Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1320/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 19.10.2000, čj. -72, určil výroky označenými I. až V., že žalobci jsou výlučnými vlastníky blíže specifikovaných nemovitostí, a to

- J. T. nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č.8,

- P. T. a H. Š. nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 175, každý jednou polovinou,

- P. T. nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 9,

- E. L. nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 7, a

- H. D. nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 3,

vše v katastrálním území S. u B., obec B.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16.1.2001, čj. -102, shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s výjimkou parcely č. 139 o výměře uvedené ve výroku označeném III, kde návrh na určení, že jejím vlastníkem je P. T., zamítl. Podle závěrů odvolacího soudu je pro posouzení vlastnického práva v dané věci rozhodné, že právní předchůdkyně žalobců nabyla vlastnictví ke konkrétním nemovitostem, které tvořily majetkovou podstatu původního přídělu č. 37, na základě rozhodnutí Okresního úřadu-okresního pozemkového úřadu v Č. K. ze dne 7.12.1992 čj. PÚ 5734/92, jímž byla schválena dohoda povinné a oprávněné osoby o vydání majetku podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. V tomto řízení správní orgán pravomocně vyřešil otázku nabytí vlastnictví právními předchůdci žalobců i otázku naplnění podmínek pro obnovení vlastnických práv v rámci restitučního řízení. Odvolací soud uzavřel, že uvedeným správním rozhodnutím je při svých úvahách o existenci vlastnického práva na straně žalobců vázán ve smyslu ustanovení . Žalobci pak nabyli vlastnictví k jednotlivým nemovitostem na základě darovacích smluv s R. T. Změnu výroku III. rozsudku soudu prvního stupně odůvodnil odvolací soud tím, že R. T. podle rozhodnutí pozemkového úřadu nenabyla vlastnictví k předmětnému pozemku vlastnictví a nemohla tedy pozemky v uvedeném výroku uvedené převést darovací smlouvou do vlastnictví P. T.

Odvolací soud při posouzení vlastnického práva žalovaného ke sporným nemovitostem vycházel i z rozhodnutí Okresního úřadu-pozemkového úřadu v Č. K. ze dne 21.6.1995 čj. PÚ 6344/92, jímž nebyl uznán restituční nárok žalovaného a jeho matky, která pak nemohla převést předmětné nemovitosti darovací smlouvou do vlastnictví žalovaného.

Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 9.2.2001, napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , odst. 3 , jak je však z obsahu dovolání zřejmé, má na mysli znění po novele provedené , účinné od 1.1.2001. Žádá totiž, aby dovolací soud posoudil ve smyslu citovaného ustanovení, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Tento význam žalovaný spatřuje v tom, že není možné, aby byl občan zbaven vlastnického práva rozhodnutím správního orgánu, v daném případě rozhodnutím Okresního úřadu-pozemkového úřadu v Č. K. Vytýká soudům obou stupňů, že se cítily rozhodnutím správního orgánu vázány, aniž se zabývaly jeho správností a platností, a nezabýval se ani otázkou, zda správní orgán nepřekročil své pravomoci a okruh své působnosti, ačkoli měly k případné nulitě správního aktu přihlížet z úřední povinnosti. Žalovaný setrvává na stanovisku, že vlastníkem předmětných nemovitostí nebyl nikdy stát, nýbrž žalovaný a jeho rodiče, jejichž vlastnické právo ke sporným nemovitostem nikdy nezaniklo, a proto nemohl pozemkový úřad rozhodovat o schválení dohody o vydání sporných nemovitostí. Současně navrhl, aby ve smyslu dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, neboť má obavu, aby žalobci nedisponovali s předmětnými nemovitostmi, a aby v případě kladného vyřízení dovolání byla respektována vlastnická práva dovolatele.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále též jen „OSŘ\").

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení ve znění platném do 31.12.2000, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení věta první prominout.

V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů ( ve znění platném do 31.12.2000), které se proto aplikují i v dovolacím řízení, včetně ustanovení o lhůtě k podání dovolání. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 9.2.2001, a lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 9.3.2001. Dovolání proti tomuto rozsudku, datované dnem 21.3.2001 bylo doručeno soudu dne 23.3.2001, tedy zjevně opožděně. Nezbylo proto, než je odmítnout jako opožděné podle ustanovení a .

Vzhledem k výsledku dovolacího řízení pak dovolací soud nerozhodoval o odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.

Podle výsledku dovolacího řízení by měli nárok na náhradu nákladů v něm vzniklých žalobci, těm však prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Povinnost k náhradě těchto nákladů proto nebyla uložena žádnému z účastníků (, , per analogiam ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8.listopadu 2001

JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu