Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tvo 163/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , byli oba shora uvedení obžalovaní uznáni kromě jiného jako spolupachatelé vinnými pokračujícím trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a oba byli podle § 234 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzeni k úhrnným nepodmíněným trestům odnětí svobody; obžalovaný P. V. M. na dobu devíti let s výkonem ve věznici se zvýšenou ostrahou, obžalovaný I. J. J. na dobu šesti let s výkonem ve věznici s ostrahou. Oběma obžalovaným byl současně podle § 57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Odvolání obou obžalovaných, podaná proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, byla rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu zamítnuta a výrok o shora uvedených trestech, převzatý odvolacím soudem v nezměněné podobě z rozsudku Městského soudu v Praze se tak ohledně nich stal tímto vykonatelným. Oba obžalovaní se ostatně v současné době ve výkonu uložený trestů odnětí svobody nacházejí.

Napadeným usnesením přitom Vrchní soud v Praze podle § 71 odst. 3 tr. řádu prodloužil vazbu obžalovaných P. V. M. a I. J. J. do 21. prosince 2001 s tím, že u obou obžalovaných nadále trvají zákonné vazební důvody, uvedené v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Proti usnesení o prodloužení vazby podali obžalovaní P. V. M. a I. J. J. řádně a včas stížnosti, a to jak sami, tak prostřednictvím svých obhájkyň JUDr. J. V. a JUDr. B. S.

V písemném odůvodnění podaných opravných prostředků v podstatě oba obžalovaní shodně vyslovili nesouhlas se závěrem Vrchního soudu v Praze, že v jejich jednotlivých konkrétních případech nadále trvají tímto soudem uváděné vazební důvody a namítli buď to, že tyto vazební důvody nebyly dány od samého počátku trestního stíhání, anebo to, že v mezidobí soudem tvrzené zákonné důvody vazby pominuly.

Navíc oba obžalovaní zaujali názor, že nebyly splněny ani zákonné důvody pro prodloužení jejich vazby ve smyslu § 71 odst. 3 tr. řádu.

Obžalovaní P. V. M. a I. J. J. proto shodně požádali Nejvyšší soud České republiky, aby ohledně každého z nich k podané stížnosti zrušil odpovídající část napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze a stěžovatele aby neprodleně propustil z dosud vykonávané vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky s ohledem na svou zákonnou přezkumnou povinnost i za shora popsaného procesního stavu, kdy rozhodování o dalším trvání vazby je v podstatě bezpředmětné, z podnětu obžalovanými P. V. M. a I. J. J. podaných stížností především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o těchto opravných prostředcích, shledal obě stížnosti přípustnými a oba obžalované osobami oprávněnými k podání těchto stížností.

Protože také patnáctidenní propadná zákonná lhůta předpokládaná ustanovením § 71 odst. 6 tr. řádu byla ohledně obou obžalovaných dodržena, Nejvyšší soud za této procesní situace z podnětu stížnosti shora uvedených obžalovaných ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1, odst. 2 tr. řádu meritorně přezkoumal jak správnost odpovídající části výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení této části výroku předcházejícího. Shledal však, že ani jedné z podaných stížností nelze vyhovět.

Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osob obou obžalovaných, včetně jejich osobnostních dispozic a způsobu života a chování před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, a závažné trestné činnosti, kladené jim v tomto trestním řízení právem za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obžalovaných P. V. M. a I. J. J. v době rozhodování tohoto soudu o jejich vazbě nadále trvaly zákonné vazební důvody, předpokládané ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Vrchní soud nepochybil zjištěním, že v tomto trestním řízení nadále oběma obžalovaným naprosto reálně hrozilo uložení přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody. Konkrétní charakter stíhané trestné činnosti a předpokládaný podíl obžalovaných na stíhaném deliktu přitom spolu se skutečností, že jsou oba cizími státními příslušníky činil u obžalovaných P. V. M. a I. J. J. zcela aktuálním nebezpečí, že by mohli z území České republiky z obavy před hrozícím trestem uprchnout. Zákonné podmínky vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu byly proto u obou uvedených obžalovaných naplněny.

Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoloval učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v daném stadiu řízení možno vazbu obžalovaných P. V. M. a I. J. J. či jednoho z nich nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení § 73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením § 73a tr. řádu.

Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, správně konstatovaných u obžalovaných P. V. M. a I. J. J. Vrchním soudem v Praze, tehdy činila plně opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že při propuštění obou obžalovaných, popřípadě kteréhokoliv z nich na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení § 1 odst. 1 tr. řádu).

A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obžalovaných P. V. M. a I. J. J. nebylo možno především s ohledem na důkazní komplikovanost této trestní věci pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, ani ve lhůtě nad tuto hranici opakovaně prodloužené, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy. Podmínky pro použití § 71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.

Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně prodloužil vazbu obou obžalovaných podle zjištění Nejvyššího soudu toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných, byť nakonec postačovala pro naplnění tohoto účelu i doba kratší.

Za přezkoumávaných procesních podmínek tak Nejvyšší soud České republiky neshledal oběma obžalovanými podané opravné prostředky důvodnými a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnosti obžalovaných P. V. M. a I. J. J., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení vazby těchto obžalovaných, zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 8. listopadu 2001

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk Sovák