Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1090/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. října 1999, čj. -82, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soud odvolací potvrdil rozsudkem ze dne 19. října 1999, čj. -82, rozsudek Okresního soudu v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) ze dne 26. června 1998, čj. -59, ve správném znění výroku I., že „žaloba, aby bylo zřízeno věcné břemeno, a to právo průjezdu a průchodu přes pozemky žalované p. č. 15/1 zast. pl. a p. č. 39 zahrada o výměře 166 m2 v katastrálním území K. tak, jak je to vytyčeno v geometrickém plánu Ing. K. za roční náhradu 2000,- Kč, se zamítá“, a kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Současně vyslovil, že „proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné a otázkou po právní stránce zásadního významu je, zda vlastník stavby je oprávněn podat žalobu podle ustanovení § 135c občanského zákona“.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná je vlastnicí pozemkových parcel č. 15/1 - stavební plocha o výměře 789 m2 s objektem bydlení čp. 10, č. 38 - zahrada o výměře 241 m2 a č. 39 - zahrada o výměře 439 m2 v obci B., v katastrálním území K. Části parcel č. 15/1 a č. 39 byly od nepaměti užívány jako cesta, vedoucí dvorem žalované. Tuto cestu užívali občané přes občasné protesty vlastníků pozemků pro příchod a příjezd k domům čp. l, 2, 3, 5, 18 a 68, aniž byl tento stav právně upraven. Podle „záznamu KV - 08/86“ z 7. 6. 1986, podepsaného bývalým předsedou Místního národního výboru K. K. N. a matkou žalované J. D., pořízeného před zamýšleným provedením zpevnění předmětné cesty, bylo dosaženo ujednání, kterým se Místní národní výbor K. zavázal k provedení penetrace cesty a k provádění její údržby a J. D. dala souhlas k provedení této penetrace a k užívání cesty pro veřejné účely. Ke zpevnění cesty penetrací posléze došlo a ta byla dále užívána veřejností jako dosud. Uzavřel, že část předmětných pozemkových parcel tvoří úsek místní komunikace a tento úsek je stavbou nacházející se na cizím pozemku. Žalobkyni, dožadující se zřízení věcného břemene průjezdu a průchodu přes předmětné pozemkové parcely ve prospěch veřejnosti podle (dále jen „ “), nebylo možné vyhovět, neboť věcné břemeno nelze zřídit „ve prospěch veřejnosti“, která není subjektem občanskoprávních vztahů.

Odvolací soud, rozhodující o odvolání žalobkyně, po doplnění dokazování dospěl k závěru, že s ohledem na formulaci žalobního petitu bylo možné věc z hlediska hmotného práva podřadit jedině pod ustanovení . Žalobkyně, která se označila za „vlastníka neoprávněné stavby místní komunikace“, nebyla podle hmotného práva k podání žaloby na ochranu vlastníka stavby podle aktivně legitimována. Právní úprava neoprávněné stavby má za účel právní ochranu vlastníka pozemku, byť přiměřené záruky právní ochrany zákon v rámci jednotlivě stanovených způsobů řešení poskytuje i vlastníkovi stavby. Žalobu podle podala žalobkyně, označující se za vlastnici stavby, avšak dovolávat se této formy právní ochrany v postavení žalobce by mohla jen vlastnice pozemků, kterou žalobkyně není. Již s ohledem na to byly dány podmínky pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, aniž bylo třeba zabývat se otázkou, zda po provedení penetrace předmětné cesty se stala cesta stavbou jako věc ve smyslu práva připouštějícího právní režim neoprávněné stavby. Posouzení existence neoprávněné stavby pro daný spor pak nebylo podstatné, neboť tato otázka by se stala právně relevantní toliko v případě, pokud by žalobkyně byla osobou oprávněnou domáhat se v dané věci u soudu ochrany.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen „OSŘ) a uplatňuje dovolací důvod odpovídající ustanovení . Uvádí, že sleduje úpravou institutu neoprávněné stavby v prvé řadě zajištění právní ochrany vlastníka pozemku, jehož vlastnické právo je neoprávněnou stavbou zasaženo. Pokud ale připouští právní stav, kdy stavba netvoří součást pozemku, resp. kdy existuje možnost souběžně a samostatně existujícího vlastnictví pozemku a vlastnictví stavby na něm zřízené, musí zákon v určité odpovídající míře zajišťovat i ochranu vlastníka stavby. Vlastník pozemku se může domáhat odstranění neoprávněně zřízené stavby na náklady jejího vlastníka, ale je vždy třeba objektivně hodnotit účelnost takového postupu. Mělo by se přihlížet k povaze a rozsahu hospodářské ztráty, k rozsahu zastavěného pozemku, k tomu, zda stavba byla zřízena v dobré víře atd. Pokud se vlastník pozemku domáhá odstranění neoprávněně zřízené stavby, je na vlastníku stavby, aby prokázal, že stavba byla zřízena po právu nebo že by její odstranění nebylo účelné. V daném případě ale vlastnice pozemku nemá zájem na jakémkoliv řešení daného problému, ačkoliv jde o dlouholetý spor, když z její strany nebyla podána žaloba ani na přikázání neoprávněné stavby do jejího vlastnictví, ani žaloba na odstranění stavby. Domluva s ní není možná a jiné řešení komunikace v dané části obce není pro žalobkyni technicky ani finančně únosné. Ačkoliv jde o plochu 166 m2, nelze vzhledem ke stupňujícím se finančním nárokům žalované věc řešit ani nájemní smlouvou. Vybudování náhradní komunikace by představovalo náklad 1,8 milionů Kč, přičemž neprůchodným se stalo řešení daného problému prostřednictvím správních orgánů. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 17 , tedy podle ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem), a po zjištění, že dovolání je podáno osobou k tomu oprávněnou, je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod uvedený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení ( , ), dovoláním napadené rozhodnutí přezkoumal a shledal dovolání důvodným. Dovolací soud, vázán obsahem výroku rozsudku odvolacího soudu o připuštění dovolání i obsahem dovolání, se zabýval jen řešením právní otázky, pro kterou bylo dovolání připuštěno.

Problematiku neoprávněné stavby upravuje , který zní:

(1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen \"vlastník stavby\").

(2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.

(3) Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

Ustanovení je speciální k , ve kterém je upravena ochrana vlastnictví a ze kterého vychází jednak žaloba na vydání věci (žaloba reivindikační), jednak žaloba zápůrčí (negatorní), kterou se vlastník domáhá ochrany proti jiným neoprávněným zásahům než těm, které spočívají v neoprávněném zadržování cizí věci, a odstranění následků těchto zásahů. Již tím, že zákonodárce vyňal režim neoprávněné stavby z dosahu , který by umožňoval neoprávněné postavení stavby na cizím pozemku řešit jen žalobou na odstranění stavby, deklaroval nutnost v odůvodněných případech přihlédnout i k oprávněným zájmům vlastníka neoprávněné stavby a také obecný zájem na tom, aby právní vztahy mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem neoprávněné stavby byly postaveny na pevný základ. V občanském právu se též tradičně uplatňuje snaha o to, aby nákladné investice nebyly zbytečně mařeny (v případě neoprávněné stavby pochopitelně za předpokladu, že vzhledem k okolnostem konkrétního případu lze takový postup spravedlivě požadovat).

Z textu se jasně podává, že rozhodnutí o odstranění stavby lze vydat jen na návrh vlastníka pozemku. To platí i o rozhodnutí podle , které na první odstavec tohoto ustanovení přímo navazuje. Z dikce , který se již o návrhu vlastníka pozemku nezmiňuje, lze však dovodit, že návrh na jinou úpravu vztahů vlastníka pozemku a vlastníka neoprávněné stavby, než jaký je uveden v , 2 , zejména návrh na zřízení věcného břemene, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě, může podat i vlastník stavby, a to i samostatnou žalobou. To vyplývá i ze skutečnosti, že zákon poskytuje vlastníkovi neoprávněné stavby vyšší ochranu než tomu, kdo do vlastnického práva k pozemku neoprávněně zasáhne jiným způsobem než stavbou. Je též třeba respektovat zájem vlastníka stavby na tom, aby jeho právní postavení bylo ujasněno a mohl se tak rozhodnout o dalším postupu ve vztahu ke stavbě (např. o potřebných rozsáhlejších opravách), je-li vlastník pozemku nečinný. Pokud soud dospěje k závěru, že podmínky pro zřízení věcného břemene nejsou splněny, neboť na místě by byl postup podle , 2 , návrh zamítne. Vlastník pozemku se v tomto případě může nadále domáhat odstranění stavby, případně jejího přikázání do svého vlastnictví.

Pro úplnost se dodává, že problematikou užívání cizího pozemku jako účelové komunikace se zabývá rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. , publikovaný v Právních rozhledech č. 2/2001 (viz též poznámku k tomuto rozsudku tamtéž); pokud jde o otázku, zda stavba vozovky je samostatnou věcí anebo součástí pozemku, viz článek „K pojmu stavba z hlediska občanskoprávního v judikatuře posledních let“, publikovaný v Soudních rozhledech č. 12/1998, a judikaturu tam uvedenou.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ] a že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit ( , věta za středníkem) a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 6. prosince 2001

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu