Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 708/2001

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením krajský soud odmítl jako opožděné odvolání V. s. h., spol. s r. o. (dále jen „společnost“) proti usnesení ze dne 1. září 2000, č. j. , jímž Okresní soud ve Frýdku-Místku nařídil zpeněžení ve výroku označených nemovitostí sepsaných v konkursní podstatě úpadce A. Ch.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla společnost včasným dovoláním, jímž namítá, že odvolání podané k poštovní přepravě 22. září 2000 je včasné, jelikož usnesení okresního soudu - vydané 1. září 2000 - jí nebylo doručeno 18. srpna 2000, jak nesprávně zjistil odvolací soud, nýbrž 18. září téhož roku. V odmítnutí odvolání dovolatelka spatřuje odnětí možnosti jednat před soudem podle ustanovení (dále též jen „“).

Podle bodu 17 části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno 1. září 2000), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. prosince 2000„“.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval legitimací dovolatelky k podání dovolání; tu (podle svého ) přiznává účastníku řízení. Z rozhodnutí soudů obou stupňů (srov. zejména jejich záhlaví) se podává, že ty měly dovolatelku za povinnou (jako „oprávněný“ je v nich označen správce konkursní podstaty), odtud však legitimaci dovolatelky k podání dovolání nelze dovodit.

Okruh účastníků řízení o zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce má svůj původ v ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Zákon o konkursu a vyrovnání ve znění účinném ke dni 27. červenci 2000, kdy správce konkursní podstaty návrh na zpeněžení podal (to jest ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. ), určoval, že (konkursní) „podstatu lze zpeněžit veřejnou dražbou věcí a jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot nebo jejich prodejem mimo dražbu“ (srov. jeho ), a že „zpeněžení věcí prodejem podle ustanovení o výkonu rozhodnutí provede soud na návrh správce, který má přitom postavení oprávněného“ (). Podle , věty třetí, ZKV pak platilo, že „věci, které zajišťují pohledávky oddělených věřitelů, lze zpeněžit jen jejich prodejem způsobem upraveným v ustanoveních o výkonu rozhodnutí soudem“).

V době rozhodnutí odvolacího soudu (26. ledna 2001) již opět platila (s účinností od 25. října 2000, po změně provedené ) jiná dikce ZKV, potud, že podle odstavce 5, věty třetí, „věci, které zajišťují pohledávky oddělených věřitelů, lze zpeněžit ve veřejné dražbě“ (s účinností od 1. května 2001 srov. opět i dikci ZKV, dotčenou novelou provedenou ).

Bez zřetele k tomu, že možnost zpeněžení majetku konkursní podstaty způsobem upraveným v ustanoveních o výkonu rozhodnutí od 1. května 2000 výslovně nepředjímalo ustanovení § 27 odst. 1 ZKV, z ustanovení ZKV plynulo, že tento způsob zpeněžení zůstal správci konkursní podstaty i po uvedeném datu zachován v neomezeném rozsahu (shodně srov. např. Krčmář, Z. in: Zákon o konkursu a vyrovnání, Poznámkové vydání s judikaturou k novele č. , účinné k 1.5. 2000. 1. vydání. Praha, IFEC 2000, str. 27-28, bod 1 a 3 poznámek k novele nebo Kotoučová, J. in: Zákon o konkursu a vyrovnání po novele v roce 2000. Zákony s poznámkami. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 125, bod 1 poznámek). Ačkoliv je ke zpeněžení majetku věcně příslušný exekuční, tedy okresní, soud místně příslušný podle , nejde o vykonávací řízení ve vlastním slova smyslu. Správci konkursní podstaty jako jediné osobě oprávněné návrh na zpeněžení majetku účinně podat sice ustanovení ZKV přisuzuje postavení oprávněného, povinného zde však není (shodně srov. též Winterová, A. a kol. in: a předpisy souvisící. 9. vydání. Linde Praha a.s. 2001, str. 506 nebo Tripes, A. in: Exekuce v soudní praxi. 1. vydání. Praha, C. H. Beck 1997, str. 371). Je to logické, jelikož správce konkursní podstaty tu soud žádá o zpeněžení majetku, na který se pohlíží (proto, že byl sepsán do konkursní podstaty) jako na úpadcův (bez zřetele k tomu, že může být vlastnicky připsán jiným osobám), a s nímž je správce oprávněn nakládat na základě ustanovení a ZKV. Jelikož proti správci konkursní podstaty (v postavení oprávněného) při zpeněžení majetku podle ustanovení o výkonu rozhodnutí ani formálně nestojí osoby uvedené v , soud zpeněžení jím označeného majetku ani formálně nenařizuje a při splnění ostatních předpokladů přikročí rovnou k úkonům, jimiž má být zpeněžení realizováno (shodně srov. opět výše cit. dílo Winterová, A. a kol.: a předpisy souvisící, str. 509). Třetí osoby se mohou ubránit zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty (lhostejno, jak má ke zpeněžení dojít) jen prostřednictvím vylučovací žaloby dle ZKV.

Účastenství společnosti v tomto řízení se tudíž neodvíjí od toho, že by byla „povinným“ ve smyslu (tak ji v návrhu na zpeněžení /správně/ neoznačil ani správce), nýbrž pro odvolací řízení plyne z faktu, že jí soud prvního stupně svým usnesením ukládal určité povinnosti a pro dovolací řízení z faktu, že odvolací soud odmítl její odvolání. Dovolání, přípustné podle ustanovení - byť namítnutou zmatečností netrpí (viz. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998 pod poř. č. 27 a 49) - je důvodné.

Námitka směřující proti hodnocení odvolání jako opožděného zahrnuje typicky kritiku právního posouzení věci ( písm d/ ); jde-li však o odpověď na otázku, kdy bylo dovolatelce doručeno usnesení soudu prvního stupně (na jejímž zodpovězení závisí právní úvaha o počátku běhu odvolací lhůty a tedy i o včasnosti odvolání), je dovolatelčin nesouhlas s výsledky šetření o okolnostech v tomto směru relevantních uplatnitelný především argumentem, že řízení je postiženo jinou (než v ustanovení uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci podle (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2000, sp. zn. 2048/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2000 pod poř. č. 80).

O ni v daném případě jde, jestliže dovolatelka zpochybnila existenci doručení ze dne 18. srpna 2000, z něhož naopak vycházel odvolací soud. Tvrzením, že zásilka jí byla doručena až 18. září 2000, pak - ve svých důsledcích - napadla i jeho závěr o opožděnosti odvolání.

Z obsahu spisu plyne, že usnesení soudu prvního stupně, vydané 1. září 2000 (č. l. 22), bylo téhož dne nadiktováno a 6. září 2000 přepsáno (viz. záznamy na č. l. 18 a 22 versa). Doručenka, potvrzující převzetí usnesení dovolatelkou, je v rubrice „Razítko dodací pošty a podpis vydávajícího pracovníka“ opatřena otiskem razítka s datem 18. září 2000, zatímco v rubrice „Potvrzuji převzetí této zásilky dne“, opatřené otiskem razítka dovolatelky a podpisem jejího pracovníka, je vyplněno datum „18.8.00“.

Uvedený časový údaj o převzetí zásilky, neodpovídající nejen záznamům ve spise, ale ani úřednímu údaji pošty, zjevně nemůže být - již proto, že den takového převzetí by předcházel dni vydání usnesení - jiný než nesprávný. Jestliže z něj odvolací soud vyšel při hodnocení včasnosti odvolání, je pak nesprávné i jeho právní posouzení věci. Protože na něm rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je  aniž ve věci nařídil jednání ( věta první ) - podle ustanovení věty za středníkem, odst. 5 usnesením zrušil a věc podle vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2001

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu