Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

39Co 297/2023

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci

žalobců: a) P. B ., narozený dne xxx

trvale bytem M., B.

v České republice S., Praha

b) V. B ., narozená dne xxx

bytem S., Praha

oba zastoupeni advokátem L. D.

sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha 2

proti

žalované:

E., a.s.

, IČO xxx

sídlem B.,O.

zastoupená advokátkou P. V. J

sídlem R., O.

o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít kupní smlouvu, smlouvu o dílo a zástavní smlouvu,

k odvolání žalobců proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. srpna 2023, č. j. – 25,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se

mění

tak, že místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 se nevyslovuje a věc se Okresnímu soudu v Olomouci nepostupuje.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 9 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému.

2. V odůvodnění uvedl, že podanou žalobou se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalované uzavřít kupní smlouvu ohledně pozemku parcelní číslo xxx, orná půda, v katastrálním území Ř. (dále jen pozemek), smlouvu o dílo a zástavní smlouvu k pozemku. Příslušnost dovozovali z článku 18 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel I bis) dle místa bydliště žalobkyně b) s tím, že mezinárodní prvek zakládá bydliště žalobce na Slovensku a to, že žalovaná na Slovensku také podniká. Soud prvního stupně uvedl, že rozhodným právem je podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis právo české. S odkazem na rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18. 7. 2023, č. j. -22, dovodil, že předmětem řízení není věcné, ale závazkové právo k nemovitosti a místní příslušnost se neřídí nařízení Brusel I bis. Dále odkázal na ust. , , a dospěl k závěru, že místně příslušným je Okresní soud v Olomouci, v jehož obvodu má sídlo žalovaná.

3. Proti tomuto usnesení podali žalobci odvolání, kterým se domáhali jeho změny tak, že se místní nepříslušnost nevyslovuje a věc se Okresnímu soudu v Olomouci nepostupuje. Souhlasili s tím, že ve věci je dán mezinárodní prvek a je třeba aplikovat nařízení Brusel I bis a že předmětem sporu je závazkové právo. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovozovali, že nařízení samo upravuje místní příslušnost. Uvedli, že předmětem řízení je spor mezi žalobci jako spotřebiteli a žalovanou jako podnikatelem. Tuto situaci podle nich upravuje článek 18 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis, podle něhož spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi u soudu místa, kde má spotřebitel bydliště. Soud prvního stupně patrně dovodil, že toto ustanovení místní příslušnost neupravuje. Tento výklad s odkazem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C-652/20 považovali za nesprávný, neboť v něm uvedený soud dovodil, že pojem „soud místa bydliště žalobce“ určuje jak mezinárodní, tak místní příslušnost.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas ( ), osobou oprávněnou ( ), postupem podle ust. , přezkoumal správnost napadeného usnesení, aniž nařizoval jednání ( ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. V posuzovaném případě odvolací soud již v předchozím usnesení ze dne 18. 7. 2023, č. j. -32 vysvětlil, že předmětem řízení nejsou věcná práva k nemovitosti ve smyslu ust. § 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Na tomto závěru odvolací soud z důvodů uvedených v odůvodnění uvedeného rozhodnutí setrvává. Místní příslušnost podle polohy nemovitosti podle uvedeného článku tak nebyla založena.

6. Příslušnost nebyla založena ani podle článku 26 nařízení Brusel I bis tím, že se žalovaný řízení účastní, aniž by namítal místní nepříslušnost soudu, neboť v prvním podání ve věci z 31. 5. 2023 žalovaná dovozovala místní příslušnost Okresního soudu v Olomouci, jinak řečeno příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 9 neakceptovala.

7. Soud prvního stupně pochybil, pokud neposuzoval svou mezinárodní a místní příslušnost podle oddílu 4 nařízení Brusel I bis, a to již proto, že se žalobci v bodě I. žaloby ustanovení zde obsažených dovolávali a mezinárodní a místní příslušnost z nich dovozovali. Z článku 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis vyplývá, že spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi u soudu členského státu, bez ohledu na bydliště smluvního partnera, u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel. Uvedené ustanovení tedy upravuje nejen mezinárodní, ale také místní příslušnost soudu (u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel), jak správně s ohledem na výkladová pravidla SDEU také žalobci dovozují. Podstatné je, aby šlo o spotřebitelskou věc a aby se smluvní partner jakýmkoliv způsobem zaměřoval na stát dle bydliště spotřebitele. V posuzovaném případě není pochyb, že při uzavření rezervační smlouvy žalobce a) vystupoval jako spotřebitel (je označen rodným číslem), žalovaná jako podnikatel, přičemž v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela rezervační smlouvu se žalobcem a). Žalobci také snímkem obrazovky webových stránek žalované doložili, že se žalovaná zaměřuje na Českou republiku a Slovenskou republiku. Předpoklady uvedené v článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis tak byly splněny.

8. Další otázkou bylo místo bydliště žalobců. Ohledně žalobkyně b) není pochyb, že má bydliště na výše uvedené adrese v Praze. Pokud jde o bydliště žalobce a), je odvolací soud seznámen s tím, že žalovaná podala dne 25. 7. 2022 proti žalobci a) žalobu na určení zániku závazku eventuálně zrušení závazku ze smlouvy k Okresnímu soudu v Olomouci, který usnesením ze dne 4. ledna 2023, č.j.13 C 226/2022-83 námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti zamítl, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 9, kde je věc vedena pod sp. zn. . Postupující soud dovodil, že nynější žalobce a) měl bydliště na adrese S., Praha, neboť zde fakticky bydlel se svou manželkou (žalobkyní b/), když zjistil, že na uvedené adrese mají ve společném jmění manželů ve vlastnictví bytovou jednotku, žalovaný je společník a jednatel společnosti S., s.r.o., IČO xxx. Proti usnesení nebylo podáno odvolání a nabylo právní moci. Ač i v tomto řízení žalobce a) tvrdí, že má bydliště na Slovensku, odvolací soud vyšel z toho, že fyzická osoba může mít bydliště na více místech a jedním z bydlišť je i bydliště na adrese v Praze, kde vlastní byt a bydlí zde jeho manželka.

9. S ohledem na uvedené tak odvolací soud uzavřel, že místně příslušným soudem v této věci je podle článku 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis Obvodní soud pro Prahu 9, neboť v jeho obvodu mají žalobci bydliště. Proto postupoval podle ust. a napadené usnesení změnil tak, jak se podává z výroku tohoto usnesení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je

přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Praha dne 3. ledna 2024

JUDr. Jiří Cidlina v. r.

předseda senátu