Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1184/2001

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 platebním rozkazem ze dne 12.2.1999, čj. -63, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni A. S. částku 914.095 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalovaný podal dne 10.5.1999 proti platebnímu rozkazu odpor, který byl doručen soudu prvního stupně dne 14.5.1999. Dne 17.12.1999 podal žalovaný opět odpor, který byl doručen soudu prvního stupně dne 17.12.1999. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20.4.2000, čj. -99, odpor žalovaného jako opožděný odmítl s odůvodněním, že žalovaný převzal platební rozkaz dne 11.3.1999. Usnesením ze dne 20.4.2000, čj. -100, soud prvního stupně opravil záhlaví platebního rozkazu v označení příjmení žalobkyně, protože však tato oprava byla provedena opět nesprávně, odstranil tuto vadu novým opravným usnesením ze dne 15.8.2000, čj. -112.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.12.2000, čj. -116, čj. , , k odvolání žalovaného napadené usnesení soudu prvního stupně ze dne 20.4.2000, čj. -99, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že při odstranění chyb či vad v psaní či počtech, případně zřejmých nesprávností, je v případě platebního rozkazu třeba postupovat podle . Týká-li se oprava výroku platebního rozkazu, vydá o tom předseda senátu opravné usnesení, a od jeho doručení běží znovu lhůta k podání odporu analogicky podle , věta druhá , neboť výslovná úprava pro případ opravy výroku platebního rozkazu v chybí, a z žádného jeho ustanovení přitom nelze dovodit, že by tento postup, včetně důsledku pro počítání nového běhu lhůty k podání odporu, byl vyloučen. V daném případě byla vydána opravná usnesení platebního rozkazu soudem prvního stupně nejprve dne 20.4.2000 a poté dne 15.8.2000; druhé opravné usnesení bylo žalovanému doručeno dne 4.9.2000. Vzhledem k tomu, že se oprava týkala výroku platebního rozkazu (uvedení osoby, vůči které se žalovanému ukládá povinnost plnit), dovodil odvolací soud, že žalovaný mohl podat proti platebnímu rozkazu odpor nejpozději dne 19.9.2000, přičemž podle ustálené soudní praxe nelze považovat odpor žalovaného podaný dne 12.5.1999 a opakovaný 17.12.1999, za opožděný. Odvolací soud dospěl dále k závěru, že podanému odporu je nutno přiznat účinky podle , tj. že po vydání opravných usnesení již jeho existence musí znamenat zrušení platebního rozkazu ve všech jeho výrocích. Proto je také nerozhodné, zda zásilka, doručená žalovanému dne 11.3.1999, obsahovala stejnopis platebního rozkazu ze dne 12.2.1999, či nikoli.

Usnesení Městského soudu v Praze napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení (ve znění do 31.12.2000), „ když napadené usnesení odvolacího soudu má povahu měnícího rozhodnutí, neboť po obsahové stránce s definitivní platností řeší - v porovnání s rozhodnutím soudu prvního stupně jinak - otázku účinnosti (přípustnosti) podaného odporu a ve svých důsledcích i to, zda věc bude (konečným způsobem) vyřízena platebním rozkazem\". V této otázce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci , „ publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc 40/2000\". Dovolací důvod žalobkyně spatřuje v nesprávném právním názoru odvolacího soudu. Vyjadřuje nesouhlas se závěry odvolacího soudu především v otázce, že oprava příjmení žalobce v platebním rozkazu je opravou výroku, zakládajícím právo žalovaného podat proti platebnímu rozkazu odpor. Dovolatelka namítá, že v daném případě jde o písařskou chybu ve jméně žalobce, která vzhledem k okolnostem případu nezpochybňuje jeho identitu. Možnost uplatnění opravného prostředku v předmětné věci považuje za nepřiměřené procesní zvýhodnění žalovaného. Žalobkyně dále odmítá závěr odvolacího soudu o tom, \"že opravný prostředek může účinně předejít vyhlášení rozhodnutí\". Pokud by totiž opravné usnesení v daném případě znovu založilo běh lhůty pro podání opravného prostředku, pak by muselo být napadeno odvoláním. Žalobkyně považuje za nemožné účinky odporu ze dne 12.5.1999, popř. 17.12.1999, vztáhnout na později vydaná opravná usnesení, s jejichž spojením byl odpor znovu vydán, tedy bylo znovu vyhlašováno rozhodnutí; teprve proti novému rozhodnutí bylo namístě podat nový odpor. Navrhuje proto zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, to je podle ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen „OSŘ\").

Dovolací soud shledal, že po formální stránce dovolání splňuje náležitosti stanovené v , a že uplatněné dovolací důvody lze podřadit pod důvod uvedený v ustanovení . Dovolání považuje za přípustné podle odst 1 písm.a) . přičemž vychází z dřívější judikatury, kterou zmiňuje i dovolatelka. V rozhodnutí ze dne 21.10.1999, sp.zn. , (uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, ročník 2000, pod poř.č. 40), vyslovil dovolací soud názor, že jestliže usnesením odvolacího soudu byla řešena po obsahové stránce otázka účinnosti podaného odporu proti platebnímu rozkazu jinak, než jak ji řešil soud prvního stupně, je usnesení odvolacího soudu rozhodnutím měnícím. Dovolání proto posoudil z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jimiž je nesprávné právní posouzení věci, neshledal je však důvodným .

Právní závěry odvolacího soudu totiž odpovídají ustálené judikatuře, která se váže k následkům právní skutečnosti, kterou je oprava vydaného soudního rozhodnutí v případě, že se týká výroku soudu, zejména význam pro běh lhůt vázaných na den doručení soudního rozhodnutí. V tomto směru lze odkázat např. na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.1994, sp.zn. , uveřejněný pod č. 67/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž se k této problematice uvádí : „ Je-li účastníku řízení nesprávně označenému v úvodní části rozsudku ( např. v důsledku chyby v psaní) uložena ve výroku povinnost plnit, přičemž tento účastník je ve výroku uveden pouze procesním postavením ve sporu, musí výrok rozsudku, má-li být určitý a vykonatelný ( a ) nejen přesně a určitě vymezovat předmět plnění, ale zároveň musí i přesně a nezaměnitelně identifikovat účastníky řízení.

V takovém případě se oprava označení účastníka v úvodní části rozsudku týká i výroku rozsudku a musí být proto oprava provedena ... vydáním opravného usnesení\".

Odvolací soud posoudil uvedenou otázku shodně s citovanou judikaturou, protože z platebního rozkazu vyplývá, že P. f. ČR byla uložena povinnost zaplatit „žalobci\", přičemž žalobkyně byla v záhlaví uvedena nesprávným jménem. Dle názoru dovolacího soudu byla shora uvedená judikatura správně použita na daný případ, v němž nešlo o vydání rozsudku, ale platebního rozkazu; procesní závěry týkající se opravy výroku, soudního rozhodnutí, ukládajícího povinnost účastníkovi řízení, jsou stejné. Vydání opravného usnesení má pak za následek, že od jeho doručení znovu běží lhůta k odvolání ( věta druhá ). Správným proto shledal dovolací soud i závěr odvolacího soudu o včasnosti podaného odporu, protože pokud byl odpor proti platebnímu rozkazu vydán v době od jeho vydání do skončení nové lhůty běžící od podání opravného usnesení, je třeba považovat jej per analogiam za včas podaný.

Protože tedy bylo usnesení odvolacího soudu shledáno správným, bylo dovolání zamítnuto ( věta za středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. října 2001

JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu