Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1382/2001

U S N E S E N Í

I.. Dovolání navrhovatele se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatele potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2000, č.j. -17, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 4. 2000 č. 370 307 064, o uložení povinnosti navrhovateli vrátit přeplatek na starobním důchodu v částce 40.534,-Kč podle ustanovení

V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud měl za to, že odvolání není důvodné; soud prvního stupně zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu a vyvodil z něj i správné právní závěry, s nimiž se ztotožnil. S poukazem na ustanovení ve znění proto uvedl, že nenáleží navrhovateli výplata starobního důchodu, na který mu vznikl nárok () v období dvou let po vzniku nároku na důchod, pokud poživatel starobního důchodu vykonává samostatnou výdělečnou činnost (v těch kalendářních měsících, ve kterých je povinen platit zálohy na pojistné z měsíčního vyměřovacího základu, který je vyšší než dvojnásobek částky životního minima ke dni 1. ledna příslušného kalendářního roku). Z toho je pak zřejmé, že zákon přesným způsobem stanoví postup zjišťování měsíčního vyměřovacího základu a jiný postup neumožňuje. Postup České správy sociálního zabezpečení proto odpovídá přesnému znění zákona.

Podaným dovoláním dovolatel navrhoval rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení z důvodů uvedených v ustanovení a odst. 3 Byl toho názoru, že odvolací soud přijal nesprávný právní závěr, když v odůvodnění svého rozhodnutí poukazuje na skutečnost, že současná právní úprava nevystihuje skutečné příjmy OSVČ v tom kterém období, a poukázal na odlišnou úpravu pro zaměstnance v pracovním poměru. Uváděl, že pro posouzení důchodcova nároku na souběh výdělku s důchodem (samozřejmě v každém jednotlivém měsíci sledovaného období ), musí mít rozhodující význam skutečný výdělek, kterého důchodce OSVČ docílil, a z něho se zjišťuje výše měsíčního vyměřovacího základu, proto úvaha o výši zálohy tu nemůže mít místa. Jde tu o extenzívní výklad, který by znamenal zcela odlišné vymezení podmínek pro souběh důchodu s výdělkem pro OSVČ na jedné a zaměstnance na straně druhé. Zatímco by zaměstnanec mohl cíleně upravit svůj výdělek tak, aby mohl důchod pobírat hned od vzniku nároku, OSVČ by musela čekat, až jí klesnou zálohy na pojistné, tedy do konce daňového období. Nepochybně by proto šlo o porušení d.

Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , jímž byl změněn a doplněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění před novelizací (nemohl proto přihlédnout na důvody navrhovatelem uvedené v a odst. 3 upravené ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ) s právnickým vzděláním a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením

Nejvyšší soud věc projednal bez jednání (, věta první, ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení : toto ustanovení přípustnost dovolání spojuje proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Vady uvedené v ustanovení však z obsahu spisu nevyplývají a navrhovatelem ani nejsou tvrzeny. Navrhovatelova námitka o nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu proto, že nezpochybnil odvolací soud správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, který potvrdil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kterým byla stanovena navrhovateli povinnost zaplatit přeplatek na starobním důchodu, neboť mu jeho výplata podle ustanovení .) nenáležela, neboť v období od 7. 7. 1997 do 31. 8. 1998 vykonával samostatnou výdělečnou činnost a byl povinen platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění z měsíčního vyměřovacího základu 8.519,- Kč, což je vyšší než dvojnásobek částky životního minima (které činilo 5.780,-Kč), je nedůvodná.

V projednávané věci navrhovatel dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.

Ustanovení svěřuje odvolacímu soudu oprávnění založit

přípustnost dovolání proti svému rozsudku, proti němuž by jinak (z jiných než v ustanovení uvedených důvodů ) dovolání nebylo přípustné. Předpokladem pro vyslovení přípustnosti dovolání je, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Rozhodne-li se odvolací soud tímto způsobem založit přípustnost dovolání, musí toto své rozhodnutí vyjádřit ve výroku svého potvrzujícího rozsudku.

V daném případě - jak vyplývá z obsahu výroku a odůvodnění napadeného rozsudku - odvolací soud přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku nevyslovil (a navrhovatel ani takový návrh před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nepodal). Nakolik odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku ve smyslu ustanovení , a protože ve věci nebyl soudem prvního stupně vydán rozsudek, který by byl zrušen ( ) mohlo být dovolání přípustné jen za předpokladu, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení , což nebylo zjištěno.

Protože rozsudek odvolacího soudu není postižen vadami uvedenými v ustanovení a z hlediska ustanovení a proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Námitky dovolatele představují dovolací důvod podle ustanovení , že rozhodl na základě neúplného zjištění skutkového stavu, ke kterému by mohl dovolací soud přihlédnout jen u přípustného dovolání podle ustanovení a , což splněno není, proto směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud - aniž by se mohl věcí tedy dále zabývat - podle ustanovení , věty první a , dovolání navrhovatele odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , věty první, , neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2.října 2001

JUDr. Julie Muránská, v. r.

předsedkyně senátu