Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18Co 330/2024

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci

žalobkyně: A. a.s. , IČO xxx

sídlem K, Praha

proti

žalovanému: D. D. T ., narozen dne xxx

bytem U., Praha

zastoupen B. D., obecným zmocněncem

bytem K., Praha

o zaplacení 5.000 Kč s příslušenstvím , k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 6. 2024, č. j. -42,

takto:

I. Odvolání do výroku I. rozsudku se odmítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. a III. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), určil, že ode dne 13. 5. 2016 není vlastníkem motorového vozidla značky xxx, registrační značky xxx, č. karosérie xxx, žalobkyně (výrok II.), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 900 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala vůči žalovanému úhrady částky 5 000 Kč s příslušenstvím představující smluvní pokutu plynoucí z uzavřené kupní smlouvy č. xxx, a určení, že žalobkyně není ode dne 13. 5. 2016 vlastníkem vozidla zn. xxx, reg. zn. xxx (dále jen „předmětné vozidlo“).

3. Soud I. stupně poté, co s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 dovodil svou pravomoc ve věci rozhodnout, provedl listinné důkazy a s odkazem na , , ve znění pozdějších předisů (dále jen „“), a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), dospěl k závěru, že účastnící uzavřeli dne 13. 5. 2016 kupní smlouvu č. xxx, na jejímž základě se žalovaný stal vlastníkem osobního automobilu zn. xxx. V rozporu se smluvními ujednáními však neprovedl změnu zápisu vlastníka a provozovatele v registru vozidel, a to i přes výzvu žalobkyně. Uzavřel, že žalovaný porušil smluvní povinnost, ke které se zavázal v . 4 kupní smlouvy, neboť neprovedl změnu zápisu údajů k předmětnému vozidlu v registru vozidel. Žalobkyně proto po žalovaném oprávněně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, a to včetně požadovaného příslušenství. Shledal také naléhavý právní zájem na určení vlastnictví předmětného vozidla, neboť bez tohoto určení se není žalobkyně schopna domoci potřebné změny v registru vozidel, hrozí jí újma vyplývající ze zápisu neodpovídajícímu skutečnosti a dovodil vlastnictví žalovaného k předmětnému vozidlu. O nákladech řízení rozhodl dle

4. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalovaný do všech jeho výroků. Namítá, že soud I. stupně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a uvádí, že není majitelem předmětného vozidla. Má za to, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový děj, když vyslechl pouze žalobkyni. Žalovaný byl v době soudního jednání ve Vietnamské republice. Nadto v lednu roku 2016 mu byla odcizena peněženka se všemi doklady, které byly nalezeny, a identita žalovaného byla zneužita ke koupi předmětného vozidla. Na výzvu žalobkyně k provedení změny v registru vozidel a zaplacení pokuty žalovaný nereagoval, neboť byl ve Vietnamské republice. Jednáním neznámého pachatele mu byla způsobena újma. Krádež dokladů nahlásil na Obvodní ředitelství Policie Prahy 4 dne 5. 8. 2024. K svému tvrzení předložil listinné důkazy, včetně kupní smlouvy č. xxx, kopií osobních dokladů k ověření podpisu a úředních záznamů od Policie ČR. Navrhuje, aby odvolací soud určil, že žalovaný není vlastníkem vozidla, případně napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu I stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud, poté co zjistil, že odvolání byla podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené rozhodnutí dle a , 3 a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud se nejprve zabýval přípustností odvolání. Dle ) , (dále jen ), o dvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. V daném případě podal žalovaný odvolání i proti výroku I. rozhodnutí, vůči kterému není odvolání přípustné, o čemž byl ostatně správně poučen v napadeném rozsudku.

8. Odvolací soud proto odvolání žalovaného v daném rozsahu postupem dle odmítl.

9. Soud I. stupně správně dovodil svoji mezinárodní příslušnost v dané věci, ve které je dán, s ohledem na vietnamskou státní příslušnost žalovaného, přeshraniční prvek.

10. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 17. 4. 2024 bylo soudem I. stupně žalovanému doručeno předvolání k jednání na den 24. 6. 2024, vzor 18, ve kterém byl řádně poučen o důsledcích soudního jednání v případě, že se k němu bez omluvy nedostaví. Dále doručovaná soudní písemnost obsahovala usnesení s výzvou k vyjádření se ve věci dle a žalobu. Žalovaný uvedené soudní písemnosti převzal do vlastních rukou, což stvrdil svým podpisem (doručenka č. l. 37). Žalovaný na výzvy soudu nereagoval, k žalobě se nevyjádřil. Dne 24. 6. 2024 se konalo nařízené jednání ve věci, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil a nepožádal ani o jeho odročení. Soud I. stupně v souladu s jednal bez přítomnosti žalovaného, vycházel z tvrzení žalobkyně a důkazů založených ve spise, výslech žalobkyně neprováděl.

11. K procesním výtkám žalovaného odvolací soud uvádí, že žalovaný řádně dne 17. 4. 2024 převzal žalobu i předvolání (vzor 18) k prvému jednání ve věci samé. V předvolání byl řádně poučen o důsledcích soudního jednání v případě, že se k němu bez omluvy nedostaví, a i o tom, že může tvrdit rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení tohoto (rozuměj prvého) jednání. Žalovaný na dané výzvy nijak nereagoval, ani nepožádal o odročení jednání. S ohledem na řádné doručení uvedené soudní písemnosti do vlastních rukou žalovaného, aniž by žalovaný vady doručení v rámci odvolání vytýkal, nastala v dané věci koncentrace řízení (ust. ), jak soud I. stupně žalovaného poučil v rámci předvolání (vzor 18) a i u jednání přítomné strany (ust. ).

12. Pokud žalovaný až v rámci svého odvolání poprvé skutkově vymezil své výhrady k nároku uplatněnému žalobou (došlo ke ztrátě dokladů žalovaným a ty byly zneužity při nákupu předmětného vozidla, žalovaný tedy kupní smlouvu neuzavřel, není vlastníkem předmětného vozidla a nemá povinnosti vyplývající z vlastnictví předmětného vozidla), nemohl odvolací soud již k těmto tvrzením přihlížet ( ), neboť v rozporu se zásadou koncentrace řízení nastalou před soudem I. stupně u posledního jednání dne 24. 6. 2024 (ust. ) je žalovaný uvedl až v průběhu odvolacího řízení, které se však řídí zásadou neúplné apelace (viz srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 61/2002). Takové námitky měl žalovaný vznést v řízení před soudem I. stupně, který by se s nimi v průběhu dokazování musel vypořádat. Pokud žalovaný zvolil v řízení před soudem I. stupně pasivní přístup, se soudem do vyhlášení rozsudku dne 24. 6. 2024 ve věci samé nekomunikoval, ač o sporu minimálně od dubna 2024 věděl, je nutno tuto skutečnost z hlediska ust. přičíst k jeho tíži, neboť měl dostatek času zformulovat svoji obranu ve věci samé a tu soudu I. stupně sdělit.

13. Uvádí-li žalobce, že se ve „zmíněné době“ nenacházel v České republice, taková skutečnost ze spisu nevyplývá, neboť soudní písemnost s doručovaným předvoláním, žalobou i výzvou k vyjádření řádně dne 17. 4. 2024 převzal, aniž by namítl neúčinnost doručení.

14. Odvolací soud proto ve výroku II. a III. napadený rozsudek dle ust. jako věcně správný potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. ve spojení s ust. , když žalobkyně byla v odvolacím řízení procesně zcela úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, a to za podmínek stanovených v

Praha 27. listopadu 2024

JUDr. Marcela Kučerová v. r.

předsedkyně senátu