Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
23 C 2/2021-15
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 945 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s úrokem z prodlení ve výši 92,15 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s úrokem z prodlení ve výši 92,15 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. .
2. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 945 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Uvedená povinnost byla ze strany žalovaného splněna dne 21. 5. 2019. Žalovanému současně vznikla povinnost platit televizní poplatky v zákonem stanovené výši. Vzhledem k tomu, že žalovaný si svoji povinnost řádně neplnil, vznikl mu za období od 1. 7. 2019 do 31. 1. 2020 dluh ve výši 945 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:
Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Uvedená povinnost byla ze strany žalovaného splněna dne 21. 5. 2019. Žalovanému současně vznikla povinnost platit televizní poplatky v zákonem stanovené výši. Vzhledem k tomu, že žalovaný si svoji povinnost řádně neplnil, vznikl mu za období od 1. 7. 2019 do 31. 1. 2020 dluh ve výši 945 Kč (7x 135 Kč), k jehož zaplacení byl vyzván upomínkou žalobkyně ze dne 15.3.2020, ale dluh ve výši shora nebyl ani přesto zaplacen.
6. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném od 1.1.2016, (dále jen„ ZTP“), poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 6 ZTP měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle § 7 odst. 2 ZTP je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle § 10 ZTP nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, tím se dle zákonné úpravy stala poplatníkem televizního poplatku. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost, když řádně neplatil televizní poplatky, vznikl mu za shora vymezené období dluh ve výši 945 Kč (7 měsíců x 135 Kč), který je povinen zaplatit, a to i s úrokem z prodlení ve výši 92,15 Kč, neboť se dostal do prodlení se splněním peněžitého dluhu, kdy den, od něhož je přiznán, je 16. den každého měsíce pro jednotlivou měsíční platbu, a jeho výše je v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb. Žalobkyně omezila úrok z prodlení jen do dne vyhotovení žaloby, tj. ke dni 15. 10. 2020.
8. Dle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 142a o. s. ř. o. s. ř. odst. 1 žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.
9. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch a splnil podmínku dle § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy k plnění), přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Právo nechat se zastupovat zástupcem z řad advokátů je jedním ze základních práv každého účastníka jakéhokoliv soudního řízení. Soud není oprávněn takové právní zastoupení účastníka nepřipustit. Právo účastníka na zastoupení a náhrada nákladů tohoto zastoupení však nejsou neoddělitelné. Tedy, i když měl zastoupený účastník ve věci plný úspěch, neznamená to, že mu bude automaticky přiznána i celková výše nákladů včetně právního zastoupení. Při rozhodování o nákladech řízení musí soud zkoumat, zda náklady vynaložené na zastoupení takového účastníka v řízení jsou skutečně vynaložené účelně ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 se Ústavní soud zabýval otázkou účelnosti nákladů zastoupení České televize advokátem v soudních řízeních o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud se v nálezu ztotožnil se svým dříve vysloveným názorem, že činnost České televize jistě není výkonem veřejné moci (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 2104/12 ), současně však dovodil, že i na ni lze v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, neboť Česká televize má na poli svého působení výsadní postavení a k němu vytvořené specifické podmínky v podobě způsobu financování z televizních poplatků, stanovených zákonem č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže si navíc Česká televize agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agentu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se podle názoru Ústavního soudu do značné míry vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by v ČT nedisponovali pracovníci právního Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Ústavní soud v závěru konstatoval, že měl-li televizní poplatek podle v nálezu citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12 ). S ohledem na výše citované a vzhledem k tomu, že v souzené věci se v průběhu řízení nevyskytla žádná mimořádná okolnost, která by vybočovala z obvyklého průběhu řízení daného typu a odůvodňovala tak aktivní zastoupení advokátem, nelze v této věci považovat zastoupení advokátem za opodstatněné a náklady na toto právní zastoupení žalobkyně za účelně vynaložené. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč a dále žalobkyni v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015 náleží rovněž paušální náhrada hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony (sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 100 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkem 600 Kč (400 Kč soudní poplatek + 200 Kč náhrada hotových výdajů). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. .
10. Soud nepřiznal žalobkyni ani náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ze shora specifikované náhrady, neboť náhrada za daň z přidané hodnoty náleží k nákladům řízení pouze v případě, že je účastník řízení zastoupen advokátem (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ), přičemž předmětem zdanitelného plnění je v takovém případě poskytnutí právní služby a tuto daň tudíž odvádí advokát. V daném případě sice byla žalobkyně advokátem zastoupena, avšak náhrada ve výši 200 Kč nebyla stanovena jako jeho odměna (ani náhrada jeho hotových výdajů), tudíž z ní není ani povinen daň z přidané hodnoty odvést. Je přitom nerozhodné, že žalovaný je povinen tuto náhradu uhradit k jeho rukám, neboť se jedná pouze o platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ), bez vlivu na povinnost k odvodu daně. Daň z přidané hodnoty z přiznané náhrady pak není povinna odvést ani samotná žalobkyně, neboť se ani v jejím případě nejedná o odměnu za poskytnutou službu, avšak pouze o náhradu vynaložených nákladů (shodně jako u náhrady za zaplacený soudní poplatek).
11.Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.