Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 665/2001

-96

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 9. února 1999, č. j. -48, uložil žalované zaplatit žalobci částku 5.400,-Kč se šestnáctiprocentním úrokem od 11. listopadu 1994 do zaplacení. Soud po provedeném dokazování zhodnotil vztah účastníků jako bezdůvodné obohacení získané (dle ) plněním z právního důvodu, který odpadl, a to na straně žalobce půjčkou 360 krabiček a deseti kusů sifonových a šlehačkových bombiček (převzatých od žalované 15. dubna 1993), za které žalobce žalované následně zaplatil zálohu ve výši 5.400,-Kč.

Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalované rozsudkem ze dne 5. září 2000, č. j. -61 (nyní č.l. 65), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, uzavíraje, že soud prvního stupně sice správně zjistil skutkový stav věci, nevyvodil však z něj odpovídající právní závěry. Podle odvolacího soudu v případě dohody tvrzené žalobcem (o tom, že měl se žalovanou ujednáno, že při ukončení obchodní činnosti jí vrátí bombičky oproti zaplacení /vrácení/ částky, kterou jí za bombičky uhradil při jejich první dodávce) se žalobce domáhá plnění z tzv. synallagmatické smlouvy, pro niž je typická vzájemná vázanost plnění. Žalobce však vymáhá pouze splnění části povinnosti žalované a bez splnění jeho povinnosti (jež musí být vyjádřeno v soudním rozhodnutí tím, že žalované bude uloženo převzít bombičky a zaplatit částku 5.400,-Kč oproti povinnosti žalobce jí bombičky předat) nelze žalobě vyhovět, i kdyby žalobce existenci takové dohody prokázal.

Žalobce (zastoupen advokátem) podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání, namítaje, že je dán dovolací důvod dle 241 odst. 3 písm. b/ (dále též jen „”), tedy že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V dovolání pak snáší argumenty na podporu závěru o existenci tohoto důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření především namítá, že dovolání není přípustné.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení , a Zmatečnostní vady ve smyslu , jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají a dovolání není přípustné ani dle nebo dle , jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozhodnutím měnícím a nikoliv potvrzujícím.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání dle ustanovení Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Neplatí to však ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč (srov. ).

V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 5.400,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným rozsudkem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím ani částku 20.000,- Kč (natož částku 50.000,- Kč), takže přípustnost dovolání ve věci nezakládá ani ustanovení

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž ve věci nařizoval jednání (, věta první, ), podle ustanovení věty první a usnesením odmítl.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobci vzniklo ve smyslu ustanovení , věty prvé (per analogiam), a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ačkoliv vyjádření k dovolání bylo podáno v lednu 2001 (jde o podání datované dne 4. ledna 2001 a došlé soudu 5. ledna 2001), podle bodu 10., hlavy první, části dvanácté, platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. Jelikož dovolání v této věci bylo podáno u soudu (a dovolací řízení tak ve shodě s a zahájeno) před 1. lednem 2001, stanoví se výše odměny za zastupování advokáta podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - advokátního tarifu (dále též jen “vyhláška”).

Ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky pak určuje, že není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku.

Tarifní hodnotu, z níž Nejvyšší soud vyšel při určení výše odměny za vyjádření dovolání, tedy ve sporu o úhradu peněžitého plnění tvoří nejen ono peněžité plnění, nýbrž i jeho příslušenství (úroky z prodlení) v době započetí úkonu právní služby (zde ke dni 4. lednu 2001). Jde jednak o jistinu ve výši 5.400,- Kč, jednak o šestnáctiprocentní úrok z prodlení z této částky za dobu od 11. listopadu 1994 do 4. ledna 2001 včetně. Uvedený úrok za popsané období činí 5.311,80 Kč, takže společně s jistinou tvoří celkem částku 10 711,80 Kč. Dle § 7 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny činí 1.025,- Kč. Společně s paušální náhradou ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky), tak Nejvyšší soud žalované přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 1.100,-Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně 4. prosince 2001

JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.

předseda senátu