Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

205 C 7/2020

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

sídlem adresa žalovaného

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 20 074,33 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.383 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.083 Kč od 08.02.2019 do zaplacení, z částky ve výši 1.250 Kč od 08.03.2019 do zaplacení a z částky ve výši 6.050 Kč od 08.04.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 5.318 Kč od 17.6.2016 do 21.6.2016, z částky 5.318 Kč od 17.6.2016 do 22.9.2016, a dále částku ve výši 2.919,79 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 4.350 Kč od 8.1.2016 do 24.2.2016 z částky 5.318 Kč od 8.2.2016 do 21.4.2016, z částky 5.318 Kč od 8.3.2016 do 21.4.2016, z částky 5.318 Kč od 8.4.2016 do 21.4.2016 a z částky 5.318 Kč od 8.5.2016 do 16.6.2016 a z částky 5.318 Kč od 8.6.2016 do 16.6.2016, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3.600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 8.322 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.383 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.083 Kč od 08.02.2019 do zaplacení, z částky ve výši 1.250 Kč od 08.03.2019 do zaplacení a z částky ve výši 6.050 Kč od 08.04.2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 5.318 Kč od 17.6.2016 do 21.6.2016, z částky 5.318 Kč od 17.6.2016 do 22.9.2016, a dále částku ve výši 2.919,79 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 4.350 Kč od 8.1.2016 do 24.2.2016 z částky 5.318 Kč od 8.2.2016 do 21.4.2016, z částky 5.318 Kč od 8.3.2016 do 21.4.2016, z částky 5.318 Kč od 8.4.2016 do 21.4.2016 a z částky 5.318 Kč od 8.5.2016 do 16.6.2016 a z částky 5.318 Kč od 8.6.2016 do 16.6.2016, zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3.600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 8.322 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20.074,33 Kč s příslušenstvím, a to částky 15.383 Kč z faktur za zpracování účetnictví za období od ledna do března 2019 (faktury číslo), zákonných úroků z prodlení ve výši 4.691,33 Kč z pozdě zaplacených faktur a celkem třech paušalizovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 26. 9. 2011 smlouvu na vedení daňové evidence, na základě které se žalovaný zavázal za poskytované služby hradit žalobkyni základní částku ve výši 1.600 Kč, smluvně bylo ujednáno, že cena bude valorizována při změně množství dokladů oproti předchozímu čtvrtletí nebo roku a při inflačním vývoji. Žalovaný byl povinen platit žalobkyni odměnu po dobu trvání smlouvy bez ohledu na to, zda žalovaný požadoval provedení činností či nikoliv, pokud se žalovaný rozhodl nevyužívat služeb žalobkyně, jde tato skutečnost k tíži žalovaného. Smluvní cena byla sjednána jako paušální, úhrada nebyla vázána na poskytnutí určitých výstupů práce. Z dlouhodobé fakturace je zřejmé, že původní cena byla postupně valorizována i s ohledem na narůstající počet dokladů žalovaného, valorizace byla ujednána již od počátku, smlouvou je výslovně připuštěna, žalovaný faktury průběžně hradil a byl si oprávněnosti valorizace vědom, platbami ji uznal. Činnost žalobkyně nelze vykonávat bez součinnosti žalovaného. Žalovaný nehradil vystavené faktury včas, zákonné úroky z prodlení od ledna 2016 do ledna 2019 činí celkem 4.691,33 Kč, úhradou dlužných závazků došlo k uznání dluhu. Žalovaný vypověděl smlouvu dopisem ze dne 12. 12. 2018, s ohledem na tříměsíční výpovědní lhůtu zanikla smlouva ke dni 31. 3. 2019. Žalobkyně byla oprávněna fakturovat ceny až do okamžiku ukončení smlouvy, žalobkyně rezervovala pro žalovaného svoji kapacitu, žalovaný neuhradil faktury za leden 2019 ve výši 8.083 Kč, únor 2019 ve výši 1.250 Kč a březen 2019 ve výši 6.050 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 8. 3. 2019 částku 4.800 Kč, kterou žalobkyně započetla na fakturu z února 2019, s ohledem na částečnou úhradu žalovaného se proto liší nárok žalovaný a nárok uplatněný předžalobní výzvou.

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby, neboť se nárok žalobkyně nezakládá na žádném relevantním důvodu. Žalovaný označil za nesporné, že mezi účastníky byla dne 26. 9. 2011 uzavřena smlouva o vedení daňové evidence. Smlouva nikdy nebyla dodatkována ani aktualizována, žalovaný smlouvu vypověděl výpovědí ze dne 12. 12. 2018 pro nespokojenost se službami žalobkyně. Po dobu výpovědní lhůty žalovaný hradil žalobkyni ujednanou měsíční částku, žalobkyně ničeho neplnila, nevytvářela pro žalovaného žádnou činnost, za kterou by mohla požadovat protiplnění. V minulosti žalobkyní nárokované vyšší částky vyplývaly vždy z dohody ad hoc a nejsou automaticky nárokovatelné.

3. Ze smlouvy na vedení daňové evidence soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 26. 9. 2011, jejím předmětem bylo vedení a zpracování peněžního deníku, knihy pohledávek a závazků, evidence DM, DDM, DPH a evidence mezd, smluvní cena za měsíční zpracování účetní agendy byla stanovena částkou 1.600 Kč, a za zpracování mezd částkou 255 Kč za každého pracovníka, s tím, že smluvní cena bude valorizována při změně množství dokladů oproti předchozímu čtvrtletí nebo roku a dále při inflačním vývoji dle % inflace a skutečného přírůstku množství dokladů. Výpovědní doba byla sjednána tříměsíční a počátkem od prvního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Žalovaný vypověděl smlouvu ze dne 26. 9. 2011 výpovědí ze dne 12. 12. 2018.

4. Z účetních deníků formou jednostranného účtování bylo zjištěno, že byly vedeny pro roky 2012 (pro počet detailů 188), 2013 (pro počet detailů 276), 2014 (pro počet detailů 1.269), 2015 (pro počet detailů 1.691), 2016 (pro počet detailů 2.243), 2017 (pro počet detailů 2.563) a 2018 (pro počet detailů 2.062). Poskytnuté služby žalobkyně účtovala žalovanému fakturami ze dne 2. 2. 2015 ve výši 4.350 Kč, ze dne 31. 12. 2015 ve výši 4.350 Kč, ze dne 31. 1. 2016 ve výši 5.318 Kč, ze dne 29. 2. 2016 ve výši 5.318 Kč, ze dne 31. 3. 2016 ve výši 5.318 Kč, ze dne 30. 4. 2016 ve výši 5.318 Kč, ze dne 31. 5. 2016 ve výši 5.318 Kč, ze dne 30. 6. 2016 ve výši 5.318 Kč, ze dne 31. 7. 2016 ve výši 5.318 Kč, ze dne 31. 8. 2016 ve výši 5.318 Kč, ze dne 31. 10. 2016 ve výši 5.318 Kč, ze dne 30. 11. 2016 ve výši 5.318 Kč, ze dne 31. 12. 2016 ve výši 5.318 Kč, ze dne 31. 1. 2017 ve výši 6.407 Kč, ze dne 28. 2. 2017 ve výši 6.425 Kč, ze dne 31. 3. 2017 ve výši 6.425 Kč, ze dne 31. 5. 2017 ve výši 6.425 Kč, ze dne 30. 6. 2017 ve výši 6.425 Kč, ze dne 31. 7. 2017 ve výši 6.425 Kč, ze dne 31. 8. 2017 ve výši 6.425 Kč, ze dne 2. 10. 2017 ve výši 6.425 Kč, ze dne 1. 11. 2017 ve výši 6.425 Kč, ze dne 30. 11. 2017 ve výši 6.425 Kč, ze dne 31. 12. 2017 ve výši 6.425 Kč, ze dne 31. 1. 2018 ve výši 7.066 Kč, ze dne 28. 2. 2018 ve výši 7.066 Kč, ze dne 31. 3. 2018 ve výši 16.141 Kč, ze dne 30. 4. 2018 ve výši 8.083 Kč, ze dne 31. 5. 2018 ve výši 8.083 Kč, ze dne 30. 6. 2018 ve výši 8.083 Kč, ze dne 31. 7. 2018 ve výši 8.083 Kč, ze dne 31. 8. 2018 ve výši 8.083 Kč, ze dne 30. 11. 2018 ve výši 8.083 Kč, ze dne 4. 1. 2019 ve výši 8.083 Kč, ze dne 31. 1. 2019 ve výši 8.083 Kč, ze dne 28. 2. 2019 ve výši 6.050 Kč a ze dne 31. 3. 2019 ve výši 6.050 Kč. Ve fakturách ze dne 2. 2. 2015, ze dne 31. 1. 2016, ze dne 31. 1. 2017 a ze dne 31. 1. 2018 je připojena doložka odůvodňující zvýšení smluvní ceny od nového roku. Data úhrady žalovaného na vystavené faktury pak byly zjištěny z přehledů úhrad pohledávek.

5. Z výpisu z veřejné části Živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je mimo jiné oprávněna k předmětu podnikání„ Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“, žalovaný je oprávněn ke dvěma předmětům podnikání. Předžalobní výzvou ze dne 16. 12. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu a upozornila jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Na předžalobní výzvu žalovaný reagoval dopisy ze dne 23. 1. 2020 a ze dne 4. 3. 2020, žalobkyně reagovala sdělením ze dne 6. 2. 2020.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle , obchodní zákoník, neboť se jedná o závazkové vztahy mezi podnikateli, které se týkají jejich podnikatelské činnosti (viz obch. zák.) a smlouva byla uzavřena za účinnosti tohoto zákona (dne 26. 9. 2011) a smluvní strany neujednaly jinak, neboť dle ust. , , se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy.

7. Smlouva na vedení daňové evidence ze dne 26. 9. 2011 byla posouzena jako smlouva o dílo dle ust. § 536 a násl. obch. zák. (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. ), smlouvou se žalobkyně zavázala provést dílo spočívající ve vedení a zpracování peněžního deníku, knihy pohledávek a závazků a evidence DM, DDM, DPH a mezd, a žalovaný se zavázal k zaplacení ceny za jeho provedení.

K nároku žalobkyně na zaplacení částky 15.383 Kč s příslušenstvím:

8. Dle ust. § 546 obch. zák. je ob jednatel povinen zhotoviteli zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě. Vznik nároku na cenu za dílo pak určuje ust. § 548 obch. zák. tak, že ob jednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. Dle odst. 2 tohoto ustanovení odstoupil-li zhotovitel od smlouvy pro prodlení ob jednatele a nespočívá-li překážka pro splnění povinnosti ob jednatele v okolnostech vylučujících odpovědnost (§ 374), náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě smlouvy. Od této ceny se však odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu.

9. Žalovaný byl povinen platit žalobkyni za provedené dílo cenu sjednanou ve smlouvě. Cena byla sjednána tak, že byl ujednán její základ, který byl dle smluvního ujednání pravidelně navyšován v souvislosti se zvýšeným množstvím účetních dokladů a podle inflace. Nárok na zaplacení ceny za dílo však vznikl až provedením takového díla. V řízení bylo nesporné, že v měsících lednu až březnu 2019, za které žalobkyně žádá zaplacení ceny díla, žalobkyně neprováděla pro žalovaného žádné práce, pouze rezervovala účetní kapacity. Žalobkyně tedy v těchto měsících neprovedla pro žalovaného žádné dílo. Žalobkyni jistě náleží odměna po celou dobu trvání smlouvy, nicméně i v souladu s dobrými mravy nelze po žalovaném spravedlivě požadovat zaplacení plné měsíční úhrady, když žalobkyně neprováděla žádné práce a tak ušetřila neprovedením díla. Je proto třeba analogicky užít ust. § 548 odst. 2 obch. zák. Žalobkyni tak náleží pouze základní ujednaná cena ve výši 1.600 Kč za měsíc, jejíž zaplacení bylo mezi účastníky nesporné. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení rozdílu mezi základní a navýšenou cenou díla, zamítl.

K nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení:

10. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně v letech 2016 – 2018 prováděla pro žalovaného dílo, viz shora, které žalovanému fakturovala pravidelnými měsíčními fakturami. Žalovaný však fakturované ceny nehradil v určeném termínu splatnosti, ceny díla hradil opožděně, byl s úhradou svých závazků v prodlení. Žalovaný byl proto v souladu s ust. věty první obch. zák. (nárok byl opět posouzen dle , obchodní zákoník, neboť i povinnosti vzniklé z právních poměrů vzniklých přede dnem nabytí účinnosti o. z. se řídí dosavadními právními předpisy) povinen platit žalobkyni z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Pro určení výše úroků se pak užijí právní předpisy platné a účinné v době vzniku prodlení. Takovým právním předpisem bylo v období, za které žalobkyně požaduje zaplacení úroků z prodlení,

11. Žalovaný byl s úhradou svých závazků v prodlení, je proto povinen zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení. Žalovaný namítl promlčení dluhu. Žalobkyně uvedla, že tím, že žalovaný uhradil dlužnou jistinu, uznal svůj závazek i co do úroků z prodlení. Takovému názoru žalobkyně však nelze přisvědčit. Dle ust. § 323 ve spojení s ust. § 407 obch. zák. dlužník uzná svůj dluh následujícími způsoby: písemně, placením úroků uzná dluh ohledně částky, z níž se úroky platí, případně částečným plněním, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. V dané věci nastala situaci opačná, když žalovaný plnil na jistinu, nikoliv na úroky. Nelze proto automaticky dovodit, že zaplacením jistiny žalovaný uznal dluh na úrocích z prodlení. Tím spíše, když pozdní plnění bylo u žalovaného pravidlem. Soud se proto neztotožnil s námitkou žalobkyně, a má za to, že k uznání dluhu na zákonných úrocích z prodlení žalovaným nedošlo.

12. Dle ust. § 387 a ust. § 388 obch. zák. se právo promlčí uplynutím doby stanovené zákonem a právo nemůže být přiznáno soudem, jestliže povinná osoba promlčení namítne. Promlčecí doba dle ust. § 391 obch. zák. počala běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu a dle ust. § 397 obch. zák. je promlčecí doba čtyřletá. Proto byla-li žaloba podána dne 17. 6. 2020, lze uzavřít, že nároky žalobkyně vzniklé do 16. 6. 2016 (včetně) jsou již promlčeny. Žalovaný namítl promlčení, proto soud nároky žalobkyně vzniklé do 16. 6. 2016 zamítl. Soud tak uložil žalovanému zaplatit žalobkyni toliko zákonné úroky z prodlení vzniklé od 17. 6. 2016, jejichž výše je vyčíslena ve výroku tohoto rozsudku.

K nároku žalobkyně na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky:

13. Vznik nároku žalobkyně na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky pak soud posoudil opět dle (viz odůvodnění výše). Dle ust. věty druhé má věřitel vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. Jeho výše je pak stanovena , tak, že dle ust. tohoto nařízení jde-li o vzájemný závazek podnikatelů (…) činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč. Žalobkyně uplatnila v řízení množství pohledávek na zaplacení zákonných úroků z prodlení, v řízení žádala zaplacení tří paušálních náhrad nákladů spojených s uplatněním pohledávky, proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni celkem 3.600 Kč.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 15 %, žalovaný z 85 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 70 % nákladů řízení žalovaného. Náhrada nákladů se skládá z částky 5.820 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, odpor s odůvodněním a účast na jednání; tvrzené jednání s klientem právní zástupce žalovaného nijak osvědčil) po 1.940 Kč dle ust. , 9 a 11 , z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. vyhlášky , z částky 1.000 Kč jako náhrady za promeškaný čas 10 půlhodin dle ust. a z částky 2.105,75 Kč jako náhrady cestovného (ze sídla právního zástupce žalovaného k jednání soudu v Ústí nad Orlicí a zpět) dle ust. Náhrada nákladů je pak dle ust. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2.063,40 Kč. Celková náhrada nákladů činí 11.889 Kč, část náležející žalovanému ve výši 70 % nákladů řízení žalovaného činí 8.322 Kč a dle ust. je žalobkyně povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.