Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1462/2001

U S N E S E N Í

III. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 825,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud usnesením ze dne 30. března 2000, č. j. E 156/200010, nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu a jeho provedení přestěhováním povinné a osob s ní bydlících do náhradního bytu specifikovaného v prvním výroku tohoto rozhodnutí, druhým výrokem povinnou zavázal k náhradě nákladů exekuce ve výši 1.766,- Kč a k vydobytí této náhrady nařídil výkon rozhodnutí prodejem jejích movitých věcí; řízení o výkon rozhodnutí pro částku 5.216,- Kč (představující v průběhu exekuce zaplacenou část náhrady nákladů nalézacího řízení, pro niž vzal oprávněný návrh na nařízení exekuce zpět) okresní soud zastavil (viz třetí výrok citovaného usnesení).

Shora označeným usnesením krajský soud odvolání povinné proti výroku o zastavení výkonu rozhodnutí pro částku 5.216,- Kč jako podané osobou subjektivně nelegitimovanou a tedy neoprávněnou odmítl (viz výrok II.), jinak, tj. ve výrocích o nařízení výkonu rozhodnutí, jeho provedení, jakož i o nákladech vykonávacího řízení, rozhodnutí okresního soudu potvrdil (viz výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (viz výrok III.).

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná „v plném rozsahu“ dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a , odst. 3 , a jímž namítá, že napadené rozhodnutí - nebylo-li, jak navrhovala, zjištěno, zda žalobce měl objektivní možnost zajistit jí byt odpovídající z hlediska rozlohy podlahové plochy a počtu místností požadavkům ustanovení , a jestliže „…v řízení nebyla respektována nižší kategorie náhradního bytu oproti bytu vyklizovanému“ - spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí (jde-li navíc o výkon rozhodnutí vyklizením bytu, za nějž je třeba povinné zajistit náhradu - srov. bod 27 přechodných a závěrečných ustanovení) bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno 30. března 2000), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „”).

Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud usnesení soudu prvního stupně (ve výrocích o nařízení výkonu rozhodnutí a o jeho provedení, jakož i o nákladech vykonávacího řízení) potvrdil, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v této části napadeného usnesení nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Tyto vady - k nimž je dovolací soud povinen podle ustanovení přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány nejsou a ze spisu neplývají.

Dovolání v této části není přípustné ani podle , jelikož potvrzující výrok napadeného rozhodnutí není usnesením měnícím, a nelze ho podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení [a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení (resp. výrok) potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu].

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku není dána ani ustanovením ; podle jeho prvého odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil, a podle odstavce druhého z toho důvodu, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinná nevznesla.

Dovolání v této části konečně není přípustné ani podle ustanovení a , odst. 3 , na něž výslovně odkazuje dovolatelka (majíc na mysli zjevně ve znění účinném od 1. ledna 2001). Bylo-li totiž napadené rozhodnutí vydáno (byť po 1. lednu 2001) po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, je pro posouzení přípustnosti dovolání proti němu rozhodné znění účinné do 31. prosince 2000 (viz. přechodná ustanovení uvedená výše).

Dovolání bylo podáno výslovně do všech výroků napadeného usnesení, to jest i proti výroku o nákladech odvolacího řízení. Přípustnost dovolání i proti němu je proto nutno poměřovat ustanoveními , a Podle ustanovení a tu není dovolání přípustné proto, že výrok o nákladech odvolacího řízení nemá povahu měnícího ani potvrzujícího rozhodnutí. Pro přípustnost dovolání z hlediska pak platí to, co v souvislosti s tímto ustanovením bylo řečeno výše.

Protože dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu a proti jeho výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je v této části - bez jednání ( věta první ) - podle ustanovení , odst. 5, věty za středníkem a usnesením odmítl.

V části směřující proti výroku, jímž odvolací soud odvolání odmítl - dovolání sice (podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř) přípustné je, není však důvodné. K podání odvolání je totiž vskutku - jak správně dovodil odvolací soud - subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím soudu prvního stupně nastala újma odstranitelná tím, že odvolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. mutatis mutandís usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod poř. č. 28). Odstranění výroku, jímž soud prvního stupně řízení o výkon rozhodnutí, navržený k vymožení náhrady nákladů nalézacího řízení, pro částku 5. 216 Kč zastavil, by však ke stavu pro povinnou příznivějšímu vést nemohl (její případný nesouhlas se zpětvzetím návrhu, došlo-li k němu /v exekučním řízení, v němž se jednání - až na výjimky - nenařizuje/ před vydáním rozhodnutí, by ostatně musel být posouzen jako neúčinný ve smyslu ustanovení ve spojení s ). Povinné, jež nemůže mít žádný (právní ani ekonomický) zájem na tom, aby usnesení soudu prvního stupně bylo v této části zrušeno - tak žádná procesní újma způsobena nebyla a závěr odvolacího soudu o nutnosti odvolání v této části jako podané osobou subjektivně nelegitimovanou a tedy neoprávněnou odmítnout je tudíž správný.

Je-li právní posouzení věci odvolacím soudem správné, je správné i napadené rozhodnutí na něm spočívající ( ), Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle věty před středníkem, odst. 5 usnesením zamítl.

Podáním nepřípustného dovolání povinná z procesního hlediska zavinila jeho odmítnutí, takže oprávněnému podle ustanovení věty první (per analogiam), a vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty u něj spočívají v částce 750,- Kč, představující mimosmluvní odměnu za jeden poloviční úkon právní služby - vyjádření k dovolání (, - ve vztahu k potvrzujícímu výroku odvolacího soudu, tzn. 250.- Kč, - ve vztahu k odmítavému výroku odvolacího soudu, tzn. 500.- Kč, , odst. 3 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) - a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení citované vyhlášky.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat u soudu návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 6. listopadu 2001

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu