Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2041/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. -13, bylo zastaveno řízení o žalobě žalobce, podané u soudu 7.6.2000. V odůvodnění tohoto usnesení bylo uvedeno, že žalobci byla dne 27.10.2000 doručena opakovaná výzva k zaplacení soudního poplatku, což však žalobce nesplnil. Bylo proto řízení soudem prvního stupně zastaveno podle ustanovení , o soudních poplatcích; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobce proti tomuto usnesení soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením z 9.8.2001, sp.zn. . Usnesení Městského soudu v Praze z 30.11.2000-13, bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno.

Odvolací soud uvedl v odůvodnění svého usnesení, že odvolání žalobce neshledal důvodným. Poukazoval na to, že usnesením Městského soudu v Praze z 10.5.2001, čj. -17, byl zamítnut návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. -13, a toto usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze z 9.8.2001, sp.zn. .

Odvolací soud pak dále poukazoval na to, že odvoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. -13, bylo doručeno žalobci 13.2.2001, patnáctidenní lhůta pro odvolání žalobci začala plynout 14.2.2001, poslední den této lhůty připadl na 1.3.2001 (čtvrtek), takže odvolání žalobce, podané 5.3.2001, bylo opožděné. Odvolací soud tedy dovozoval, že „za této situace se odvolací soud nemohl zabývat přezkumem napadeného usnesení a musel podle ustanovení odvolání žalobce odmítnout“. Odvolací soud rozhodl také podle ustanovení a , že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Usnesení odvolacího soudu z 18.10.2001 (Vrchního soudu v Praze, sp.zn. ) bylo doručeno žalobci dne 9.11.2001 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Městského soudu v Praze dne 15.11.2001, tedy ve lhůtě stanovené v (ve znění před novelizací ).

Ve svém dovolání dovolatel uváděl, že jeho dovolání směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 18.10.2001, sp.zn. . Své dovolání odůvodňoval tím, že soudní poplatek 1.000,- Kč z jeho žaloby, podané 7.6.2000 proti oběma žalovaným, zaplatil poštovní poukázkou 22.2.2001, „tedy ještě v odvolací lhůtě proti usnesení Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. -13, a již z tohoto důvodu měl Městský soud v Praze podle (ve znění vyhlášeném pod č. 46/2001 Sb.) zrušit usnesení z 30.11.2000, čj. -13“. Podle názoru dovolatele postupovaly soudy obou stupňů takto v rozporu s ustanoveními , o soudních poplatcích. Navrhoval proto dovolatel, aby dovolací soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze z 18.10.2001, sp.zn. , i usnesení Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. -13, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle ustanovení – ve znění před novelizací ).

Také v bodu 15 přechodných ustanovení k je uloženo odvolacím soudům projednat odvolání proti rozhodnutím soudů prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona a rozhodnout o nich podle dosavadních právních předpisů. V tomto smyslu rovněž odvolací soud ve svém usnesení, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, poukazoval, pokud šlo o lhůtu k případnému podání dovolání proti jeho usnesení, na ustanovení ve znění před novelizací

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení (ve znění před novelizací ), protože směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 69/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že odmítl-li odvolací soud odvolání účastníka řízení podle ustanovení jako opožděné, ačkoli pro takový závěr nebyly dány důvody, odnímá mu tím možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení a brání mu v realizaci procesního práva domáhat se ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno, u soudu vyššího stupně.

Jinak ovšem bylo nutno mít na zřeteli, že podle ustanovení (ve znění před novelizací zákonem č. 30/21000 Sb.) se vylučuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu o soudním poplatku, a to i pokud šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně.

Bylo tedy třeba v daném případě zabývat se v dovolacím řízení tím, zda tu byly či nebyly dány důvody opožděnosti odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně, jak měl za to odvolací soud.

Jestliže v tomto případě bylo žalobci doručeno usnesení soudu prvního stupně (Městského soudu v Praze z 30.11.2000, čj. -13) dne 13.2.2001 (podle doručenky založené na č.l. 13 p.v. spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. ) a odvolání proti tomuto usnesení bylo ze strany žalobce předáno na poště k doručení soudu dne 5.3.2001, potom toto odvolání bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty od doručení zmíněného rozhodnutí soudu prvního stupně, tedy lhůty, jež byla stanovena v (ve znění před novelizací ).

Nemohl tedy dovolací soud dospět k závěru, že je rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí opožděného odvolání nesprávné, jak to mělo na zřeteli ustanovení (ve znění před novelizací ). Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k zamítnutí dovolání dovolatele proti usnesení odvolacího soudu (viz a 5 v již citovaném znění).

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ostatním účastníkům řízení v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. prosince 2001

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu