Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
205 C 17/2019
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Anderovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, obec
zastoupený advokátkou titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v rozsahu nároku na úrok za poskytnutí úvěru ve výši 47,71% ročně od 28.12.2018 do zaplacení, zastavuje.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se v rozsahu nároku na úrok za poskytnutí úvěru ve výši 47,71% ročně od 28.12.2018 do zaplacení, zastavuje. II. Ve zbývající části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 9.676 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel s žalovanou dne datum, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 7.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit s úroky ve výši 122,52 % ročně. Dlužná částka sestává z jistiny a úroku přirostlého do zesplatnění ve výši 5.084,95 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.992 Kč a 1.508 Kč a náhrady nákladů ve výši 2.600 Kč.
Žalobce vzal žalobu zčásti zpět, soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. zčásti zastavil.
Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 7.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit s úroky ve výši 122,52 % ve 48 měsíčních splátkách. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Dne 28. 2. 2017 žalobce vyplatil úvěr žalované. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradila celkem 11.569 Kč.
Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Žalobce v žalobě uvedl, že ve smlouvě byl úrok vyjádřen prostřednictvím efektivní úrokové sazby, žalobou pak požaduje přiznání úroku v nominální úrokové míře. Uvedenému rozdělení však soud nepřikládá žádný význam, neboť sazba 122,52 % ročně i sazba 82,71 % ročně násobně přesahují přípustnou míru úroků, jako bude uvedeno níže. Navíc tvrzené dělení sazeb na nominální a efektivní přesahuje rozum průměrného spotřebitele a je třeba v souladu s ust. §§ 1811 – 1812 o.z. taková sdělení hodnotit ve výkladu spotřebiteli příznivějším a průměrnému spotřebiteli zřejmém, když po spotřebiteli rozhodně nelze spravedlivě požadovat provádění přepočtů úrokové míry, jejichž přepočet i žalobce, jako odborník ve svém oboru, dokládá znaleckým posudkem.
Žalobce požadoval zaplacení úroku ve výši 82,71 % ročně, účastníci ve smlouvě ujednali zápůjční úrokovou sazbu ve výši 122,52 % ročně. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (únor 2017) ve výši 9,65 % p.a. (viz statistika ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“ spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“ zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“ lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Ujednání o úrocích, jejichž výše více jak desetinásobně (sjednaná výše 122,52 % oproti 9,65 %) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 588 odst. 1 o. z. ujednáním absolutně neplatným.
Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 7.000 Kč Smlouva o úvěru je z podstaty smlouvou úplatnou, úroky tedy mají být dle ust. § 1802 o.z. plněny, a proto byla žalovaná povinna platit úroky alespoň ve výši požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy, tedy ve výši viz shora. Žalovaná proto byla povinna zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s úroky ve výši 9,65 % ročně. Žalovaná na dluh uhradila celkem 11.569 Kč. Lze proto uzavřít, že žalovaná veškeré pohledávky vůči žalobci vyplývající ze smlouvy ze dne datum uhradila, neboť i kdyby byla žalovaná povinna dluh splnit v 48 měsíčních splátkách, tedy ve čtyřech letech, pak částka, kterou uhradila, stále převyšuje částku, kterou by byla povinna splnit, a to i s případným započtením smluvních pokut (přestože je z celkové uhrazené částky zřejmé, že dluh byl splněn v kratším časovém horizontu). Soud proto žalobu zcela zamítl, když má za to, že nároky žalobce vůči žalované vzniklé ze smlouvy o úvěru ze dne datum byly žalovanou zcela uhrazeny.
Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a ust. § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Řízení bylo zčásti zastaveno, ve zbytku byla žalovaná plně úspěšná, žalované proto náleží náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.