Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
310 C 12/2020
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, obec
zastoupený advokátkou titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
zaplacení 18 105 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 15.348 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.766 Kč ve výši 10% ročně od 23.06.2020 do 04.09.2020 ve výši 360,26 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 15.348 Kč ve výši 10% ročně od 05.09.2020 do zaplacení, částky 2.757,55 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 79,02 % p.a. z částky 14.673,76 Kč od 23.06.2020 do 04.09.2020 ve výši 2.278,46 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 79,02 % p.a. z částky 14.092,70 Kč od 05.09.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2020 dosáhne částky 139.276 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 15.348 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.766 Kč ve výši 10% ročně od 23.06.2020 do 04.09.2020 ve výši 360,26 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 15.348 Kč ve výši 10% ročně od 05.09.2020 do zaplacení, částky 2.757,55 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 79,02 % p.a. z částky 14.673,76 Kč od 23.06.2020 do 04.09.2020 ve výši 2.278,46 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 79,02 % p.a. z částky 14.092,70 Kč od 05.09.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2020 dosáhne částky 139.276 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 18.105 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel s žalovanou dne datum. Na základě smlouvy o úvěru byl žalované poskytnut úvěr ve výši 35.000 Kč, žalovaná na dluh uhradila celkem 41 splátek po 2.418 Kč. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 14.092,70 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.256 Kč a 2.757,55 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku a úroku ve výši 79,02 % p.a.
Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru a ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 35.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách v celkové částce 116.064 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 114,96 % ročně. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky pro případ prodlení o 15 dnů a 13 % z dlužné splátky pro případ prodlení s úhradou splátky o třicet dnů, smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky pro případ nezaplacení dluhu ani po zesplatnění a smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky po zesplatnění do zaplacení. Žalobce poskytl žalované předsmluvní informace dne 17. 10. 2016 a prohlášení o splnění informační povinnosti dne datum. Dopisem ze dne 10. 11. 2016 oznámil žalobce žalované schválení úvěru se splácením dle přiloženého splátkového kalendáře. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce úvěr vyplatil žalované dne 9. 11. 2016. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 99.138 Kč. Ve výpisu záznamů z registru SOLUS není u žalované uvedeno ničeho. Ve výpisu z nebankovního registru klientských informací je u žalované vedeno skóre 206. Z výpisů z účtu žalované, pracovní smlouvy a dohody o změně pracovní smlouvy, výplatních pásek žalované a karty hodnocení klienta soud zjistil, že žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Z výpisu z účtu žalované soud dále zjistil, že před uzavřením smlouvy byly prováděny platby ve prospěch žalobce (přičemž splátky ve prospěch žalobce jsou vedeny i v kartě hodnocení klienta) a je zde vedeno několik neprovedených položek, které jsou však pro začernění nečitelné. Výzvami ze dne 24. 2. 2020, ze dne 24. 3. 2020, ze dne 22. 4. 2020 a ze dne 17. 6. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost zesplatnění dluhu. Z oznámení ze dne 21. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce pro prodlení s úhradou splátek dluh zesplatnil. Předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce je držitelem povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
Žalobce dále soudu předložil vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ze kterého soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro skutkové či právní posouzení věci.
Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Žalobce v žalobě uvedl, že ve smlouvě byl úrok vyjádřen prostřednictvím efektivní úrokové sazby, žalobou pak požaduje přiznání úroku v nominální úrokové míře. Uvedenému rozdělení však soud nepřikládá žádný význam, neboť sazba 79,02 % ročně i sazba 114,96 % ročně násobně přesahují přípustnou míru úroků, jako bude uvedeno níže. Navíc tvrzené dělení sazeb na nominální a efektivní přesahuje rozum průměrného spotřebitele a je třeba v souladu s ust. §§ 1811 – 1812 o.z. taková sdělení hodnotit ve výkladu spotřebiteli příznivějším a průměrnému spotřebiteli zřejmém, když po spotřebiteli rozhodně nelze spravedlivě požadovat provádění přepočtů úrokové míry, jejichž přepočet i žalobce, jako odborník ve svém oboru, dokládá znaleckým posudkem.
Žalobce požadoval zaplacení úroku ve výši 79,02 % ročně, účastníci ve smlouvě ujednali zápůjční úrokovou sazbu ve výši 114,96 % ročně. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (říjen 2016) ve výši 10,40 % p.a. (viz statistika ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“ spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“ zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“ lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Ujednání o úrocích, jejichž výše více jak desetinásobně (sjednaná výše 114,96 % oproti 10,40 %) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 588 odst. 1 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Žalobci pak nelze přiznat ani úroky v žalobcem požadované nižší výši, tvrzené nominální úrokové míře, neboť celé ujednání je ujednáním absolutně neplatným.
Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 35.000 Kč Smlouva o úvěru je z podstaty smlouvou úplatnou, úroky tedy mají být dle ust. § 1802 o.z. plněny, a proto byli žalovaná povinna platit úroky alespoň ve výši požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy, tedy ve výši viz shora. Žalovaná proto byla povinna zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s úroky ve výši 10,40 % ročně. Žalovaná na dluh uhradila celkem 99.138 Kč. Lze proto uzavřít, že žalovaná veškeré pohledávky vůči žalobci vyplývající ze smlouvy ze dne datum uhradila, neboť i kdyby byla žalovaná povinna dluh splnit v 48 měsíčních splátkách, tedy ve čtyřech letech, pak částka, kterou uhradila, stále převyšuje částku, kterou by byla povinna splnit, a to i s případným započtením smluvních pokut (přestože je z celkové uhrazené částky zřejmé, že dluh byl splněn v kratším časovém horizontu). Soud proto žalobu zcela zamítl, když má za to, že nároky žalobce vůči žalované vzniklé ze smlouvy o úvěru ze dne datum byly žalovanou zcela uhrazeny.
Soud v řízení uvažoval též o tom, zda žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Z výpisů z účtu žalované je zřejmé, že žalovaná před uzavřením smlouvy platila splátky na původní dluh u žalobce a měsíční hospodaření žalované nebylo vyrovnané ani přebytkové, naopak vykazovalo dluh, když konečný zůstatek účtu žalované byl záporný a též nebyly bankou provedeny některé platby. Vzhledem k tomu, že na rozhodnutí soudu tato otázka neměla další vliv, neboť byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta, soud se řádným posouzením úvěruschopnosti žalované žalobcem dále nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.