel z tzv. stopcen podle dříve platného nařízení předsedy vlády č. 175/1939 Sb. Odvolací soud byl shodného názoru jako soud prvního stupně, že byla-li cena za převáděné nemovitosti dohodnuta a ve smlouvě uvedena částkou více než dvojnásobně převyšující maximální cenu podle uvedeného cenového předpisu, nelze tu rozhodně uvažovat o nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání uvedené smlouvy. Odvolací soud dodával, že z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že tu došlo z předchozího neplatného převodu nemovitostí v roce 1944 již k započtení vzájemných pohledávek, a nebylo také prokázáno, že by kupní cena nebyla právním předchůdcům žalobce vyplacena.

Byl proto rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen a o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, dne 22.5.2001, tímto dnem nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci a dovolání ze strany žalobce bylo dáno 20.7.2001 na poštu k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazoval dovolatel na to, že rozhodnutí odvolacího soudu má, podle názoru dovolatele, zásadní právní význam, protože se zabývalo řešením právní otázky, která se ještě v judikatuře soudů neustálila. Jako dovolací důvod uváděl dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož se dovolání proti rozsudkům odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle – ve znění před novelizací ).

Také v bodu 15 přechodných ustanovení je uloženo odvolacím soudům, aby projednaly odvolání proti rozsudkům soudů prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona, a rozhodly o nich podle dosavadních právních předpisů.

Tato přechodná ustanovení jsou ustanovení kogentní a bylo třeba podle nich postupovat i v daném případě.

V (v zákoně č. ve znění před novelizací ) byla právní úprava dovolání obsažena v ustanoveních až . Podávání dovolání bylo upraveno v ustanoveních a tohoto právního předpisu.

Podle ustanovení (ve znění před novelizací ) mohl účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Jestliže tedy v daném případě nabylo rozhodnutí odvolacího soudu právní moci 22.5.2001 a bylo-li dovolání podáno dne 20.7.2001, stalo se tak po uplynutí jednoměsíční lhůty, jež byla stanovena v (v již citovaném znění).

Přikročil tedy dovolací soud k odmítnutí dovolání podle ustanovení a (v již citovaném znění) jako dovolání opožděného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 18. prosince 2001

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu