Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 200/2020

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní titul Alenou Chaloupkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 5 187,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 03. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 327,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 03. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 327,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23.4.2020 ve spojení s doplněním žaloby ze dne 28.12.2020 (č.l. 50) domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 187,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalobkyně stala věřitelem na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 3000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 21.05.2018. Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2187,60 Kč. Předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Po dokončení registrace na webových stránkách www.creditportal.cz zaslal žalovaný předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne datum na bankovní účet bankovní účet, který žalovaný uvedl. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru, jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2187,60 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne číslo.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav. Žalovaný projevil vůli uzavřít prostřednictvím elektronických komunikací (potvrzení SMS) dne datum s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč a žalovaný se měl zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 2 187,60 Kč nejpozději do 21.05.2018, při včasném zaplacení měla být poskytnuta sleva ve výši 1350 Kč. Výše úroku byla uvedena ve smlouvě 40% p.a., výše RPSN pak 15 354,40 %. Právní předchůdce žalobkyně skutečně poskytl dne 31.5.2018 žalovanému částku ve výši 3000 Kč, kterou zaslal převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet (viz. smlouva o úvěru příjmení spis, sdělení banky žalovaného příjmení č.l. 56). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum a její přílohy. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 10. 2019 (smlouva o postoupení pohledávky, příloha, oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek vše v příjmení spisu). Předžalobní výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Z podacího archu vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne datum (výzva a podací lístek v příjmení spisu).

5. Ze skutkového stavu soud dovodil následující právní závěr.

6. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.) Národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (prof). Vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

7. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebitele, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud tedy posuzoval ujednání účastníků smlouvy podle § 2395 o. z. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

8. Podle , (dále též jen „“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

9. Podle platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.

10. Podle ust. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ust. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Soud považuje smlouvu, která měla být mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena dne datum za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť porovnáním výše poskytnuté částky 3 000 Kč a poplatku ve výši 2 187,60 Kč, který soud považuje za úrok ve smyslu a který odpovídá i dle textu smlouvy 73 % z poskytnuté částky za dobu cca 1 měsíce, dospěl aritmetickým výpočtem k závěru, že tento úrok činí 876 % ročně. Ujednání o takové výši považuje soud za nemravné, a to s odkazem na shora uvedená ustanovení právních předpisů a judikatury. Předchůdkyně žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek, by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takovéto ujednání je tedy ujednáním neplatným dle pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat, žalobkyně tyto okolnosti ani netvrdila. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněný úvěr bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli změnu ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. V rozsahu úroku z úvěru ve výši 2187,60 Kč vč. příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího od 22.5.2018 proto soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti předložené smlouvy. Žalobkyně však v řízení doložila, že na účet žalovaného skutečně její předchůdce zaslal částku v celkové výši 3 000 Kč (tato skutečnost plyne i z č.l. 56 spisu, nicméně se tak stalo až dne 31.5.2018), a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl, když dospěl k závěru, že se žalovaný bez právního důvodu obohatil dle ust. na úkor právního předchůdce žalobkyně a následně též po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, když žalovaný peníze na svém bankovním účtu přijal a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátil. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, ve které byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván mimo jiné k vrácení dlužné částky do 3 dnů. K této výzvě byl přiložen poštovní podací lístek, ze kterého vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 29. 10. 2019. V souladu s ust. se žalovanému tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne datum a od datum je tedy žalovaný v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož však žalovaný na výzvu dluh nesplnil, má žalobkyně podle ust. nárok na zaplacení úroku z prodlení v sazbě dle ust. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku), ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 327,14 Kč, přičemž tato částka představuje 15,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 187,60 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

14. O lhůtách a způsobu splnění povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.