Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tz 163/2001

163/2001-1

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Ministr spravedlnosti podal dne 26. 6. 2001 ve prospěch obviněného J. K. stížnost pro porušení zákona proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 12. 9. 1990, sp. zn. 1 Rtv 202/90. Věc je vedena u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 163/2001 a podle rozvrhu práce tohoto soudu na rok 2001 byla přidělena k projednání a rozhodnutí jako předsedovi senátu JUDr. F. P. a dalším členům senátu JUDr. J. H. a JUDr. J. U.

Nejvyšší soud České republiky si před rozhodnutím o podané stížnosti pro porušení zákona vyžádal vyjádření k této stížnosti od obviněného J. K. a od Nejvyššího státního zastupitelství. Obviněný J. K. ve svém vyjádření, které učinil prostřednictvím obhájce, mimo jiné vznesl námitku podjatosti ve vztahu k předsedovi senátu JUDr. F. P. ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu, neboť „má pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci (tj. k problematice odpírání vojenské služby) .. nemůže nestranně rozhodovat.“ Předseda senátu se údajně opakovaně podílel na nesprávných nepříznivých rozhodnutích vůči odpíračům vojenské služby ve věcech vedených v jednom případě u bývalého Nejvyššího soudu ČSFR a v ostatních případech u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. , , , , 179/98, 197/2000 a 149/2001.

Předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. F. P., jehož se námitka podjatosti týká, se k této námitce vyjádřil tak, že k projednávané věci, vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 163/2001, ani ke stranám v ní vystupujícím nemá žádný poměr, který by mu bránil věc nestranně projednat a rozhodnout. Důvodem vyloučení z projednávání a rozhodování nemohou být ani okolnosti, na které poukazuje obhájce obviněného, tj. údajně nepříznivá rozhodnutí vůči tzv. odpíračům vojenské služby. Ve věci obviněného J. K. zatím JUDr. F. P. nijak nerozhodoval, ale jen vyžádal vyjádření stran ke stížnosti pro porušení zákona a další úkony neučinil. Okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech, nemohou být důvodem k podjatosti soudce ani pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodování, nestanoví-li zákon jinak. Zákonem stanovené výjimky se na posuzovanou věc nevztahují.

Nejvyšší soud České republiky projednal návrh na vyloučení soudce a zjistil, že návrh není důvodný. K tomu dospěl na základě níže uvedených skutečností:

Podle § 30 odst. 1 tr. řádu platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

Podle § 31 odst. 1 tr. řádu o vyloučení z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.

Senát Nejvyššího soudu České republiky, který byl podle § 31 odst. 1 věty druhé tr. řádu příslušný rozhodnout o podané námitce podjatosti, shledal námitku podjatosti vůči předsedovi senátu JUDr. F. P. nedůvodnou. Nebylo zjištěno, že by uvedený soudce měl jakýkoli vztah k projednávané věci nebo ke stranám v ní vystupujícím, který by mu bránil ve věci rozhodovat nepodjatě a nestranně. Naprosto nedůvodný je poukaz na jeho rozhodování v jiných věcech, neboť projednávání a rozhodování jiných věcí není bez dalšího důvodem k podjatosti ani pro vyloučení tohoto soudce z rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 163/2001. Přitom o žádnou ze zákonem stanovených výjimek z tohoto pravidla zde nejde (viz , 3 tr. řádu, , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů). Navíc, pokud jde o věci zmiňované v námitce podjatosti, v nichž měl předseda senátu JUDr. F. P. údajně nepříznivě rozhodovat vůči tzv. odpíračům vojenské služby, je nutno připomenout, že v těchto věcech rozhodoval vždy jako jeden z více členů senátu, takže uvedená rozhodnutí nebyla rozhodnutími pouze uvedeného soudce, ale rozhodnutími tříčlenného a v jednom případě pětičlenného senátu Nejvyššího soudu České republiky. Údajně nesprávné rozhodnutí JUDr. F. P. v dřívějších věcech se pak opírá o pouhé subjektivní přesvědčení obhájce obviněného.

Senát Nejvyššího soudu České republiky dále připomíná, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tr. řádu představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d), s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Tak, jak ji zákon stanovil, je zásadně dána, a proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Důvody tvrzené obhájcem obviněného J. K., jak bylo výše uvedeno, nejsou tohoto charakteru a pochybnost o nepodjatosti předsedy senátu JUDr. F. P., který má spolu s dalšími členy příslušného senátu rozhodovat v dané věci o stížnosti pro porušení zákona, nelze dovodit ani z jiných okolností. Pro úsudek o podjatosti soudce a o nemožnosti rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení obviněného nebo jeho obhájce.

Protože nebyly shledány důvody uvedené v § 30 odst. 1 tr. řádu, rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 31 odst. 1 tr. řádu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 3. října 2001

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y