Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Nd 264/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze má projednat odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2000, sp. zn. , jímž bylo rozhodnuto, že námitka místní nepříslušnosti Krajského soudu v Plzni vznesená dlužníkem se zamítá. U Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího je tato věc vedena pod sp. zn. .

V podání ze dne 22. 12. 2000 dlužník navrhl vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi. Předmětný návrh odůvodnil tím, že pochybnost o nepodjatosti soudců výše uvedeného soudu lze dovodit s ohledem na neobjektivní a nepřátelskou publicitu dlužníka v tisku a dalších hromadných sdělovacích prostředcích. Z výše uvedeného je dovozováno, že namítaná negativní publicita vytváří dojem existence stavu úpadku dlužníka a znemožňuje tak nezávislé posouzení návrhu na zahájení konkursního řízení. Vrchní soud v Praze má přitom též rozhodnout o námitce podjatosti vznesené dlužníkem z týchž důvodů proti soudcům Krajského soudu v Plzni zabývajícím se konkursními věcmi.

Se zřetelem na výše konstatované důvody je proto navrhováno, aby věc byla přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, když podmínky ustanovení jsou v daném případě splněny.

Podle sdělení Vrchního soudu v Praze, přísluší podle rozvrhu práce rozhodovat v předmětné věci senátu 2 Ko, jehož členy jsou JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. L. Z. a JUDr. P. F. Z jednotlivých písemných vyjádření těchto soudců učiněných dne 19. 9. 2001 vyplývá, že nemají žádný osobní vztah k projednávané věci, a informace o subjektu dlužníka mají pouze z předloženého spisu.

Na podkladě ustanovení jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne podle věta první nadřízený soud. Tímto soudem je v dané věci Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud).

K důvodům vyloučení soudce podle považuje Nejvyšší soud za potřebné nejprve poznamenat, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení je zpravidla dán příbuzenským, popř. jiným blízkým vztahem k účastníkům řízení. Jde tedy vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V posuzovaném případě nevyplývají z předloženého spisu žádné skutečnosti, nasvědčující tomu, že by soudci, o jejichž vyloučení jde, měli jakýkoliv poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení či jejich zástupcům. Takové námitky konečně nebyly ani vzneseny. Pouze v obecné rovině a hypoteticky byly důvody podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze spatřovány v ovlivnění soudců negativní mediální kampaní vedenou ve sdělovacích prostředcích vůči dlužníkovi. Jen na tomto základě ovšem bez dalšího nelze učinit závěr o splnění podmínek ustanovení , jestliže současně nejsou k dispozici další doložené skutečnosti, jejichž konkrétní obsah a charakter by objektivizoval uplatněnou námitku do té míry, aby bylo možno dovodit, že z namítaných důvodů získali soudci k projednávané věci poměr vzbuzující důvodné pochybnosti o tom, že budou moci nestranně a spravedlivě rozhodovat. Předmětné skutečnosti však Nejvyšší soud neshledal. Namítaná publicita věci v médiích, byť se za určitých okolností může negativně dotýkat některého z účastníků řízení, nemůže být jen sama o sobě důvodem k presumpci o neschopnosti soudu rozhodovat nezávisle a nepodjatě, tj. v rozporu se soudcovskými povinnostmi a zásadami soudcovské etiky.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl podle tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. L. Z. a JUDr. P. F. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

S ohledem na princip tzv. zákonného soudce vyjádřený v d, nebylo nutno namítané důvody vyloučení posuzovat též u dalších soudců Vrchního soudu v Praze, pokud soudci tohoto příslušného soudu, jež byli rozvrhem práce určeni k rozhodnutí o dané věci, vyloučeni nejsou.

Podle přechodných ustanovení , Hlava I, , rozhodoval Nejvyšší soud v řízení o návrhu na vyloučení soudců podaném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) podle dosavadních právních předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. října 2001

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler