Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2722/99

-79

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze odmítl odvolání konkursní věřitelky K & H, a. s. proti usnesení ze dne 23. dubna 1999, č. j. -38, jímž Krajský obchodní soud v Praze zrušil konkurs na majetek úpadkyně, schválil vyúčtování hotových výdajů správkyně konkursní podstaty, určil, aby z celé zálohy na náklady konkursu ve výši 10.000,-Kč byly uspokojeny hotové výdaje a odměna správkyně konkursní podstaty a této uložil, aby do třiceti dnů od právní moci usnesení písemně oznámila soudu, zda uzavřela účetní knihy a sestavila účetní závěrku úpadkyně. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání podané konkursní věřitelkou k poštovní přepravě dne 17. května 1999 je - ve smyslu ustanovení a (dále též jen „”) - opožděné, jelikož usnesení soudu prvního stupně jí bylo doručeno 29. dubna 1999. Posledním dnem lhůty k podání odvolání tedy byl 14. květen 1999 (pátek).

Konkursní věřitelka (zastoupena advokátkou) podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítajíc, že odvolání nemůže být opožděné již proto, že jí dosud nebylo řádně doručeno ani usnesení o zrušení konkursu. V konkursním řízení je totiž na základě plné moci ze dne 24. září 1998 zastoupena advokátkou JUDr. Z. K., které usnesení  v rozporu s ustanovením - doručeno nebylo. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání je přípustné podle a je i důvodné.

Dovolatelka argumentům obsaženým v dovolání výslovně nepřiřadila žádný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení pod písmeny a/ až d/, po obsahové stránce však jimi vystihla dovolací důvod dle , jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení (v rozhodné době přiměřeně použitelného dle , o konkursu a vyrovnání ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. ) platí, že má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci (věta první). Účastníku se písemnost - vedle zástupce - doručuje, jen má-li v řízení něco osobně vykonat (věta druhá).

Ze spisu je patrno, že usnesení soudu prvního stupně bylo doručeno na adresu sídla dovolatelky dne 29. dubna 1999 (srov. doručenku u č.l. 39). Rovněž odtud plyne, že dovolatelka (jako věřitelka, která navrhla prohlášení konkursu) byla již v té fází řízení, která skončila prohlášením konkursu na majetek dlužnice (usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. prosince 1998, č. j. -19), zastoupena advokátkou JUDr. Z. K., a to na základě procesní plné moci ze dne 24. září 1998 (č. l. 4), opravňující jmenovanou výslovně „k zastupování společnosti v celém konkursním řízení”. Táž advokátka ostatně (bez nového zmocnění) přihlásila dne 29. prosince 1998 do konkursu pohledávku dovolatelky.

Nejvyšší soud již ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „stanovisko”), formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého ve fázi konkursního řízení počínající prohlášením konkursu na majetek dlužníka se stávají účastníky konkursního řízení jen ti věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky do konkursu, s tím, že ani věřitel, k jehož návrhu byl konkurs na majetek dlužníka prohlášen, se nestane účastníkem této části konkursního řízení, jestliže včas nepřihlásil pohledávku do konkursu (bod XVIII stanoviska, str. 183-185 /359-361/). To ovšem neznamená, že zástupce věřitele, který se jako navrhovatel konkursu účastnil řízení od počátku, a který po prohlášení konkursu svou pohledávku řádně a včas přihlásil do konkursu, nemůže na základě plné moci pro celé řízení činit v řízení příslušné procesní úkony jen proto, že plná moc byla vystavena již pro první  relativně samostatnou - fázi řízení.

Ze spisu se rovněž nepodává, že by zastoupení na základě výše označené plné moci skončilo. Odtud lze uzavřít, že doručil-li soud prvního stupně usnesení o zrušení konkursu dne 29. dubna 1999 přímo konkursní věřitelce a nikoli její zástupkyni s procesní plnou mocí, šlo o doručení vadné, s jehož realizací účinky zmeškání patnáctidenní lhůty k podání odvolání ( ) spojovat nelze. Odvolání podané konkursní věřitelkou na poštu k přepravě dne 17. května 1999 (srov. obálku č.l. 48) je proto včasné a opačný závěr odvolacího soudu správný není.

Nejvyšší soud tudíž, aniž ve věci nařizoval jednání (, věta první, ), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (, 2 a 5 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (, věta druhá, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. prosince 2001

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.

předseda senátu