Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1619/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové, ve věci žalobkyně R.-A., společnosti s ručením omezeným, zastoupené advokátem, proti žalované F., akciové společnosti, zastoupené advokátkou, o nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. října 2000, čj. -92, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. července 2000, čj. -71, nařídil předběžné opatření, že „odpůrce je povinen zdržet se veškerého jednání, kterým by navrhovateli bránil v užívání nemovitosti „A. a p. a. Š.“ na pozemcích p. č. 1048, 1049 a 1050 na ulici F. č. 1 v O. v k. ú. N. V., obec O., zapsané na listu vlastnictví č. 1001 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v O., způsobem sjednaným smlouvou o nájmu, uzavřenou 18. 9. 1998 mezi navrhovatelem a H. m. s. r. o., sídlem O., B. 6“.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované usnesením ze dne 23. října 2000, čj. -92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky pro předběžné opatření jsou dány, když žalobkyně osvědčila svůj nárok smlouvou o nájmu z 18. 9. 1998 i naléhavost prozatímní úpravy poměrů účastnic řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaná včas dovolání, aniž uvádí, o jaké ustanovení opírá jeho přípustnost. Uplatňuje dovolací důvody podle a d) [správně a d)] (dále jen „OSŘ) ve znění před novelou provedenou Uvádí, že odvolací soud vycházel pouze z tvrzení žalobkyně a neprovedl výslech žalované, přestože ta disponuje důkazem o vyklizení předmětných nemovitostí žalobkyní. Dále nevzal v úvahu, že společnost H. m., s. r. o., je v konkursu a předmětná nemovitost byla zařazena do konkursní podstaty, a že výrok usnesení je nevykonatelný. Poukazuje na stav řízení vedeného u Okresního soudu pod sp. zn. . Uzavírá, že soud nesprávně vyhodnotil otázku, zda žalobkyně má na vydání předběžného opatření naléhavý právní zájem. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , a .

Podle není dovolání v dané věci přípustné, protože usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani pod případy vyjmenované v až f) .

Podmínky stanovené v rovněž nejsou v této věci splněny, neboť usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé. Kromě toho odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil ( odst. l ) a žalovaná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala ( ).

Pokud jde o podmínky přípustnosti dovolání určené v ustanovení , pak vady řízení, k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ustanovení ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu nebyly zjištěny.

Dovolání žalované bylo proto jako nepřípustné odmítnuto [, a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni žádné náklady nevznikly (, , a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. října 2001

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.

předseda senátu