Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2024/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 1.11.1995 (v průběhu řízení upravovanou), aby žalovaným bylo uloženo vydat žalobci jednu ideální čtvrtinu domu čp. 2124 v P., L. 15, a pozemku parc. č. 2675. V žalobě bylo uvedeno, že původní vlastníci těchto nemovitostí J. S. a A. S., rodiče žalobce, darovali ideální polovinu uvedených nemovitostí v tísni smlouvou z 11.9.1961 státu. Žalobce poukazoval na to, že jedna ideální čtvrtina těchto nemovitostí byla již vydána sestře žalobce Ing. J. Š. dohodou o vydání nemovitostí z 20.3.1992, registrovanou bývalým Státním notářstvím pro Prahu 3 pod sp.zn. . Žalobce vyzval k vydání těchto nemovitostí, ale bezvýsledně.

Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že žalovaná obec a žalovaný bytový podnik nemají v žalobě uvedené nemovitosti v držení a žalovaná městská část namítala, že žalobce není oprávněnou osobou podle , když nedoložil, že je státním občanem České republiky.

Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce jako účastníka řízení, vyslechl svědkyni Ing. O. J., vyžádal si zprávy od Ministerstva zahraničních věcí ČR a od Ministerstva vnitra ČR a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 z 22.9.1997, čj. -64, bylo rozhodnuto tak, že se zamítá žaloba žalobce, aby žalované Obci město P., Městské části P. a Bytovému podniku v P., státnímu podniku /v likvidaci/ bylo uloženo uzavřít se žalobcem do tří dnů od právní moci rozsudku dohodu o vydání jedné ideální čtvrtiny domu čp. 2124 v P., L. 15 a pozemku parc. č. 2675, zapsaných na listu vlastnictví č. 2080 katastru nemovitostí pro katastrální území P. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované Obci město P. na úhradu nákladů řízení 3.455,- Kč a žalovanému Bytovému podniku v P. také 3.455,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou městskou částí bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze z 22.4.1998, sp.zn. , a to tak, že odvolací řízení v tomto odvolání bylo zastaveno. Odvolací soud poukázal na to, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 z 3.3.1998, čj. -76, byl žalobce vyzván k řádnému doplnění svého odvolání tak, aby z něho bylo patrno, v jakém rozsahu napadá odvoláním rozhodnutí soudu prvního stupně, v čem spatřuje jeho nesprávnost či nesprávnost postupu soudu, a jaký je žalobcův odvolací návrh; toto usnesení obsahovalo také poučení, že nebude-li odvolání do 10 dnů od doručení výzvy doplněno, bude odvolací řízení zastaveno. Odvolací soud poukazoval také na to, že uvedené usnesení soudu prvního stupně, obsahující výzvu k doplnění odvolání, bylo doručeno žalobci k rukám jeho právní zástupkyně dne 6.3.1998. Protože výzvě k doplnění odvolání nebylo vyhověno a z tzv. blanketního odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 z 22.9.1997, čj. -64, nebylo vůbec zřejmé, proč odvolatel rozhodnutí soudu prvního stupně svým odvoláním napadá a čeho se domáhá, takže neodstraněné vady odvolání brání projednání odvolání, bylo odvolací řízení odvolacím soudem zastaveno s poukazem na ustanovení a .

Usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení bylo doručeno nejprve právní zástupkyni žalobce, která je vrátila s tím, že již žalobce nezastupuje, a posléze pak dne 29.4.1999 žalobci prostřednictvím Hessenského Ministerstva spravedlnosti (Heesenisches Ministerium der Justitz), Spolková republika Německo, když totiž žalobce vypověděl s účinností od 26.1.1998 plnou moc advokátce, která jej v řízení zastupovala. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 10.5.1999 a bylo pak doplněno podáním, sepsaným advokátkou, dne 21.12.2000.

V dovolání dovolatele Dipl. Ing. L. S. bylo navrženo, aby usnesení odvolacího soudu (Městského soudu v Praze z 22.4.1998, sp.zn. ) bylo zrušeno a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání bylo dovolatelem poukazováno na ustanovení a jako dovolací důvody bylo uplatňováno, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel připomínal, že rozsudek soudu prvního stupně z 22.9.1997 byl doručen jeho právní zástupkyni, která proti tomuto rozsudku podala blanketní odvolání dne 21.1.1998. Plná moc této zástupkyně však zanikla, a to dnem 26.1.1998, protože toho dne dostala žalobcova zástupkyně dopis od žalobce, v němž odvolal jí udělenou plnou moc. JUDr. I. N. obdržela od soudu i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 z 3.3.1998 o poskytnutí desetidenní lhůty k doplnění blanketního odvolání, ale 3.3.1998 zaslala soudu oznámení, že její plná moc zanikla. Soud prvního stupně zaslal JUDr. I. N. i usnesení odvolacího soudu (Městského soudu v Praze z 22.4.1998, sp.zn. ), která i toto usnesení vrátila soudu prvního stupně zpět se sdělením, že žalobce již nezastupuje. Žalobci samotnému bylo usnesení odvolacího soudu doručeno až 29.4.1999 v Německu a tím se také dověděl, že bylo proti usnesení soudu prvního stupně podáno pouze blanketní odvolání a že byla stanovena lhůta k doplnění odvolání. Žalobce zaslal soudu své podání z 10.5.1999. Podle názoru dovolatele vzhledem k uvedeným skutečnostem žalobce nemohl podat návrh na prominutí zmeškání lhůty, ani nemohlo být dovolání jím konkretizováno.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ustanovení – ve znění před novelizací ).

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení (v již citovaném znění), protože dovolání dovolatele směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dovolací řízení zastaveno.

Dovolatel uplatňoval, že v řízení o této právní věci došlo k vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Vadou řízení je taková vada v postupu soudu, která se projeví v postupu soudu v průběhu řízení (a nikoli až při rozhodování) a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení (ve znění před novelizací ) může spočívat buď v tom, že soud na projednávanou právní věc použije nesprávný právní předpis anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).

Podle ustanovení (ve znění před novelizací ) předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání.

I při odstraňování chyb odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které brání věcnému vyřízení odvolání, postupuje soud podle ustanovení . Proto ve výzvě k odstranění nedostatků musí být účastník poučen o následcích jejího nesplnění; nestalo-li se tak, nelze řízení u odvolacího soudu zastavit pro nesplnění výzvy (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 58/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení (v již citovaném znění) odvolání plné moci zástupci účastníka řízení je vůči soudu účinné, jakmile mu bylo účastníkem nebo zástupcem účastníka oznámeno.

Právní úprava i její výklad v uveřejněné judikatuře tedy zdůrazňují, že se odvolateli, jehož odvolání má vady, musí dostat poučení o následcích nesplnění výzvy soudu k odstranění vad odvolání. Právní úprava také ukládá účastníku řízení nebo jeho zástupci, aby soudu oznámili odvolání plné moci účastníkem jeho zástupci.

V daném případě došlo k tomu, že dosavadní zástupkyně žalobce oznámila dne 9.3.1998 (podáním doloženým potvrzením pošty v její podací knize advokátky) odvolání plné moci žalobcem, avšak tato zásilka Obvodnímu soudu pro Prahu 3 ke spisu sp.zn. nedošla; tato skutečnost nedoručení písemného oznámení nemůže být kladena k tíži uvedené odesílatelky této písemnosti.

Takto však došlo i k tomu, že se žalobci nedostala výzva k odstranění vad podaného odvolání, ale zejména se mu nedostalo náležitého poučení o následcích nesplnění výzvy k odstranění vad odvolání.

Za těchto okolností nemohl dovolací soud shledat správným postup odvolacího soudu, který přistoupil bez dalšího k zastavení odvolacího řízení, aniž by se sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně přesvědčil o tom, zda žalobci, bydlícímu v cizině, se prostřednictvím jeho dosavadní právní zástupkyně dostalo poučení soudu nejen o tom, jak odstranit vady jeho tzv. blanketního odvolání, ale hlavně o tom, jaké jsou následky nesplnění výzvy k odstranění vad odvolání (tj. zastavení řízení o odvolání).

Přikročil proto dovolací soud ke zrušení usnesení odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení, které bylo nutno pokládat vzhledem k ustanovení a i (ve znění před novelizací ) za nesprávné ve smyslu ustanovení téhož právního předpisu. Z dovolacích důvodů byly v tomto případě dány důvody stanovené v a d/ (v již citovaném znění). Usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno usnesením dovolacího soudu podle ustanovení a 5 (v již citovaném znění).

Spis sp.zn. Obvodního soudu pro Prahu 3 se vrací tomuto soudu s tím, aby znovu doručil své usnesení z 3.3.1998, čj. -76, žalobci k rukám jeho právní zástupkyně, advokátce, v zájmu řádného pokračování v postupu podle ustanovení , věta první, a i (ve znění před novelizací ); teprve potom bude moci soud prvního stupně přikročit k předložení spisu odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, jehož vady byly odstraněny, anebo k posouzení odvolání podle ustanovení , věta druhá, (ve znění před novelizací ). V souvislosti s tím bude také rozhodnuto o dosavadních nákladech řízení, včetně řízení odvolacího a dovolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. prosince 2001

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu