Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tvo 136/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Výše citovaným usnesením Vrchního soudu v Olomouci byla vazba obžalovaného M. B. podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena do 21. 12. 2001.

Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě obžalovaný stížnost, a to i prostřednictvím svého obhájce.

V obsáhlých odůvodněních podané stížnosti je zejména zdůrazňována neexistence obou v napadeném usnesení deklarovaných důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. a dále i to, že další prodloužení vazby obžalovaného nad dvouletou vazební lhůtu není opodstatněné a v souladu s trestním řádem. Obhájce obžalovaného též poukazuje na průtahy, ke kterým podle jeho názoru došlo v řízení před odvolacím soudem. V závěru se proto u obou navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno a obžalovaný byl propuštěn na svobodu.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná.

Návrh na prodloužení vazby obžalovaného byl podán ve smyslu § 71 odst. 5 tr. ř. osobou k tomu oprávněnou, a ve lhůtě, která je k tomu vymezena v ustanovení § 71 odst. 6 tr. ř.

Obžalovaný M. B. je stíhán ve skupinové trestní věci pro rozsáhlejší a po delší dobu pokračující majetkovou trestnou činnost, která konkrétně v jeho případně byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2001, sp. zn. kvalifikována jako pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1997 a jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1998, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou. K odvolání obžalovaného M. B., dalších dvou spoluobžalovaných a Krajského státního zástupce v Ostravě byl rozsudek soudu prvního stupně usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. v této části zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s příslušnými pokyny, které důkazy je ve věci ještě třeba provést a poté v ní znovu rozhodnout. V případě obžalovaného M. B. již bylo jedenkrát rozhodováno o prodloužení vazby nad základní dvouletou vazební lhůtu, a to usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. , kdy vazba obžalovaného byla prodloužena do 21. 9. 2001. Proto pouze úsek řízení od 26. 6. 2001, kdy nabylo usnesení o prodloužení vazební lhůty právní moci, podléhá přezkumné pravomoci senátu Nejvyššího soudu v nynějším stížnostním řízení.

Lze konstatovat, že navzdory zrušení části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení je i nadále proti obžalovanému M. B. důvodně vedeno trestní řízení pro závažnou majetkovou trestnou činnost podvodného charakteru, spočívající ve více útocích a páchanou prakticky po dobu jednoho roku. Pokud se týká vazebních důvodů podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., které u jmenovaného i v této fázi trestního stíhání spatřuje Vrchní soud v Olomouci, je třeba poznamenat, že tyto důvody u obžalovaného byly deklarovány již při jeho vzetí do vazby dne 23. 6. 1999 a poté pokaždé, kdy bylo rozhodováno o jeho žádostech o propuštění z vazby nebo o prodloužení vazební lhůty, a to i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. , jimž byla zamítnuta stížnost obžalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. , kterým mu byla vazba prodloužena do 21. 9. 2001. Nezbývá než konstatovat, že v uplynulém mezidobí se na již vícekráte vyslovených závěrech o důvodnosti vazby obžalovaného M. B. nic nezměnilo a lze na ně ve skutečnosti plně odkázat. Obžalovaný i jeho obhájce totiž v odůvodnění stížnosti opakují stále stejné argumenty, na které již bylo mnohokrát reagováno, a žádné nové skutečnosti nepředložili. Je proto třeba tuto část uzavřít s tím, že u obžalovaného přetrvávají důvody vazby útěkové i předstižné, když obavy z toho, že by se na svobodě trestnímu stíhání, event. hrozícímu vysokému trestu vyhnul tím, že by uprchl nebo se skrýval, a že by v trestné činnosti pro níž je stíhán pokračoval, jsou plně opodstatněné.

Nejvyšší soud nemá výhrady ani k tomu, že vazba obžalovaného byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. opětovně prodloužena nad základní dvouletou lhůtu do 21. 12. 2001. Od posledního pravomocného rozhodnutí o prodloužení vazební lhůty se spis nacházel u Vrchního soudu v Olomouci, kam v průběhu měsíců června a července 2001 průběžně docházela odůvodnění odvolání od jednotlivých obžalovaných, případně jejich obhájců, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, jakož i písemné materiály, které si vyžádal sám odvolací soud od jednotlivých poškozených leasingových společností. V závěru července 2001 bylo předsedou odvolacího senátu již nařízené veřejné zasedání, v němž měla být podaná odvolání některých obžalovaných projednána, zrušeno a věc mj. obžalovaného M. B. byla projednána dne 20. 7. 2001 v neveřejném zasedání, kdy, jak již bylo shora zmíněno, byl napadený rozsudek v části týkající se i obžalovaného M. B. zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Již dne 19. 7. 2001 bylo ohledně dalších třech obžalovaných konáno odvolací řízení formou veřejného zasedání a bylo vydáno konečné rozhodnutí ve věci. Obě samostatná usnesení vzešlá z odvolacího řízení musela být vyhotovena, což si vyžádalo a v případě jednoho z nich ještě vyžádá přiměřený čas. V jeho průběhu se ale přiblížilo uplynutí lhůty, na kterou byla vazba obžalovaného M. B. prodloužena (do 21. 9. 2001) a proto dne 4. 9. 2001 podal předseda odvolacího senátu u jiného příslušného senátu Vrchního soudu v Olomouci návrh na další prodloužení vazby obžalovaného. Rozhodnuto kladně o tomto návrhu pak bylo napadeným usnesením ze dne 11. 9. 2001. Usnesení bylo doručeno oprávněným osobám a dne 4. 10. 2001 byl spis předložen Nejvyššímu soudu, aby rozhodl o stížnosti, kterou proti němu podal obžalovaný.

Z výše uvedeného je patrné, že v postupu odvolacího soudu nelze vysledovat takové průtahy, které by bylo možné označit za neopodstatněné. Celá trestní věc je charakteristická zvýšenou složitostí, a to jak v procesním, tak i v hmotněprávním smyslu a proto námitky stěžovatele mající za cíl bagatelizovat obtížnost věci nejsou na místě a je třeba je odmítnout. Byly to právě tyto okolnosti, které způsobily, že trestní stíhání nebylo možné skončit ani v době již jedenkrát vrchním soudem prodloužené vazební lhůty. Napadené rozhodnutí vrchního soudu lze označit za správné i z hlediska splnění zákonné podmínky spočívající v předpokladu, že by propuštěním obžalovaného M. B. na svobodu hrozilo zmaření nebo alespoň ztížení dosažení účelu trestního řízení. V tomto ohledu je třeba vycházet z charakteru trestné činnosti pro níž je obžalovaný stíhán, z poznatků k jeho osobě a zejména z ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř. Podle něj je účelem trestního řízení mj. náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů, přičemž provedené řízení musí též působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti. Těchto požadavků by v konkrétním případě nebylo možné dosáhnout, pokud by nebyla zabezpečena účast obžalovaného v dalším řízení, které se bude ve věci konat, a současně mu nebylo účinně zabráněno v dalším protiprávním jednání.

Lhůtu, o níž byla vazba obžalovaného prodloužena, lze označit za minimálně nutnou k doplnění dokazování v řízení před soudem prvního stupně a k vydání meritorního rozhodnutí. V tomto směru nelze rozhodnutí vrchního soudu taktéž nic vytknout.

Pokud se týká nabídky slibu obžalovaného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., je třeba zdůraznit, že o jeho přijetí či nepřijetí, stejně jako o vině či nevině obžalovaného, Nejvyšší soud v tomto řízení nerozhoduje. O nabídce slibu obžalovaného je v tomto stadiu řízení oprávněn rozhodnout pouze Vrchní soud v Olomouci z pozice odvolacího soudu a po vrácení spisu soudu prvního stupně pak tento soud.

Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud podanou stížnost obžalovaného M. B. zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 10. října 2001

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec