Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tz 173/2001

173/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. , byl obviněný M. K. uznán vinným trestnými činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák., kterých se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době asi od srpna roku 1997 do 2. 2. 2000 v předchozím společném bydlišti manželů K. a od září roku 1998 ve společném bytě, nepřiměřeně fyzicky trestal svého nezletilého syna L. H., který je tělesně postižený a zcela imobilní, dále od jeho asi 16 let věku ho sexuálně zneužíval tak, že ho osahával na přirození, v jednom případě mu masturbací pomohl k výronu semene a když se mladistvý poškozený bránil, zakrýval mu ústa a bil ho přes nahý zadek, v důsledku čehož byl L. H. hospitalizován na Dětské klinice v P., a od 8. 2. 2000 je umístěn v u sociální péče ve Z. u P.

Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 215 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků nepodmíněně se zařazením k jeho výkonu podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické ústavní léčení.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2001, sp. zn. , byl k odvolání obviněného M. K. podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. , a to pouze ve výroku o nepodmíněnosti uloženého trestu odnětí svobody. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud sám ve věci rozhodl. Při nezměněném výroku o vině trestnými činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák. byl u obviněného výkon trestu odnětí svobody v trvání 2 roků podmíněně odložen podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu 4 roků. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.

Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnost v neprospěch obviněného M. K. stížnost pro porušení zákona.

V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti konstatuje, že v přípravném řízení i u hlavního líčení bylo postupováno v souladu se zákonem, včetně dodržení práva obviněného na obhajobu. Obvodní soud pro Prahu 5 provedl všechny potřebné důkazy a na jejich podkladě učinil správné skutkové i právní závěry o vině obviněného a uložil mu odpovídající nepodmíněný trest odnětí svobody.

Podle ministra spravedlnosti však odvolací soud pochybil ve výroku o trestu, když zrušil výrok o nepodmíněnosti trestu odnětí svobody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 2000, sp. zn. , a podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. výkon tohoto trestu u obviněného podmíněně odložil. V této souvislosti zdůrazňuje, že stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost podle § 3 odst. 4 tr. zák. je jedním z rozhodujících faktorů při aplikaci ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. Namítá, že odvolací soud dostatečně nezvážil, že obviněný M. K. byl v roce 1989 odsouzen pro trestné činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a ohrožení mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let a k ochrannému ústavnímu psychiatrickému léčení se sexuálním zaměřením. Toto odsouzení ale nemělo na obviněného žádný výchovný vliv, když v nyní posuzovaném případě jako osoba blízká bil a sexuálně zneužíval vážně tělesně postiženého chlapce. Obviněný popíral a bagatelizoval svou pedofilii i agresivitu. Podle ministra spravedlnosti je uložený podmíněný trest odnětí svobody, byť doprovázený sexuologickým léčením v ústavní formě, ve zřejmém nepoměru ke stupni společenské nebezpečnosti činu obviněného pro společnost ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2001, sp. zn. , byl ve výroku o trestu porušen zákon v ustanoveních § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2, § 259 odst. 3 tr. ř., § 23 odst. 1, § 31 odst. 1 a § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to ve prospěch obviněného M. K. . Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil. Současně aby zrušil i další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující. Poté aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona a spisového materiálu podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku a řízení, které mu předcházelo, včetně pravomocné části rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. , ale porušení zákona neshledal.

Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že u hlavního líčení byly v souladu se zákonem provedeny výslechy obviněného, svědků a znalců, kteří vypracovali znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – sexuologie a psychologie. Svědecká výpověď poškozeného L. H. a různé listinné důkazy byly přečteny ze spisu. Tyto důkazy také obvodní soud postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. náležitě vyhodnotil a učinil i správná skutková zjištění odpovídající ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Také po právní stránce obvodní soud nepochybil, když jednání obviněného M. K. kvalifikoval jako trestné činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. a pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák.

V odůvodnění rozsudku obvodní soud dostatečně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporovaly. V této souvislosti lze připomenout, že obviněný byl z trestné činnosti spolehlivě usvědčen zejména svědeckou výpovědí poškozeného nezletilého L. H. Jmenovaný podrobně popsal, jak se k němu obviněný v určitých situacích choval (viz výrok rozsudku o vině), a to i přesto, že poškozený projevoval s takovým jednáním nesouhlas. Tvrzení poškozeného bylo navíc podporováno dalšími důkazy, a to předně svědeckou výpovědí M. Š. a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, který byl vypracován k osobě nezletilého L. H. Významné byly i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – sexuologie, jenž byl vypracován k osobě obviněného, a ze kterých mimo jiné vyplývala jednak jeho osobnostní porucha a jeho sexuální deviace, pedofilie, což podle znalců vedlo k podstatnému snížení ovládacích schopností obviněného v době činu. Z odůvodnění rozsudku rovněž vyplývá, jak se obvodní soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.

V souladu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – sexuologie, bylo obvodním soudem obviněnému M. K. podle § 72 odst. 2 písm. a) odst. 4 tr. zák. důvodně uloženo ochranné sexuologické ústavní léčení, neboť trestnou činnost spáchal ve stavu zmenšené příčetnosti a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

Protože stížnost pro porušení zákona nic nevytýká výroku o vině M. K. uvedenými trestnými činy a výroku o uložení ochranného léčení z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 1. 2001, sp. zn. , které zůstaly nedotčeny rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2001, sp. zn. , tak v podrobnostech ohledně správnosti těchto výroků lze odkázat na příslušné části odůvodnění obou konstatovaných rozsudků, se kterými se Nejvyšší soud ztotožnil.

Nejvyšší soud dále přezkoumal výrok, kterým byl v odvolacím řízení obviněnému uložen podmíněný trest odnětí svobody.

Podle § 23 odst. 1 tr. zák. účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Podle § 31 odst. 1 věty první tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§ 3 odst. 4 tr. zák), k možnosti nápravy a poměrům pachatele. Podle § 32 odst. 1 tr. zák. jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry. Podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta, jestliže vzhledem k osobě pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.

Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval odvolací soud v napadeném rozsudku v rozporu s výše citovanými ustanoveními trestního zákona, když rozsudek obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. , zrušil ve výroku o nepodmíněnosti trestu odnětí svobody a výkon tohoto trestu u obviněného M. K. podmíněně odložil na zkušební dobu 4 roků. V této souvislosti odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně shledal v jednání obviněného vysoký stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost. Lze připomenout, že toto zjištění bylo důvodné nejen na konkrétní charakter jeho dlouhodobého protiprávního počínání vůči nezletilému L. H., ale i vzhledem ke speciální recidivě v trestné činnosti. Odvolací soud však soudu prvního stupně oprávněně vytknul, že se při ukládání trestu dostatečně nezabýval i okolností, že obviněný trestnou činnost spáchal ve stavu zmenšené příčetnosti, což bylo nutné podle § 32 odst. 1 tr. zák. vzít v úvahu.

Podle přesvědčení Nejvyššího soudu uvedené skutečnosti umožňovaly u obviněného M. K. uložení trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, který by byl při současně uloženém ochranném ústavním sexuologickém léčení podmíněně odložen na delší zkušební dobu, jak to učinil odvolací soud. Uložený trest není ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř. ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu obviněného pro společnost nebo k poměrům pachatele a ani uložený druh trestu není ve zřejmém rozporu s účelem trestu a odpovídá zákonným hlediskům uvedeným v § 23 odst. 1, § 31 odst. 1, § 32 odst. 1 a § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. Nutno zdůraznit, že ochrana společnosti před možnou recidivou v jednání obviněného M. K., na kterou upozornili znalci psychiatři – sexuologové ve znaleckém posudku i při výslechu u hlavního líčení, spočívá zejména v ochranné ústavní léčbě jmenovaného, při které je jeho osobní svoboda podstatným způsobem omezena. I z tohoto důvodu proto nebylo nezbytné uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale především nutnost odborné medicínské léčby obviněného, jak důvodně upozornil odvolací soud v napadeném rozsudku.

Protože Nejvyšší soud neshledal ve výrocích napadeného rozsudku a v řízení, které mu předcházelo, nedostatky jenž by bylo možné označit za porušení zákona (na nedostatky formální povahy v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. , již upozornil odvolací soud a nařídil jejich odstranění), tak stížnost pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 3. října 2001

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k