Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

310 C 12/2020

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa, obec

zastoupený advokátkou titul jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

zaplacení 18 105 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 15.348 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.766 Kč ve výši 10% ročně od 23.06.2020 do 04.09.2020 ve výši 360,26 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 15.348 Kč ve výši 10% ročně od 05.09.2020 do zaplacení, částky 2.757,55 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 79,02 % p.a. z částky 14.673,76 Kč od 23.06.2020 do 04.09.2020 ve výši 2.278,46 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 79,02 % p.a. z částky 14.092,70 Kč od 05.09.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2020 dosáhne částky 139.276 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 15.348 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.766 Kč ve výši 10% ročně od 23.06.2020 do 04.09.2020 ve výši 360,26 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 15.348 Kč ve výši 10% ročně od 05.09.2020 do zaplacení, částky 2.757,55 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 79,02 % p.a. z částky 14.673,76 Kč od 23.06.2020 do 04.09.2020 ve výši 2.278,46 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 79,02 % p.a. z částky 14.092,70 Kč od 05.09.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 6. 2020 dosáhne částky 139.276 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 18.105 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel s žalovanou dne datum. Na základě smlouvy o úvěru byl žalované poskytnut úvěr ve výši 35.000 Kč, žalovaná na dluh uhradila celkem 41 splátek po 2.418 Kč. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 14.092,70 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.256 Kč a 2.757,55 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku a úroku ve výši 79,02 % p.a.

Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru a ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 35.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách v celkové částce 116.064 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 114,96 % ročně. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky pro případ prodlení o 15 dnů a 13 % z dlužné splátky pro případ prodlení s úhradou splátky o třicet dnů, smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky pro případ nezaplacení dluhu ani po zesplatnění a smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky po zesplatnění do zaplacení. Žalobce poskytl žalované předsmluvní informace dne 17. 10. 2016 a prohlášení o splnění informační povinnosti dne datum. Dopisem ze dne 10. 11. 2016 oznámil žalobce žalované schválení úvěru se splácením dle přiloženého splátkového kalendáře. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce úvěr vyplatil žalované dne 9. 11. 2016. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila celkem 99.138 Kč. Ve výpisu záznamů z registru SOLUS není u žalované uvedeno ničeho. Ve výpisu z nebankovního registru klientských informací je u žalované vedeno skóre 206. Z výpisů z účtu žalované, pracovní smlouvy a dohody o změně pracovní smlouvy, výplatních pásek žalované a karty hodnocení klienta soud zjistil, že žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Z výpisu z účtu žalované soud dále zjistil, že před uzavřením smlouvy byly prováděny platby ve prospěch žalobce (přičemž splátky ve prospěch žalobce jsou vedeny i v kartě hodnocení klienta) a je zde vedeno několik neprovedených položek, které jsou však pro začernění nečitelné. Výzvami ze dne 24. 2. 2020, ze dne 24. 3. 2020, ze dne 22. 4. 2020 a ze dne 17. 6. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost zesplatnění dluhu. Z oznámení ze dne 21. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce pro prodlení s úhradou splátek dluh zesplatnil. Předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce je držitelem povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

Žalobce dále soudu předložil vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ze kterého soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro skutkové či právní posouzení věci.

Po právní stránce soud věc posoudil dle , , a dle , o spotřebitelském úvěru. Dle ust. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Žalobce v žalobě uvedl, že ve smlouvě byl úrok vyjádřen prostřednictvím efektivní úrokové sazby, žalobou pak požaduje přiznání úroku v nominální úrokové míře. Uvedenému rozdělení však soud nepřikládá žádný význam, neboť sazba 79,02 % ročně i sazba 114,96 % ročně násobně přesahují přípustnou míru úroků, jako bude uvedeno níže. Navíc tvrzené dělení sazeb na nominální a efektivní přesahuje rozum průměrného spotřebitele a je třeba v souladu s ust. §§ 1811 – 1812 o.z. taková sdělení hodnotit ve výkladu spotřebiteli příznivějším a průměrnému spotřebiteli zřejmém, když po spotřebiteli rozhodně nelze spravedlivě požadovat provádění přepočtů úrokové míry, jejichž přepočet i žalobce, jako odborník ve svém oboru, dokládá znaleckým posudkem.

Žalobce požadoval zaplacení úroku ve výši 79,02 % ročně, účastníci ve smlouvě ujednali zápůjční úrokovou sazbu ve výši 114,96 % ročně. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (říjen 2016) ve výši 10,40 % p.a. (viz statistika ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“ spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“ zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“ lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Ujednání o úrocích, jejichž výše více jak desetinásobně (sjednaná výše 114,96 % oproti 10,40 %) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 588 odst. 1 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Žalobci pak nelze přiznat ani úroky v žalobcem požadované nižší výši, tvrzené nominální úrokové míře, neboť celé ujednání je ujednáním absolutně neplatným.

Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 35.000 Kč Smlouva o úvěru je z podstaty smlouvou úplatnou, úroky tedy mají být dle ust. § 1802 o.z. plněny, a proto byli žalovaná povinna platit úroky alespoň ve výši požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy, tedy ve výši viz shora. Žalovaná proto byla povinna zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s úroky ve výši 10,40 % ročně. Žalovaná na dluh uhradila celkem 99.138 Kč. Lze proto uzavřít, že žalovaná veškeré pohledávky vůči žalobci vyplývající ze smlouvy ze dne datum uhradila, neboť i kdyby byla žalovaná povinna dluh splnit v 48 měsíčních splátkách, tedy ve čtyřech letech, pak částka, kterou uhradila, stále převyšuje částku, kterou by byla povinna splnit, a to i s případným započtením smluvních pokut (přestože je z celkové uhrazené částky zřejmé, že dluh byl splněn v kratším časovém horizontu). Soud proto žalobu zcela zamítl, když má za to, že nároky žalobce vůči žalované vzniklé ze smlouvy o úvěru ze dne datum byly žalovanou zcela uhrazeny.

Soud v řízení uvažoval též o tom, zda žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Z výpisů z účtu žalované je zřejmé, že žalovaná před uzavřením smlouvy platila splátky na původní dluh u žalobce a měsíční hospodaření žalované nebylo vyrovnané ani přebytkové, naopak vykazovalo dluh, když konečný zůstatek účtu žalované byl záporný a též nebyly bankou provedeny některé platby. Vzhledem k tomu, že na rozhodnutí soudu tato otázka neměla další vliv, neboť byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta, soud se řádným posouzením úvěruschopnosti žalované žalobcem dále nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.