Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1530/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 svým usnesením ze dne 22. 8. 2000, č.j. -17, zastavil řízení, nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že po právní moci usnesení se žalobci vrací soudní poplatek zaplacený kolkovými známkami ve výši 250,- Kč z účtu Obvodního soudu pro Prahu 6. V odůvodnění poukázal na nedostatek pravomoci ( ) ve věci ošetřovného, o kterém ve smyslu novely zákona o rodině rozhodujíy, jedná se proto o rozhodnutí vydané ve správním řízení.

K odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne 5 .března 2001, č.j. -33, usnesení ve výroku o zastavení řízení a o vrácení soudního poplatku potvrdil, změnil ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud po přezkoumání napadeného usnesení dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soudům nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí orgánů zdravotnických zařízení (o němž bylo rozhodnuto ředitelkou kojeneckéhou dne 13.9.1966, podle vyhl.č. , která byla zrušena Ústavním nálezem č. 206/1996 Sb.) o příplatcích nebo úhradách za péči o děti v kojeneckých ústavech; jedná se o rozhodnutí vydaná při výkonu zdravotní péče; proto v případě nespokojenosti se občan může domáhat nápravy u správních orgánů. Proto rozhodování o ošetřovném nepatří do pravomoci soudů. Při splnění všech náležitostí je správní rozhodnutí exekučním titulem, nelze se proto domáhat plnění žalobou podanou v nalézacím řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovodila z ustanovení a podala je z důvodu před novelou vzhledem k bodu 17 části dvanácté, hlavy I. Měla za to, že před soudy byla řešena zásadní právní otázka, zda k projednání a rozhodnutí dané věci je dána pravomoc soudu ( ). Namítala, že odvolací soud nesprávně dovodil, že příslušné zdravotnické zařízení bylo nadáno pravomoci rozhodovat o ošetřovném, resp. příspěvku na zaopatření podle vyhl.č. na základě ustanovení s přihlédnutím k ustanovení téhož zákona. Uvedla, že rozhodování o výši úhrady za péči v kojeneckému ve správním řízení je vztahem mezi zařízením a pacientem, nebo jeho zákonným zástupcem, který je vztahem občanskoprávním, a proto spory o zaplacení úhrad za poskytnutí zdravotnické péče včetně i péče v kojeneckých ústavech spadají do pravomoci soudu. Navrhovala proto usnesení soudu obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření (majíc za to, že potom, co bylo žalobkyní dovolání citované jako přípustné), navrhoval rozhodnutí obou soudů zrušit a věc vrátit Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k zamítnutí žaloby.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , jímž byl změněn a doplněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění před novelizací

Po zjištění, že dovolání bylo podáno žalobkyní, účastnící řízení, řádně zastoupenou v dovolacím řízení, že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení , splňuje formální i obsahové náležitosti podle ustanovení , se dovolací soud zabýval přípustností dovolání, neboť podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.d) o.s.ř, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení pro nedostatek pravomoci soudu.

V daném případě došlo k zastavení řízení usnesením soudu prvního stupně s odkazem na a a Odvolací soud potvrdil usnesení ve výroku o zastavení řízení, neboť byl toho názoru, že rozhodování o ošetřovném nepatří do pravomoci soudů, a proto soudy nejsou oprávněny podle části třetí přezkoumávat správnost a důvodnost rozhodnutí vydaných v souvislosti s rozhodováním při výkonu zdravotní péče podle ustanovení Jde proto o rozhodnutí, které je exekučním titulem, a plnění z něho se proto žalobkyně může domáhat pouze cestou výkonu rozhodnutí.

Podle ustanovení bylo-li o otázce, o níž přísluší rozhodnout jinému orgánu, vydáno tímto orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Vydané rozhodnutí tu poukazovalo na vyhl.č. (jak bylo uvedeno již v žalobě uvedené nemocnice z 30.8.1999), která ve svém obsahovala také právní úpravu „Zaopatření ve zvláštních dětských zařízeních\" a ve svém povinnosti zdravotnického zařízení při poskytování zdravotnické péče za úhradu. Toto rozhodnutí (výměr) nemělo tedy povahu takového rozhodnutí, jež by bylo zjevně rozhodnutím, k němuž by nebylo nutno přihlížet (např. rozhodnutím zcela nepříslušného orgánu). Také přezkoumávání správnosti takového rozhodnutí soudu v tomto řízení podle třetí části ( a násl. – „Řízení v prvním stupni\") nenáleželo.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté (viz ) je dána nejen tehdy, jestliže o téže věci rozhodl soud v občanském soudním řízení, ale i správní orgán ve správním řízení. Zjistí-li soud, že o téže věci bylo již pravomocně rozhodnuto, řízení zastaví( , odst. 2 ).

Za daného stavu však dovolací soud nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení věci, jak to uplatňovala žalobkyně v dovolání, a že by tu tedy byl dán dovolací důvod podle ustanovení Protože dále nebylo zjištěno, a ani žalobkyní nebylo tvrzeno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženou vadou uvedenou v ustanovení nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení a 5 , zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , věty první, , ve spojení s , , věty první, a , když žalobkyně neměla se svým dovoláním úspěch a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27.září 2001

JUDr. Julie Muránská, v. r.

předsedkyně senátu