Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 323/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha východ rozsudkem ze dne 1.6.1999, č.j. -45 žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 6.700,- Kč „v hrubé mzdě“ s 20% úrokem z prodlení z částky 2.900,- Kč od 1.10.1997, z částky 2.900,- Kč od 1.11.1997 a z částky 2.900,- Kč od 1.12.1997 do zaplacení, zamítl žalobu co do částky 5.762,- Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 6.100,- Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Vycházeje z toho, že žalobkyně pracovala u žalované od 1.5.1997 jako servírka, že její hrubá měsíční mzda činila 2.900,- Kč, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ke dni 31.8.1997 je neplatná (pro nedostatek písemné formy) a že žalobkyně dne 29.9.1997 platně rozvázala s žalovanou pracovní poměr okamžitým zrušením ve smyslu ustanovení § 54 odst. 1 písm. b), odst. 2 zák. práce, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně má jednak nárok na zaplacení mzdy za měsíc září 1997, kdy ještě byla v pracovním poměru u žalované, jednak nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu (podle ustanovení § 54 odst. 3 zák. práce), která činí dva měsíce, tj. za měsíc říjen a listopad 1997; přiznal proto žalobkyni tyto nároky „v hrubé mzdě“ (2.900,- Kč měsíčně) za tři měsíce, celkem ve výši 8.700.- Kč, včetně příslušenství (úroků z prodlení). Protože ohledně dalších nároků (náhrady mzdy za neproplacenou dovolenou, nedoplatku mzdy v srpnu a v červenci 1997) zůstalo tvrzení žalobkyně neprokázáno („žádná z účastnic nedoložila, v jaké výši byla mzda žalovanou žalobkyni skutečně placena“) a protože nárok žalobkyně na náhradu za zdravotní pojištění v září 1997 nebyl důvodný („soud přiznal žalobkyni náhradu mzdy v hrubé mzdě, aby z této částky mohla uhradit i příslušnou výši zdravotního pojištění“), byla žaloba v této části zamítnuta.

Odvolání žalované proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.1.2000, č.j. -56, jako opožděné odmítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 1.075,- Kč k rukám advokáta. Vycházel přitom ze závěru, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručen žalované dne 23.7.1999 (tzv. náhradním způsobem ve smyslu ustanovení , když podle údajů na doručence byla zásilka určená žalované po opětovném marném pokusu o doručení uložena na poště dne 20.7.1999), že patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dnem 9.8.1999 (poslední den odvolací lhůty připadl na sobotu 7.8.1999) a že žalovaná odvolání podala osobně do podatelny soudu prvního stupně až dne 13.8.1999; skutečnost, že žalovaná rozsudek fakticky převzala až 3.8.1999, odvolací soud považoval pro posouzení počátku běhu odvolací lhůty za právně bezvýznamnou.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná z důvodu nesprávného právního posouzení věci dovolání, které doplnila podáním ze dne 11.9.2000, a jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Namítá, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl doručován na její adresu pro doručování (v místě podnikání „M. 278, 25166 S.“), přestože ji u soudu uvedla, ale na adresu jejího trvalého bydliště („P., P. 3“), a že „v kritické době“ byla na několikadenní dovolené mimo pracoviště a mimo trvalé bydliště. O tom, že jí byla při doručování rozsudku soudu prvního stupně zanechána výzva k vyzvednutí zásilky na poště, se dozvěděla až po návratu z dovolené, kde si ji vyzvedla dne 3.8.1999. S odkazem na předchozí podání ze dne 3.3.2000, v němž již požádala soud o prominutí zmeškání lhůty, opětovně žádá, aby jí z uvedených důvodů zmeškání lhůty k podání odvolání bylo prominuto. Namítá dále, že „jelikož v usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání bylo připojeno pouze jednoznačné poučení, že odvolání není přípustné, a soud se nezabýval skutečností, zda za podmínek uvedených v ustanovení až lze proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně, dala žalovaná nejprve přednost postupu, který by jí nezvyšoval náklady řízení“, tj. žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání podle ustanovení Žalovaná proto požaduje, aby „s ohledem na možnost alternativního řešení za podmínek až v návaznosti na a zvláště byl její původní petit alternativně - pokud nebude rozhodnuto o prominutí zmeškání lhůty - posouzen jako dovolání“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni (jejímu zástupci advokátovi) a žalované (jejímu zástupci advokátovi) dne 22.2.2000 a že dovolání žalované sepsané dne 3.6.2000 bylo doručeno osobně do podatelny soudu prvního stupně dne 7.6.2000.

Podání žalované ze dne 3.3.2000 (doručené osobně do podatelny soudu prvního stupně dne 6.3.2000) označené „Žádost žalované o prominutí zmeškání lhůty ( ) k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ č.j. -45 ze dne 1.6.1999“, nelze nejen podle jeho označení, ale ani podle jeho obsahu, za dovolání považovat (srov. věta první, , ); z obsahu tohoto podání není patrno, že by napadla usnesení odvolacího soudu a žádala jeho přezkum dovolacím soudem.

Z obsahu spisu vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu - jak z hlediska jeho označení, tak z hlediska jeho obsahu - učinila žalovaná až následným podáním ze dne 3.6.2000 (osobně doručeným do podatelny soudu prvního stupně dne 7.6.2000). Teprve v tomto podání, které doplnila podáním ze dne 11.9.2000, žalovaná totiž uvedla, že podává dovolání proti usnesení odvolacího soudu (žádala “alternativně o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze o odmítnutí odvolání žalované č.j. -56 ze dne 31.1.2000 za podmínek až v návaznosti na “), jakož i (mimo jiné) nějaké, byť neurčité a neúplné, údaje o tom, z jakých důvodů toto rozhodnutí dovoláním napadá.

Protože usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 22.2.2000 (, ), lhůta k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu uplynula podle ustanovení , a a 2 dnem 22.3.2000. Jestliže - jak výše uvedeno - dovolání podala žalovaná osobně do podatelny soudu prvního stupně až dne 7.6.2000, je opožděné.

Vzhledem k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - jako opožděné odmítl.

Pro úplnost je třeba dodat, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu není dotčena povinnost soudu rozhodnout o žádosti (podané teprve po vydání usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto) žalované o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání ve smyslu ustanovení Soudem funkčně příslušným k rozhodnutí o takové žádosti je však podle ustanovení okresní soud.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a věty první , neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. prosince 2001

JUDr. Mojmír Putna, v.r.

předseda senátu