Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tz 289/2001

289/2001

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. prosince 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Františka Púryho stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného K. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. , v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek § 272 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

byl porušen zákon

v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř., ve prospěch obviněného K. F.

Toto usnesení a usnesení samosoudkyně Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. , se zrušují. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Na obviněného K. F. byla dne 22. 3. 2001 podána u Městského soudu v Brně obžaloba pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., který podle obžaloby měl spáchat tím, že „dne 22. 2. 2000, v době kolem 11.00 hod. ve S. L. ve Slovenské republice převzal od Ing. Š. L. finanční hotovost ve výši 50.000,- Sk s tím, že za ni koupí pro Ing. Š. L. osobní motorové vozidlo, o čemž spolu taktéž sepsali písemnou dohodu, ačkoliv již při převzetí této finanční hotovosti věděl, že ji na nákup vozidla nepoužije, ale užije ji pro vlastní potřebu, což také učinil, a svým jednáním způsobil Ing. Š. L. škodu v celkové výši 42.211,- Kč.“

Usnesením samosoudkyně Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. , byla trestní věc proti obviněnému K. F. podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. vrácena státnímu zástupci k došetření. Státní zástupce podal proti tomuto usnesení včas stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. , tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost státního zástupce zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě stanovené v § 272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného K. F. Namítl v ní, že napadeným usnesením byl porušen zákon ve prospěch obviněného K. F. v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve vztahu k ustanovení čl. 26 bod 1 Evropské úmluvy o předávání trestního řízení, která byla publikována pod č. 551/1992 Sb. Poukázal na to, že Krajský soud v Brně zamítl stížnost státního zástupce jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., protože se ztotožnil s právním názorem vysloveným v usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. . Uvedené usnesení bylo odůvodněno v zásadě tím, že úkony orgánů Slovenské republiky činných v trestním řízení provedené od 5. 6. 2000, kdy bylo vyhotoveno usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. platného ve Slovenské republice a současně vzneseno obvinění K. F. podle § 163 odst. 1 téhož tr. ř., do dne 4. 7. 2000, kdy toto usnesení bylo doručeno obviněnému, jsou procesně nepoužitelné v trestním řízení ve Slovenské republice, a proto je nelze použít ani v řízení před soudem v České republice. Kromě odkazu na obsah ustanovení § 147 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. poukázal ministr spravedlnosti na znění čl. 26 bodu 1 Evropské úmluvy o předávání trestního řízení (č. 551/1992 Sb., dále jen „Úmluva“), podle něhož má jakýkoliv procesní úkon učiněný v dožadujícím státě podle jeho právního řádu stejnou platnost v dožádaném státě jako by byl učiněn orgány tohoto státu, za podmínky, že jeho přijetí nedá tomuto úkonu větší váhu, než má v dožadujícím státě. Podle názoru ministra spravedlnosti se Krajský soud v Brně těmito ustanoveními trestního řádu a Úmluvy neřídil a v případě pochybností si měl vyžádat oficiální výklad ustanovení § 160 odst. 1 a § 163 odst. 1 trestního řádu Slovenské republiky. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkaná porušení zákona, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Postup orgánů České republiky v trestním řízení při převzetí trestní věci z ciziny upravuje § 383a tr. ř., podle něhož o návrhu příslušného orgánu cizího státu, aby trestní stíhání občana České republiky, který na území tohoto státu spáchal soudně trestný čin, převzaly příslušné orgány České republiky, rozhoduje Nejvyšší státní zastupitelství, které v případě kladného rozhodnutí o návrhu dá bezodkladně podnět věcně a místně příslušnému orgánu k trestnímu stíhání podle ustanovení tohoto zákona.

Rozhodnutím Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. , byla podle § 383a tr. ř. převzata trestní věc obviněného K. F. pro podvodné jednání, kterého se dopustil dne 22. 2. 2000 ve S. L. a způsobil tak škodu Ing. Š. L. nar. 19. 3. 1938, ve výši 50.000,- Sk, s tím, že trestní řízení bude provedeno na území České republiky. Nejvyšší státní zastupitelství České republiky takto rozhodlo o žádosti Generální prokuratury Slovenské republiky ze dne 10. 11. 2000 o převzetí trestní věci vedené u Okresní prokuratury ve S. L. pod sp. zn. proti občanovi České republiky K. F. Na obviněného K. F. byla dne 22. 3. 2001 podána u Městského soudu v Brně obžaloba pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Samosoudkyně Městského soudu v Brně přezkoumala obžalobu z hledisek uvedených v § 181 odst. 1, § 186 tr. ř. a poté rozhodla, že se trestní věc obviněného K. F. vrací podle § 314c odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci k došetření. Rozhodnutí odůvodnila tím, že ve Slovenské republice existuje obdobná právní úprava jako v České republice, podle níž lze před sdělením obvinění konat jen neodkladné a neopakovatelné úkony. Trestní stíhání obviněného bylo sice zahájeno dne 5. 6. 2000, ke vznesení obvinění podle § 163 odst. 1 věta první tr. ř. Slovenské republiky však došlo až dne 4. 7. 2000, kdy byl obviněnému doručen opis usnesení o zahájení trestního stíhání a vznesení obvinění. Před tímto dnem byly provedeny výslechy svědků J. P., P. R. a také poškozeného Ing. Š. L. Tyto vyšetřovací úkony však podle názoru soudu v žádném případě nelze posuzovat jako úkony neodkladné či neopakovatelné. Protože tyto osoby jsou cizími státními příslušníky, nemají povinnost se dostavit na předvolání k soudu na území České republiky a soud nemá žádné procesní prostředky, které by je k tomu mohly donutit, dostal by se soud v případě jejich negativního stanoviska k účasti u soudu do situace, kdy by nemohl svědecké výpovědi číst podle § 211 odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. V případě absence výpovědí, zejména výpovědi poškozeného, by tak na základě ostatních výsledků vyšetřování nebylo možno učinit spolehlivý závěr o důvodnosti postavení obviněného před soud. Tyto nedostatky bude zapotřebí podle názoru soudu odstranit cestou dožádání v přípravném řízení opětovnými výslechy poškozeného Ing. Š. L. a obou svědků.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. , zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. . Ztotožnil se přitom s právním názorem uvedeným v rozhodnutí Městského soudu v Brně, které shledal správným, a proto včas podanou stížnost státního zástupce zamítl.

V trestní věci, ve které došlo k převzetí trestního stíhání cizího státu na základní mezinárodní smlouvy, jíž je České republika vázána, nebo i bez smluvního základu, jen na základě reciprocity Nejvyšším státním zastupitelstvím způsobem předpokládaným právním řádem České republiky (§ 383a tr. ř.), je možno v řízení před soudem použít i důkazy, které byly v procesní formě provedeny a zajištěny v rámci trestního stíhání orgány cizího státu. Po převzetí trestního stíhání je nutno provést nové trestní řízení v tom směru, že se sdělí obvinění, vyslechne obviněný a provedou další úkony přípravného řízení předpokládané trestním řádem České republiky. Důkazní řízení však není nutné provádět znovu jen proto, že důkazy nebyly provedeny a zajištěny orgány České republiky, ale orgány cizího státu před zahájením trestního stíhání v České republice (srov. č. rozh. trest.).

Stížnosti pro porušení zákona je třeba přisvědčit v tom, že v řízení před soudem České republiky je možno použít i důkazy, které byly provedeny orgány Slovenské republiky v rámci trestního stíhání obviněného, neboť došlo k převzetí trestní věci Nejvyšším státním zastupitelství způsobem upraveným právním řádem České republiky. V posuzované věci je aktem legalizujícím použití takových důkazů rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství podle § 383a tr. ř. Právní režim využití důkazů opatřených příslušnými orgány Slovenské republiky vyplývá v této věci z čl. 26 odst. 1 Evropské úmluvy o předávání trestního řízení ze dne 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb.). Signatáři této úmluvy jsou Česká i Slovenská republika a obě republiky se zavázaly postupovat podle této úmluvy. K tomu, že budou podle ní postupovat, se zavázaly i dvoustrannou Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech uveřejněnou pod č. 209/1993 Sb.

Trestní stíhání obviněného v České republice bylo v souladu s právním řádem zahájeno sdělením obvinění ze dne 25. 1. 2001, které obviněný převzal dne 29. 1. 2001. Důkazy provedené a zajištěné příslušnými orgány Slovenské republiky nebylo nutno v přípravném řízení opakovat, kromě výslechu obviněného, jehož opakování je nezbytné, protože obviněnému musí být dána možnost vyjádřit se k novému obvinění (§ 92 odst. 2, § 160 odst. 1 tr. ř.). Po převzetí trestní věci z ciziny byl obviněný dne 9. 2. 2001 vyslechnut vyšetřovatelem Policie České republiky, Městského úřadu vyšetřování v Brně a dne 22. 3. 2001 podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně pod sp. zn. 2 Zt 424/2001 na obviněného K. F. obžalobu pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Městskému soudu v Brně.

Důkazy, které byly prováděny podle právního řádu Slovenské republiky jsou použitelné v řízení před soudy České republiky jako důkazy, jestliže odpovídají právnímu řádu Slovenské republiky. Při posuzování použitelnosti důkazů provedených a zajištěných orgány Slovenské republiky je totiž třeba vycházet nejen z toho, že tyto důkazy byly provedeny po zahájení trestního stíhání obviněného podle § 160 odst. 1 trestního řádu Slovenské republiky, ale i ze zásady uvedené v čl. 26 odst. 1 Úmluvy. Nelze také přehlédnout, že obviněný měl spáchat stíhaný skutek dne 22. 2. 2000, po spáchání skutku okamžitě opustil území Slovenské republiky a od 24. 2. 2000 byl již ve výkonu trestu ve Věznici v Kuřimi. Obviněný měl od 8. 6. 2000 obhájce, který byl přítomen výslechům poškozeného i svědků.

Podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. samosoudce obžalobu předběžně neprojednává, přezkoumá ji však z hledisek uvedených v § 181 až § 186 tr. ř. Podle výsledků přezkoumání obžaloby samosoudce vrátí věc státnímu zástupci k došetření, jestliže v přípravném řízení nebyly objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině.

V přípravném řízení byly objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině obviněného a vzhledem k tomu nebyl důvod po vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. Městský soud v Brně proto usnesením ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. , porušil zákon v uvedeném ustanovení trestního řádu. Krajský soud v Brně napadeným usnesením porušil zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., když pochybení soudu prvního stupně nezjistil, ztotožnil se s odůvodněním jeho rozhodnutí a důvodnou stížnost státního zástupce zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Nelze mu však vytýkat, že by nepřezkoumal řízení předcházející napadenému usnesení (§ 147 odst. 1 písm. b) tr. ř.).

Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř., a to ve prospěch obviněného. Za podmínek § 272 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí i usnesení samosoudkyně Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Při novém projednání a rozhodnutí věci je Městský soud v Brně vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.). V dalším řízení bude proto důsledně postupovat podle trestního řádu České republiky. Převzala-li totiž Česká republika na žádost cizího státu na základě mezinárodní smlouvy trestní stíhání svého občana, je třeba důkazy, které byly připojeny k žádosti o převzetí trestního stíhání, v hlavním líčení provést podle pravidel trestního řádu. Protokoly o výpovědích osob (svědků) připojené k žádosti o převzetí trestního stíhání proto není možno přečíst jako listinné důkazy podle § 213 odst. 1 tr. ř. Tyto osoby je možno zpravidla vyslechnout osobně (§ 2 odst. 11 tr. ř.) a protokoly o jejich výpovědích sepsané orgány cizího státu je možno přečíst jen za podmínek § 207 odst. 2 a § 211 tr. ř. (srov. č. 29/1983 Sb. rozh. trest.).

Ve věcech s cizím prvkem je nutno respektovat zásady ústnosti (§ 2 odst. 11 tr. ř.) a bezprostřednosti (§ 2 odst. 12 tr. ř.). Samotná skutečnost, že svědek je cizím státním občanem a má trvalý pobyt v cizině, nemůže vést k závěru, že jej nelze vyslechnout před soudem pro nedosažitelnost ve smyslu § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Jestliže vyhlášená mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, umožňuje předvolat takového svědka, je zákonná podmínka nedosažitelnosti splněna, až když je zřejmé, že se svědek na předvolání k výslechu dobrovolně nedostaví (srov. č. rozh. trest.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 5. prosince 2001

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek