Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 814/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobci, druhým žalovaným a vedlejším účastníkem na jeho straně, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7.2.2001, č.j. -101, k odvolání žalobců potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9.8.2000, č.j. -77, jímž byla výrokem označeným I. zamítnuta „žaloba na určení neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 29.7.1998 na byt č. 16 o velikosti 1+2 s příslušenstvím ve II. poschodí domu č.p. 337 v P. (dále jen „předmětný byt“) uzavřena mezi prvním žalovaným jako pronajímatelem a druhým žalovaným jako nájemcem a dále o povinnosti druhého žalovaného vyklidit do 15 dnů po právní moci rozsudku předmětný byt a vyklizený jej předat pronajímatelům; dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Odvolací soud rozhodl také o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy dospěly ke shodnému závěru, že na straně žalobců, pokud se žalobou domáhali určení neplatnosti nájemní smlouvy, není dán naléhavý právní zájem, a pokud se domáhali vyklizení druhého žalovaného z předmětného bytu, nejsou žalobci aktivně věcně legitimováni k podání žaloby, protože nejsou většinovými spoluvlastníky domu, ve kterém se předmětný byt nachází.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost „navrhují shledat podle novelizovaného ustanovení a odst. 3 “, a to s odkazem na část XII., hlavu 1., bod 17. , přičemž zásadní právní význam „má podle dovolatelů otázka aktivní legitimace žalobců v části sporu, týkající se žaloby na vyklizení“ předmětného bytu. S poukazem na judikaturu soudů a právnickou literaturu dovolatelé namítají, že žalobu na vyklizení nelze posuzovat podle obč. zák., podle kterého jsou z právních úkonů, týkajících se společné věci, oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně, ale podle ustanovení obč. zák., podle kterého může takovouto zápůrčí žalobu uplatnit každý ze spoluvlastníků věci. Navrhli, aby Nejvyšší soud podle , 3 napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil v části, jíž byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen ve výroku o zamítnutí žaloby ve vztahu k povinnosti druhého žalovaného vyklidit předmětný byt, jakož i ve výroku o nákladech řízení, a věc „vrátil k dalšímu řízení.“

První žalovaná ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolání žalobců „ve smyslu /2 “ odmítnuto, protože napadené rozhodnutí se dovoláním zpochybňovanou otázkou nezabývá. Druhý žalovaný a vedlejší účastník se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací se nejprve zabýval otázkou, zda o dovolání žalobců bude rozhodovat podle , , ve znění účinném do 31.12.2000, tj. před novelou provedenou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, který nabyl účinnosti dne 1.1.2001 (dále jen „“), anebo podle ustanovení ve znění po této novele, tj. ve znění účinném od 1.1.2001, jak se domnívají dovolatelé.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 – dále opět jen „“). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 15. se odvolání proti rozhodnutím soudu I. stupně, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. rovněž podle ve znění účinném do 31.12.2000.

V dané věci byl rozsudek soudu I. stupně vydán dne 9.8.2000. Odvolací soud proto, ač jeho dovoláním napadený rozsudek byl vydán až dne 7.2.2001, tj. v době, kdy již nabyl účinnosti, musel odvolání žalobců proti rozsudku soudu I. stupně projednat a rozhodnout o něm podle dosavadních právních předpisů (viz. již zmíněná část dvanáctá, hlava první, bod 15. ). Rozhodnutí odvolacího soudu, které dovolatelé učinili předmětem dovolacího přezkumu tak sice bylo vydáno po 1.1.2001, ale „po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.“ Proto ani v dovolacím řízení nelze postupovat podle ve znění po novele provedené , jak se mylně domnívají dovolatelé, ale je nutno aplikovat „dosavadní právní předpisy.“

Ve smyslu výše uvedeného se dále dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení až 239 , protože toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Protože v daném případě má rozhodnutí odvolacího soudu formu rozsudku, může být dovolání proti němu přípustné pouze za podmínek upravených v a , nebo v případě existence tzv. zmatečnostních vad, uvedených v až g)

Vady řízení taxativně vyjmenované v , jejichž existence činí dovolání přípustným a současně i důvodným, a k nimž je dovolací soud povinen podle přihlížet, i když nebyly v dovolání uplatněny, dovolatelé nenamítají a nebyly z obsahu spisu zjištěny ani dovolacím soudem.

Podle není dovolání ve věci přípustné, protože rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím a nikoli měnícím. Protože však dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu I. stupně, kterému tedy žádný jiný, odvolacím soudem zrušený rozsudek nepředcházel, není dovolání přípustné ani podle

Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ,2 Ani aplikace tohoto zákonného ustanovení ale v souzené věci nepřichází v úvahu, a to jak proto, že odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil, tak i proto, že dovolatelé procesní návrh na vyslovení přípustnost dovolání vůbec neučinili.

Protože přípustnost dovolání žalobců nemá oporu v žádném v úvahu přicházejícím ustanovení (ve znění účinném do 31.12.2000), dovolací soud podle a toto dovolání odmítl, aniž se mohl zabývat správností napadeného rozhodnutí z hlediska námitek v dovolání uplatněných.

Ve smyslu ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 10. a 17. , bylo vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno dne 2.4.2001, o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle (paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem) ve znění , a podle , a věty prvé (per analogiam) , neboť dovolatelé zavinili z procesního hlediska, že jejich dovolání bylo odmítnuto, takže první žalované byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 950,- Kč ( , , , a vyhl. č. , tj snížení sazby odměny ve výši 3.800,- Kč dvakrát o 50 %), a z paušální náhrady hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč ( ve znění ). Celková výše náhrady tak činí 1.025,- Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobci, druhým žalovaným a vedlejším účastníkem na jeho straně odpovídá skutečnosti, že těmto účastníkům dovolacího řízení, kteří se k dovolání nevyjádřili, žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. prosince 2001

JUDr. Michal Mikláš , v.r.

předseda senátu