Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 276/2020-34
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Janou Tihelkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 10.540 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 4.700 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se do částky 5.840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.000 Kč od 6. 6. 2018 do 2. 3. 2020 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.300 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 4.700 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se do částky 5.840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.000 Kč od 6. 6. 2018 do 2. 3. 2020 a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.300 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 4. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10.540 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8.000 Kč od 6. 6. 2018 do zaplacení s tím, že žalovaná a právnická osoba uzavřely smlouvu o bezúčelovém hotovostním spotřebitelském úvěru na částku 8.000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou na dobu určitou, kdy se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkovém výši 13.520 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 5. 6. 2018. Původní věřitel svůj závazek splnil, když úvěrované poskytl úvěr dne 5. 5. 2017, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná však svůj závazek neplnila včas řádně a včas a ocitla se v prodlení od 6. 6. 2018. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované původní věřitel zjistil pravidelný a prokazatelný měsíční příjem, žalovaná dále musela předložit kopii občanského průkazu a další platné doklady i další dokumenty. Pohledávka za žalovanou se nejprve na základě smlouvy o převodu závodu stala součástí majetkové podstaty právnická osoba, následně tato společnost dne 11. 12. 2019 pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Přes předžalobní upomínku ze dne 26. 2. 2020 žalovaná nezaplatila ničeho.
2. Okresní soud v Bruntále vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, byl usnesením téhož soudu ze dne anonymizováno 202, číslo jednací, zrušen.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.
4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 7. 1. 2021 sdělila, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 5. 5. 2017, přičemž žalovaná měla spolu s jistinou úvěru vrátit náklady ve výši 5.840 Kč, které se skládaly z úroku ve výši 2.240 Kč, z poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 1.760 Kč, z inkasního poplatku ve výši 1.520 Kč a z administrativního poplatku ve výši 320 Kč. V případě všech poplatků platí, že jejich struktura a výše je s dlužníkem v zásadě sjednávána individuálně, je určena dohodou smluvních stran. Výše poplatku není v textu úvěrové smlouvy předtištěna a sjednává se až na místě samém s ohledem na konkrétní okolnosti úvěrového případu. Poplatky jsou sjednány transparentně, jasně a srozumitelně. Žalovaná uhradila původnímu věřiteli dne 30. 4. 2018 pouze 200 Kč a žalovaná při uzavření smlouvy uhradila administrativní poplatek 320 Kč a následně ve splátkách 2.980 Kč.
5. Soud nařídil jednání na den 26. 2. 2021, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila a jednáno tak bylo v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 5. 2017, včetně příloh, z přehledu splácení, ze smlouvy o prodeji části podniku, včetně přílohy, ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy, z pracovní smlouvy, z čestného prohlášení, z nájemní smlouvy, z přehledu příjmu, z rozhodnutí o přiznání příspěvku na bydlení, z žádosti o úvěr, z finanční analýzy a hodnocení, z předžalobní upomínky soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:
7. Žalovaná požádala původního věřitele o úvěr. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná uvedla, že pracuje na zaměstnanecké pozici, žije v druhovském poměru, v němž jsou dvě výdělečné osoby v domácnosti a jedno dítě do 15 let, bydlí v nájmu se standardně vybavenou domácností a její příjem ze zaměstnání činí 11.608 Kč měsíčně. Za bydlení zaplatí 7.000 Kč a za energie dalších 2.610 Kč, za stravování a výživné vynaloží 9.000 Kč a další její výdaje činí 1.500 Kč. Příjem přítele činí 13.500 Kč, příspěvek na bydlení 5.071 Kč. Celkem tak příjem domácnosti činí 30.199 Kč a výdaje 20.110 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaná předložila čestné prohlášení, z něhož vyplývá, že kontaktní osobou byla sestra žalované, dále doklady o vkladech hotovosti z února 2017, které jsou však nečitelné. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a zaměstnavatelem právnická osoba, vyplývá, že smlouva byla uzavřena dne 16. 11. 2016 na dobu neurčitou, kdy žalovaná pracovala na pozici montážní dělnice, přičemž výše mzdy měla být uvedena ve mzdovém předpisu. Žalovaná doložila také nájemní smlouvu, kterou uzavřela s pronajímatelem jméno příjmení dne 2. 1. 2017, přičemž smlouva je uzavřena na dobu určitou do konce března 2017 a nájemné včetně služeb činilo 7.000 Kč. Mzda žalované činila v prvním čtvrtletí roku 2017 34.824 Kč. Žalovaná pobírala v prvním čtvrtletí roku 2017 příspěvek na bydlení ve výši 5.071 Kč. Dle finanční analýzy původního věřitele tak žalovaná měla volné finanční zdroje ve výši 6.824 Kč měsíčně.
8. právnická osoba jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný, uzavřely dne 5. 5. 2017 smlouvu o úvěru číslo rok číslo, na základě které věřitel poskytl dlužníkovi bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední, tj. 13 splátky. Dlužník potvrdil převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti podpisem smlouvy. Dlužník se zavázal poskytnutou jistinu vrátit společně s úrokem a poplatky. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 28 % za celé období, čemuž odpovídá úroková sazba 25,58 % ročně. Za uzavření smlouvy žalovaná zaplatila poplatek ve výši 320 Kč. Dále se smluvní strany dohody, že za správu úvěru zaplatí celkem 1.760 Kč a za hotovostí výběr splátek 1.520 Kč Celkem tak žalovaná měla zaplatit 13.520 Kč bez poplatku za uzavření smlouvy ve 13 měsíčních splátkách po 1.040 Kč. Z předpisů splátek vyplývá, že v případě jistiny ve výši 8.000 Kč činí poplatek za uzavření smlouvy 320 Kč a výše splátky 1.040 Kč, přičemž je tak zjevné, že vždy v případě takto vysoké jistiny bude celkem zaplaceno 13.520 Kč. Jednoduchým výpočtem pak bylo zjištěno, že měsíční poplatek za správu činí 135 Kč a měsíční poplatek za hotovostní výběr ze splátek 117 Kč. Poplatek za uzavření úvěru činí vždycky 4 % z poskytnuté částky, hotovostní poplatek činí vždycky 19 % poskytnuté částky a poplatek za správu úvěru činí 22 % z poskytnuté částky. Žalovaná uhradila při podpisu smlouvy 320 Kč a 1.040 Kč, další měsíc zaplatila měsíční splátku 1.040 Kč a poté až dne 31. 10. 2017 zaplatila 500 Kč, dne 26. 3. 2018 částku 200 Kč a dne 30. 4. 2018 taktéž 200 Kč, celkem tedy zaplatila 3.300 Kč.
9. právnická osoba a právnická osoba uzavřely dne 8. 9. 2018 smlouvu o prodeji části podniku, přičemž přílohu této smlouvy tvoří i portfolio klientů, v němž je uvedena i žalovaná a její smlouva je identifikována rodným číslem, číslem smlouvy, jménem, příjmením, bydlištěm, datem uzavření smlouvy, celkovou výší jistiny úvěru, počtem splátek a výši měsíční splátky. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 11. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky za dlužníky uvedené v příloze č. 1. Mezi těmito pohledávkami byla uvedena i pohledávka za žalovanou, specifikována číslem úvěrové smlouvy, jménem, příjmením a rodným číslem a bydlištěm žalované, dnem uzavření smlouvy, výši jistoty, výší aktuálně dlužné částky v částce 10.540 Kč a výší úplaty. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020, odeslanou téhož dne, byla žalovaná informována o tom, že byla postoupena pohledávka za její osobou, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní, a to na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 s tím, že byla upozorněna na možnost soudního řešení.
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle ustanovení § 2993 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Soud se nejprve musel zabývat otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Z předložených smluv, a sice smlouvy o prodeji části podniku, včetně přílohy a ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy, soud dospěl k závěru, že postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni bylo žalované řádně prokázáno a nejpozději ke dni doručení žaloby se i o něm dozvěděla, když postoupení pohledávky žalované oznamoval právní zástupce žalobkyně, avšak sdělil ji jiného původního věřitele, než s jakým byla fakticky smlouva uzavřena. Datum uzavření smlouvy, jakož i výše jistiny však odpovídaly. To však dle názoru soudu nemá vliv na skutečnost, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena a že tato pohledávka byla i řádně identifikována v jednotlivých smlouvách, resp. v přílohách těchto smluv a že tak nejsou pochybnosti o tom, jaká pohledávka byla postoupena. Soud tak má aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.
17. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, přičemž smlouva o úvěru je současně smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěru povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele, přičemž v případě, že této své povinnosti nedostojí, je smlouva neplatná, a to absolutně. Z předložených listin pak vyplynulo, že žalovaná doložila pracovní smlouvu, doklad o výši mzdy, doklad o výši splátek, nájemní smlouvu a doklady vztahující se k platbě energiím a soud tak má zkoumání úvěruschopnosti žalované za dostatečné, když byla zkoumána jak výdajová, tak příjmová stránka a když sice do důsledků žalovaná nezaplatila už třetí splátku, avšak pokud řádně uvedla všechny své výdaje, pak původnímu věřiteli nelze v tomto směru, tedy pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, ničeho vyčítat.
18. Co však původnímu věřiteli nepochybně vyčítat lze, je způsob nastavení jednotlivých nároků v předložené úvěrové smlouvě a jejich značná nevýhodnost pro dlužníka jakožto úvěrovaného.
19. Není předně pravdou, co tvrdí žalobkyně, a sice že poplatky, především pak poplatek za hotovostní výběr splátek byl sjednán individuálně pro každého jednotlivého klienta. Z předložené smlouvy, především ale ze splátkového kalendáře totiž jednoznačně vyplývá, že celková částka jistiny a všech poplatků je vždy stejná a vychází z konkrétního procenta z poskytnuté částky. Tak, jak tomu je i v projednávaném případě, kdy poplatek za sjednání smlouvy činí 4 % z poskytnuté částky, poplatek za správu činí 22 % z poskytnuté částky, ač v zásadě je jen stěží tento poplatek vysvětlitelný v měsíční částce 135 Kč, když by čistě teoreticky mohl zahrnovat administraci toliko jedné splátky a v neposlední řadě poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 19 % poskytnuté částky bez ohledu na vzdálenost, kterou musí výběrčí tohoto poplatku vykonat. Ostatně ze smlouvy vyplývá, že dlužník má právo kteroukoliv splátku uhradit, nikoliv bezhotovostně, jak je sjednáno, ale převodem na účet věřitele, přičemž však nárok věřitele na úhradu poplatku za hotovostní výběr splátek tím není dotčen. Z uvedeného tak vyplývá, že snahou původního věřitele bylo generalizovat zisk za každou cenu, a to způsobem, který by obcházel možnost přezkumu a současně způsobem, který rozloží zisk do více položek tak, aby nebyly jednoznačně viditelné právě v položce výše úrokové sazby. Ze samotné úvěrové smlouvy totiž vyplývá, že RPSN dané smlouvy činí v případě smlouvy uzavřené na 13 měsíců 189,38 %, což reálně vypovídá o nákladech smlouvy uzavřené na 13 měsíců. S ohledem na výše uvedené soud tedy dospěl k závěru, že předložená smlouva o úvěru je neplatná podle ustanovení § 580 občanského zákoníku. Smlouva je neplatná pro obcházení zákona, kdy původní věřitel z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využil svého postavení a nemožnosti aplikace ustanovení § 1814 občanského zákoníku přijatého za účelem ochrany spotřebitele.
20. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
21. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit jednotlivé poplatky od samotné zbývající části smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 3 Cdo 1248/96, dále sp. zn. 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o úvěru se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o úvěru, nikoliv pouze část týkající se poplatků.
22. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, soud věc poté posuzoval jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého jsou strany povinny vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Původní věřitel poskytl žalované částku 8.000 Kč, na kterou žalovaná zaplatila 3.300 Kč a žalovaná je tak povinna ještě zaplatit žalobkyni částku 4.700 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky počítané ode dne 3. 3. 2020, tedy ode dne, kdy jí byla v souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku doručena předžalobní upomínka, což je jediný dokument, který žalobkyně předložila, a který vypovídá o tom, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. Je nepochybné, že žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky, přičemž v okamžiku plnění činila výše úroku z prodlení právě 10 % v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu tak žalobě nemohlo být vyhověno a byla proto zamítnuta, co do úroku, poplatků a úroků z prodlení z částek, které žalobkyni nebyly přiznány.
23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla se svou žalobou ve větší části neúspěšná, náležela by náhrada nákladů řízení žalované. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).