Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2564/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně P.s. , a. s. zastoupené advokátem, proti žalované U., společnost s ručením omezeným, zastoupené advokátem, o zaplacení 1,317.750,90 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2000, č.j. - 92, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze (nyní Městský soud v Praze) ze dne 7. listopadu 1997, č.j. -69 tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 290.795,70 Kč (bod I. 1. výroku) a ve zbývající části 1,026.955,20 Kč žalobu zamítl (bod I. 2. výroku). Současně přiznal žalované poměrnou část náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který žalobu znějící na částku 1,409.797,10 Kč (představující jednak nedoplatek ceny rekultivačních prací v částce 1,317.750,90 Kč podle smlouvy o dílo č. Z 1047 a faktury č. 250396 a jednak úroky z prodlení v částce 92.047 Kč) zamítl v rozsahu částky 1,317.750,90 Kč a v rozsahu požadovaných úroků z prodlení řízení zastavil pro částečné zpětvzetí žaloby, shledal odvolací soud žalobní nárok na zaplacení ceny díla za důvodný do částky 290.795,70 Kč. Při posouzení výše oprávněného nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla vzal odvolací soud v úvahu smluvní ujednání o ceně díla, o zjišťování objemu prací a o odpočtu nákladů hrazených objednatelem - žalovanou. Při výpočtu přiznané částky odvolací soud vyšel z měsíčního souhrnu výkonů bagru za červenec 1994, vyhotoveného na podkladě objednatelem potvrzených denních záznamů a prokazujícího naložení 4.880 fůr po 5 m3 rostlé zeminy a ze sjednané ceny 28,- Kč za jeden m3. K nákladům spočívajícím v práci buldozeru a dalších strojů nepřihlédl, neboť práce buldozerem již byla zahrnuta ve sjednané ceně díla a výkony jiných strojů nebyly ve smlouvě sjednány. Z platby v částce 73.117,- Kč, o které žalovaná tvrdila, že ji žalobkyni zaplatila na cenu díla, odečetl odvolací soud od ceny díla pouze částku 31.373,- Kč, neboť ve zbývajícím rozsahu nebylo zřejmé, na jaký učet a z jakého důvodu byla poskytnuta. Ke všem skutkovým zjištěním dospěl odvolací soud z důkazů provedených před soudem prvního stupně, přičemž uvedl, že soud prvního stupně řádně provedl všechny navržené důkazy. Současně odvolací soud konstatoval procesní nástupnictví, ke kterému došlo na straně žalobkyně v průběhu odvolacího řízení, kdy původní žalobkyně G.- G., a. s., se sídlem v P., zanikla rozdělením bez likvidace na tři nové akciové společnosti, přičemž právním nástupcem ohledně pohledávky, která je předmětem sporu, se stala P.s., a. s.

Dovoláním napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu pouze v rozsahu 1.bodu I. výroku, jímž byla zavázána zaplatit žalobci částku 290.795,70 Kč. Přípustnost dovolání spatřovala v naplnění podmínek ust. (dále též jen „ “), za dovolací důvod označila důvod uvedený v ust. Vytýkala odvolacímu soudu, že při zjišťování výše nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla nepřihlédl k důkazům o způsobu přemístění zeminy, tj. k denním záznamům nákladních automobilů, které vytěženou skrývku odvážely na určenou skládku a k objemu skrývkových prací 7.417 m3, určenému geodetickou metodou, jak vyplynulo z potvrzení hlavního důlního měřiče ze dne 19. 4. 1995. Dále dovolatelka poukázala na nesprávný postup odvolacího soudu, když do ceny prací nezapočetl celou částku Kč 73.170,-, kterou zaplatitla žalobkyni na cenu díla a shrnula, že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány. Proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádala o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání je přípustné podle ust. písm a) , neboť bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem podle ust. včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. věta prvá ).

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů nevyplynuly a ani jinak nevyšly najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logicky rozpor, nebo který odporuje ustanovením a Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věcí z hlediska hmotného práva.

V bodě VII. Smlouvy o dílo č. Z 1047, nadepsaného „ Cena prací“, si strany sjednaly sazbu 28,- Kč/m3 sestávající z částek 14 Kč/ m3 za odvoz, 6,40 Kč/ m3 za nakládku a 7,60 Kč/m3 za práci buldozeru. Z bodu IV. 3. smlouvy pak nepochybně vyplývá, že jako podklad pro fakturaci ceny díla měly sloužit denní výkazy práce rypadla (v daném případě bagru) potvrzené zmocněným pracovníkem objednatele. Těmito smluvními ujednáními došlo ke způsobu určení ceny díla ve smyslu ustanovení § 536 odst. 3 obchodního zákoníku, a proto při posuzování ceny díla bylo třeba vycházet pouze z tohoto sjednaného způsobu jejího určení, nikoli z jiných skutečností. Proto odvolací soud nepochybil, když při zjištění výše oprávněného nároku žalobkyně vycházel pouze z denních záznamů (jejich měsíčního souhrnu) výkonů bagru a když nepřihlédl k jiným (z hlediska sjednaného způsobu určení ceny díla nerozhodným) skutečnostem namítaným dovolatelem, tedy k denním výkazům nákladních automobilů odvážejících zeminu na skládku resp. k objemu skrývkových prací určenému geodetickou metodou.

Nepřihlédne-li odvolací soud k důkazům o skutečnostech, jež jsou pro posuzovaný nárok z hlediska hmotného práva, resp. smluvních ujednání účastníků, nerozhodná, nelze dospět k závěru, že pominul rozhodné skutečnosti, vyplývající z provedených důkazů.

Dovolatelka sice vytýkala odvolacímu soudu, že proti ceně prací nezapočetl celou částku Kč 73.117,-, kterou měla zaplatit žalobkyni, neuvedla však, na základě kterých skutečností vyplývajících z provedených důkazů tak měl učinit resp. v jakém směru pochybil při hodnocení důkazů, na nichž postavil svůj skutkový závěr. Ani v tomto případě neshledal Nejvyšší soud naplnění uplatněného dovolacího důvodu.

Dovolacím důvodem podle ust. c) lze totiž napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto dovolání podle ust. , věty před středníkem, zamítl. Důvody pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle ust. dovolací soud neshledal.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , odst. 1 a , neboť žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. listopadu 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu