Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1279/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. F., zastoupené advokátem, proti povinnému P. N., zastoupeného advokátkou, srážkami z důchodu a renty, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. února 2001, č. j. -29, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení z 19. ledna 2001, č. j. , jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí z 18. ledna 1999, č. j. , srážkami z důchodu „ve výši jedné třetiny důchodu, která zbývá po odečtení základní nepostižitelné částky“ a renty „ve výši jedné třetiny renty bez odečtení základní nepostižitelné částky“ povinného, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 85.502,- Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení v částce 40.251,- Kč a nákladů exekuce ve výši 1.284,- Kč.

Pravomocné usnesení krajského soudu napadl povinný včasným dovoláním (doplněným podáním z 11. června 2001, sepsaným advokátem - č. l. 39), odůvodněným poukazem na ustanovení a b/ (dále též jen „ “), jímž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže soudy nepovažovaly „…rentu za součást mzdy…“, v důsledku čehož pak nesprávně nařídily srážku dvakrát (z důchodu i renty), ačkoli měly srážet pouze „jednu část“. Dále pak vyjádřil názor, že zisk oprávněné z držení a užívání osobního automobilu (který byl „jako předmětná věc původcem celého sporu“) již mohl několikanásobně převýšit výši vymáhané pohledávky, a konečně uzavřel, že vzhledem ke své životní situaci (zvýšený rozsah jeho potřeb v důsledku úrazu s trvalými následky, peněžní výpomoc plně invalidní dceři a dlouhodobě nemocnému synovi) považuje napadené usnesení za nepřiměřeně přísné.

Dovolání (přípustné podle ustanovení ) není důvodné.

Z úřední povinnosti ( ) dovolací soud posuzuje pouze vady vyjmenované v ustanovení , a b) a , jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Jelikož tyto vady z obsahu spisu nevyplývají a povinný je nenamítá (v dovolání sice uvádí, že je podává i z důvodu podle , tento důvod však - uvedením konkrétní vady - nevymezuje), bylo úkolem dovolacího soudu zodpovědět otázku, zda rozhodnutí odvolacího spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Podle věty první z čisté mzdy, která zbývá po odečtení základní částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu třetinu.

Podle pobírá-li povinný mzdu od několika plátců, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí na všechny jeho mzdy.

Podle se ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, z pracovní odměny členů družstev a z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci, zejména z důchodu, nemocenského, peněžité pomoci v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí a z hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání.

Podle má-li povinný vedle práva na mzdu i právo na jiný příjem,uvedený v , postupuje se tak, jakoby šlo o více mezd.

V projednávané věci povinný pobírá důchod od České správy sociálního zabezpečení Praha a rentu od státní organizace České dráhy; tyto příjmy - oba nahrazující ve smyslu povinnému odměnu za práci - tvoří ve svém součtu celek, z něhož se vychází při výpočtu výše (v daném případě třetinové) srážky. Oba plátci jsou povinni provádět srážky z příjmů povinného a zasílat je podle ustanovení věty první soudu; srážky z jednotlivých příjmů se přitom provedou v takovém rozsahu, aby jejich součet nepřevyšoval třetinu souhrnného příjmu (při respektování zákazu srážky základní, tzv. nezabavitelné částky podle , jenž se může - jak tomu také bylo v daném případě - týkat i jen jednoho z více plátců). Z uvedeného vyplývá, že bylo-li každému z plátců nařízeno srážet třetinu z jím vypláceného příjmu, tedy (po odečtení základní nezabavitelné částky) třetinu z důchodu a třetinu z náhrady ucházejícího výdělku, je rozhodnutí soudu v souladu s ustanoveními , i ; posledně uvedené ustanovení totiž nelze v kontextu s ustanoveními předchozími vykládat jinak, než tak, že má-li povinný vedle práva na mzdu (namísto níž v daném případě pobírá invalidní důchod) i právo na jiný příjem uvedený v (zde rentu), postupuje se tak, jakoby šlo o více mezd.

Ostatní dovolací námitky, tedy ty, v nichž povinný argumentuje svou „životní situací“, jsou z hlediska rozsahu nařízených srážek, a tudíž i správnosti napadeného rozhodnutí v tomto směru, právně nevýznamné. Týž závěr pak platí pro část dovolání, v níž povinný polemizuje se skutkovými a právními závěry přijatými ve vykonávaném exekučním titulu.

Jelikož se povinnému v mezích dovoláním založeného přezkumu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání - aniž ve věci nařídil jednání ( věta první ) - podle ustanovení části před středníkem, odst. 6 usnesením zamítl.

Povinný nebyl s dovoláním procesně úspěšný, ve smyslu ustanovení , a by tedy měl oprávněné nahradit náklady dovolacího řízení; protože u ní žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. prosince 2001

JUDr. Vladimír Mikušek , v.r.

předseda senátu