Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1305/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. března 2001 pod č.j. -46 změnil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 14. června 2000, č.j. -23 tak, že rozsudek, kterým bylo vyhověno žalobě o vyklizení, změnil a žalobu, aby žalovaný vyklidil a vyklizený žalobci odevzdal byt č. 2 IV. Kategorie o velikosti 1+1 s příslušenstvím, situovaný v přízemí domu čp. 3 v Ch., zamítl. Současně odvolací soud uznal žalobce povinným zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 2.300,- Kč k rukám jeho zástupce, a aby dále zaplatil na nákladech odvolacího řízení žalovanému k rukám jeho zástupce 1.725,- Kč a k rukám žalovaného 1.000,- Kč.

Odvolací soud doplnil dokazování provedené před soudem prvního stupně a na tomto podkladě dospěl k závěru, že pokud soud prvního stupně založil své rozhodnutí na výpovědi svědkyň – nájemkyň domu č. 3 v Ch., byly tyto výpovědi vyvráceny důkazy provedenými v odvolacím řízení. Své závěry přitom odůvodnil podrobnými poukazy na důvody, pro které obsah jednotlivých výpovědí neodpovídá skutečnosti. Zabýval se přitom podrobně i posuzováním toho, zda žalovaný vedl společnou domácnost se svojí babičkou, paní M. B. a v této souvislosti, zda byl příslušníkem domácnosti M. B. anebo své přítelkyně M. D., u které – jak bylo zjištěno – občas přespával.

Na tomto podkladě odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný prokázal, že v den smrti M. B. – své babičky – vedl s ní jako nájemkyní bytu společnou domácnost a že dále nemá vlastní byt. Přešel proto na žalovaného nájem bytu podle § 706 odst. 1 obč. zák.

Tento rozsudek napadl dovoláním žalobce. Jako dovolací důvod uvedl, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Vytýkal zejména, že odvolací soud považoval doplňující výpověď žalovaného a výpověď svědka Š. za naprosto věrohodné, na rozdíl od rozsáhlého dokazování provedeného před soudem prvního stupně, kdy žalovaný ještě nebyl náležitým způsobem poučen, a kdy podle názoru dovolatele jeho výpověď byla pravdivá a nebyla tak účelová, jako před odvolacím soudem. Dovolatel nepopírá, že žalovaný v roce 1994, kdy mu byla například z rozhodnutí Vojenské správy v B. povolena náhradní vojenská služba z důvodu péče o babičku, s babičkou – paní M. B. - v bytě bydlel. Od počátku roku 1997 s ní však již nebydlel; následně se do bytu nastěhoval syn paní B. Z. B. a pak i svědek Š. Dovolatel proto navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkovi řízení zastoupenému advokátem ( , ). Dovolání je přípustné podle ustanovení písm. A/ a obsahuje dostatečná tvrzení vážící se k dovolacímu důvodu, jímž podle dovolatele má být, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování tohoto dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Po projednání věci se nepotvrdilo, že by rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Tento důvod dovolání podle ustanovení totiž předpokládá, že za základ pro hodnocení důkazů byly odvolacím soudem použity skutečnosti, které nevyplynuly z dokazování, provedeného soudem prvního nebo druhého stupně za zachování postupu, stanoveného ustanovením a násl. Soud prvního stupně v předmětné věci provedl poměrně obsáhlé dokazování na žalovaným tvrzené okolnosti přechodu nájmu bytu podle věta první obč. zák. Protože měl odvolací soud o těchto zjištěních i o závěrech z nich vyvozených určité pochybnosti, doplnil dokazování přímo v odvolacím řízení. Jestliže potom po doplnění dokazování při jeho vyhodnocení vycházel z ustanovení , totiž, že důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a že přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, nelze z toho vyvozovat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ). Odvolací soud podrobně a přijatelně zdůvodnil, proč se odchýlil od zjištění, učiněných u soudu prvního stupně. Tím realizoval jen své právo na zhodnocení důkazů a to ve vzájemné spojitosti jak s důkazy učiněnými před odvolacím soudem, tak i předtím s důkazy před soudem prvního stupně. V tomto případě nelze hovořit o tom, že by některému závěru odvolacího soudu chyběl podklad v provedeném dokazování. Pokud potom ovšem jen se jednalo o hodnocení důkazů, k němuž je odvolací soud oprávněn, a hodnocení není stiženo závažnými pochybeními z hlediska logiky, nelze dovolací důvod, uplatněný dovolatelem, uznat za důvodný. Odvolací soud své rozhodnutí po skutkové stránce náležitě odůvodnil a ani dovolacímu soudu nepřísluší, aby tuto úvahu zpochybnil.

Nemohl tedy dovolací soud dospět k přesvědčivému závěru, že by rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním nebylo správné. Dovolací soud proto dovolání žalobce zamítl ( ).

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný, a když jeho odpůrci (žalovanému) nevznikly v řízení o dovolání náklady, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání ( , ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 27. září 2001

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc.

předseda senátu