Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 396/2020-19
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr Vladimírou Fikkerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 33.482,17 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.000 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 20.482,17 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15.264,78 Kč od 29. 3. 2019 do 8. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 2.264,78 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1.324,68 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 14.008,91 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatiti České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 322 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.000 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 20.482,17 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15.264,78 Kč od 29. 3. 2019 do 8. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 2.264,78 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1.324,68 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 14.008,91 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatiti České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 322 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 33.482,17 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 28. 1. 2019 mezi právnická osoba a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 6. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 28. 1. 2019 mezi právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč včetně úroku ve výši 1.444 Kč (odpovídající sjednanému úroku 15 % p.a.), úhrady za poskytnutí ve výši 7.350 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.394 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2.880 Kč. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pro případ nezaplacení jakékoli splátky bylo ujednáno zesplatnění celého dluhu. RPSN byla stanovena na částku 172,46 %.
5. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 2.000 Kč, a to dne 29. 1. 2019.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 6. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.
7. Z výzvy k plnění ze dne 24. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě do 8. 12. 2020, výzva byla odeslána dne 24. 11. 2020.
8. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé.
9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1812 odst. 2 občanského zákoníku k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 2.000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující občanského zákoníku , podrobil soud mluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele.
11. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 a též nález Ústavního soudu z 19. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1804/13 (www.usoud.cz)). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek (a zde nalézací soud dodává též např. současně podepisovaná uznání dluhu), která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
12. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. I když lze souhlasit s tím, že cena za poskytnuté služby by měla být posuzována výjimečně, smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí 172,46 %, úvěr se stává splatným při sebemenším prodlení dlužníka, přičemž nelze souhlasit s tím, že jsou vedlejší platby požadované věřitelem převáděny z úroků (jako obvyklé a hlavní odměny věřitele za poskytnutí úvěru) do jiných„ vedlejších“ plateb, které podstatně cenu za úvěr navyšují. Takový postup má za účel znepřehlednit pro spotřebitele podmínky pro poskytnutí půjčky (proto též významný nepoměr mezi úrokem 15 % p.a. a RPSN) v rozporu s § 1813 věta druhá občanského zákoníku . Výši RPSN lze tak hodnotit jako významnou složku hodnocení vyváženosti podmínek úvěru. Kromě výrazného navýšení poskytované částky o úroky a další poplatky za poskytnutí úvěru a zprostředkování je ve smlouvě ujednáno velmi přísné zesplatnění úvěru v případě prodlení s platbou byť o jediný den (s tím, že jistinou se pak stávají úroky i další vedlejší platby za poskytnutí úvěru).
13. Soud se domnívá, že je zde důvod pro aplikaci § 580 odst. 1 , § 588 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku ), protože jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku ).
14. Soud si je vědom toho, že u smlouvy by s ohledem na odlišení jednotlivých složek úplaty za poskytnutí úvěru bylo možné uvažovat o samostatném posuzování zákonnosti jednotlivých složek platby za poskytnutí úvěru a že § 1813 občanského zákoníku limituje právo soudu posuzovat výši plateb, které byly sjednány ve smlouvě o půjčce (např. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 203/2013 ). Smlouvu o úvěru je však třeba posuzovat jako celek, aby se drobením úplaty za poskytnutí peněz, popř. formálně za jiné služby, mezi platby odůvodňované různými účely věřitel nemohl vyhnout posuzování vyváženosti smlouvy, neboť účelem smlouvy o úvěru je pro věřitele zisk, který má být představován úrokem. Pokud věřitel získá za poskytnuté peněžní prostředky převážnou část„ odměny“ z důvodů ujednání administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso a ujedná výrazné sankce na sebemenší prodlení, je zřejmé, že nejedná vůči spotřebiteli řádně a v tomto smyslu nejsou ujednání o právech a povinnostech stran smlouvy jasná a srozumitelná (pouhé vyčíslení jednotlivých poplatků bez zjevného smyslu tyto poplatky od sebe odlišovat nezaručuje jasnost a srozumitelnost smluvního ujednání o ceně). Neodpovídá účelu a smyslu smlouvy o úvěru, aby odměna za poskytnutí peněžních prostředků byla ukryta v poplatcích za administrativní činnosti a inkaso, které jinak obvykle tvoří zanedbatelnou část nákladů na úvěr. I když spotřebitel měl volbu mezi bezhotovostním a hotovostním splácením dluhu, není pravděpodobně z důvodu postupu právního předchůdce žalobkyně při sjednávání půjčky tento hotovostní způsob splácení vůbec využíván (v žádné z věcí, které jsou u zdejšího soudu uplatňovány žalobkyní jako nástupcem právního předchůdce žalobkyně, se soud s takovým postupem nesetkal.
15. Na mysl tane samozřejmě též otázka, zda pasivita žalovaného by neměla nalézací soud vést ke zdrženlivosti v zásazích do vztahu mezi účastníky. Protože však soud posoudil smlouvu jako zjevně nespravedlivou a obdobné smlouvy jsou žalobkyní uplatňovány v masovém měřítku, je na místě aby soud v zájmu ochrany dobrých mravů i z úřední povinnosti zasáhl.
16. Žalovanému se dostalo plnění ve výši 15.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § číslo odst. 1, odst. 2, § 2993 věta první občanského zákoníku . Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na splátkách celkem 2.000 Kč, přiznal soud ve výroku tohoto rozsudku žalobkyni právo na zaplacení částky 13.000 Kč (číslo – číslo = číslo) spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data následujícího po datu splatnosti stanoveném předžalobní výzvě tj. od 9. 12. 2020. Všechna ostatní plnění požadovala žalobkyně dle neplatné smlouvy, a proto soud ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 20.482,17 Kč (žalobkyní požadovaná částku číslo – soudem přiznaná částka 13.000 Kč = číslo) zákonného úroku z prodlení z částky 15.264,78 Kč od 29. 3. 2019 do 8. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 2.264,78 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení (první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy do 28. 2. číslo, žalovaný neuhradil 2. splátku splatnou do 28. 3. 2019 a od 29. 3. 2019 se ocitl v prodlení, přičemž žalobkyně požadovala úroky z částky 15.264,78 Kč a přiznány byly z částky 13.000 Kč, rozdíl mezi těmito částkami činí 2.264,78 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 1.324,68 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 14.008,91 Kč od 21. 5. 2020, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla se žalobou z větší části neúspěšná a žalovanému náklady řízení nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
18. Doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 322 Kč byl žalobkyni doměřen dle § 4 odst. 1 písm. j) z.č. 549/1991 Sb. a položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků. S ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce nebyl vydán elektronický platební rozkaz, a proto soudní poplatek odpovídá standardní žalobě (1.612 Kč; dosud bylo za žalobu zaplaceno 1.290 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.