Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 290/2020
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
O zaplacení 13 224,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.000 Kč od 3. 2. 2019 do zaplacení, a částku 2.500 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2.050 Kč a 2.274,25 Kč a úroku ve výši 8,58 % ročně z částky 5.000 Kč od 3. 2. 2019 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.565 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.000 Kč od 3. 2. 2019 do zaplacení, a částku 2.500 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 2.050 Kč a 2.274,25 Kč a úroku ve výši 8,58 % ročně z částky 5.000 Kč od 3. 2. 2019 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.565 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 13.224,25 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba, dne 2. 1. 2018, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 8.450 Kč z titulu smlouvy o úvěru a částky 4.774,25 Kč jako smluvní pokuty za dobu od 3. 2. 2019 do 20. 8. 2020. Žalobce v průběhu řízení rozšířil předmět žaloby o obvyklý úrok požadovaný bankami za úvěry ve výši 8,58 % ročně s odkazem na ust. § 2399 odst. 2 o.z. a ust. § 1802 o.z.
Žádostí ze dne 2. 1. 2018 žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 2. 1. 2018, jejím předmětem byl úvěr ve výši 5.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 3.650 Kč, náklady byly sjednány tak, že úvěr je poskytován za úrok ve výši 28 % poskytnuté jistiny, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 200 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 1.100 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 950 Kč Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % z dlužné částky, maximálně do součinu čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Právní předchůdce žalobce dále žalovanému poskytl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpis splátek ke smlouvě o úvěru. Z výpisu z živnostenského rejstříku, dokladů SIPO, údajů o bytě, faktur pro neplátce daně, čestného prohlášení, dokladu o kontaktní osobě, finanční analýzy a credit scoringu soud zjistil, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, ze dne 26. 5. 2020, ze seznamu postoupených pohledávek a z dokladu o koupi části závodu ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.
Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (neboť se jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, viz ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Žalovaný byl v souladu se smluvními ujednáními povinen za úvěr zaplatit úrok ve výši 28 % poskytnuté jistiny, poplatek za uzavření smlouvy, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek. Výše poskytnutého úvěru činila 5.000 Kč, poplatky a úroky za poskytnutí úvěru činily celkem 3.650 Kč. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor žalovaného jako spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 5.000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 3.650 Kč, po odečtení úroku (tedy smluvní úplaty za poskytnutí úvěru) činila další úplata 2.250 Kč. To vše, aniž by to bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti případu). Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila více jak 70 % jistiny, úplata bez započtení smluvního úroku činila 45 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Takovému jednání věřitele nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli, a pro absolutní neplatnost ujednání je třeba žalobu co do poplatku za uzavření smlouvy, poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek zamítnout.
Žalobce dále požadoval po žalovaném zaplacení smluvních úroků ve výši 8,58 % ročně s odkazem na ust. § 1802 a ust. § 2399 odst. 2 věty druhé o.z. Ust. § 1802 o.z. stanovuje výši úroků pro případ, mají-li být plněny a není-li jejich výše ujednána. Smlouva o úvěru je z podstaty smlouvou úplatnou (viz ust. § 2395, které stanovuje, že je úvěrovaný povinen vrátit peněžní prostředky a zaplatit úroky), tedy první předpoklad ust. § 1802 o.z.„ mají-li být plněny“ je splněn. Další podmínkou je, že výše úroků„ nebyla ujednána“. Smluvní strany ve smlouvě o úvěru úroky výslovně ujednaly s tím, že úvěr je poskytnut za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny. Tedy smluvní strany ujednaly úrok, a to úrok kapitalizovaný procentní částí jistiny. Soud má proto za to, že ust. § 1802 o.z. jako podpůrné ustanovení v případě neujednané výše úroků nelze použít, když smluvní strany výši úroku (ač kapitalizovaného předpokládanou dobou trvání smlouvy) výslovně ujednaly. Odkaz na ust. § 2399 odst. 2 věty druhé o.z. pak soud nepovažuje za přiléhavý, když odkazované ustanovení odst. 2 stanovuje placení úroků v případě předčasného vrácení peněžních prostředků a vztahuje se právě k předčasnému splacení úvěru a nelze z něj dovozovat povinnost dlužníka hradit úroky při překročení sjednané doby trvání smlouvy. Soud proto žalobu v části, ve které žalobce požaduje úrok ve výši 8,58 % ročně do zaplacení, zamítl.
Žalobce také požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 4.774,25 Kč. Nároky věřitele na zaplacení smluvní pokuty jsou kogentně omezeny ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle odst. 3 tohoto ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200.000 Kč. Stejně tak ve smlouvě o úvěru v bodě V. 4 smluvní strany ujednaly omezení smluvní pokuty dle citovaného ustanovení zákona. Žalobci proto náleží smluvní pokuta toliko v omezeném rozsahu. Celková výše úvěru činila 5.000 Kč, maximální výše smluvní pokuty tedy činí 2.500 Kč. Soud proto žalobu v části smluvní pokuty přesahující částku 2.500 Kč zamítl.
Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 1.400 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na dlužné jistině a úroku částku 6.400 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný je s úhradou této částky v prodlení, bylo žalovanému uloženo zaplatit ji se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. Žalovanému bylo dále v souladu s ust. § 2048 a násl. o.z. a ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru uloženo zaplatit žalobci smluvní pokutu za prodlení s úhradou dlužné částky ve výši poloviny jistiny, tedy ve výši 2.500 Kč Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 67 %, žalovaný z 33 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 34 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, z částky 6.640 Kč za 4 úkony právní služby po 1.660 Kč dle ust. § 7, 9 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 1.200 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 1.646,40 Kč. Celková náhrada nákladů činí 10.486,40 Kč, část náležející žalobci ve výši 34 % nákladů řízení pak činí 3.565 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.