Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1287/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení z 15. února 1999, č. j. -19, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 4, odboru výstavby, specifikovaného ve výroku usnesení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a , a jímž namítá, že napadené usnesení - pokud odvolací soud dovodil, že osobou oprávněnou „ve smyslu označení účastníka vykonávacího řízení\" není Česká republika, nýbrž Úřad městského obvodu Plzeň 4 - spočívá na nesprávném právním posouzení, a že řízení, nesplnil-li soud svou poučovací povinnost (tím, že výslovně účastníka nepoučil, že má být označen jinak), je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V okolnosti, že jejímu právnímu zástupci nebylo doručeno usnesení soudu prvního stupně z 8. prosince 1998, č. j. -13, (výzva k předložení řádné plné moci, udělené advokátovi oprávněnou, a dalších písemností), pak oprávněná spatřuje nesprávný postup soudu, jímž jí v průběhu řízení byla odňata možnost jednat před soudem. Dovolatelka konečně uzavřela, že byl-li soud prvního stupně názoru, že oprávněná není v řízení právně zastoupena (ač návrh nebyl podán oprávněným, nýbrž advokátem), měl řízení po předchozí výzvě k odstranění vad návrhu zastavit, nikoli návrh zamítnout.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 25. září 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „ \").

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; k těmto vadám je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( ). Jelikož vady vyjmenované v ustanovení - e) a g) namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud nejprve námitkou, že oprávněné byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (ustanovení ).

Touto zmatečnostní vadou však řízení netrpí. Jak dovodila již ustálená judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. , a ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněná ve sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), jde totiž od účinnosti o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli tedy při rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. „Postupem soudu v průběhu řízení\" ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nikoli jeho vlastní rozhodovací akt, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Spatřuje-li dovolatelka tuto vadu ve skutečnosti, že jejímu právnímu zástupci nebylo doručeno usnesení soudu prvního stupně z 8. prosince 1998, č. j. -13, opomíjí skutečnost, že soud měl v rozhodné době k dispozici pouze plnou moc ze dne 11. prosince 1997 udělenou advokátovi JUDr. M. A. P. J. (viz. znění plné moci na č. l. 3 - „Já podepsaný P. J. …zmocňuji tímto advokáta…aby mne…zastupoval\"), a že oprávněná teprve 15. března 1999 zaslala soudu plnou moc z 10. března téhož roku, udělenou tomuto advokátovi Úřadem městského obvodu, tj. že teprve tímto podáním odstranila nedostatek průkazu zastoupení; touto (dodatečně předloženou) plnou mocí byly zhojeny i procesní úkony zástupce oprávněné, učiněné v řízení před jejím doložením. Že tento nedostatek považoval za odstraněný, dal ostatně odvolací soud najevo i tím, že zastoupení oprávněné vyjádřil v záhlaví napadeného usnesení. Nesprávný není ani postup soudu prvního stupně, jestliže ten rozhodl o návrhu podaném advokátem, a přitom usnesení z 8. prosince 1998 (jímž oprávněnou vyzval k odstranění vad, viz č. l. 13) a z 22. listopadu 2000 (kterým rozhodl ve věci samé, viz č. l. 30) doručil pouze oprávněné. Tím, že soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl) a doručoval (přímo) oprávněné, nepovažoval - správně - nedostatek průkazu zastoupení advokátem, oprávněnou neodstraněný, za nedostatek podmínky řízení, s nímž spojuje (po učinění k tomu vhodných opatření) zastavení řízení.

Dovolání není přípustné ani podle , jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením ; podle jeho prvého odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil, a podle odstavce druhého z toho důvodu, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání byl podán až 28. prosince 2000, tedy po vydání potvrzujícího usnesení, a tudíž opožděně.

Dovolání není konečně přípustné ani podle ustanovení ve znění účinném od 1. ledna 2001, na něž výslovně „z opatrnosti\" odkazuje dovolatelka. Bylo-li totiž napadené rozhodnutí vydáno 25. září 2000, je pro posouzení přípustnosti dovolání proti němu rozhodné znění účinné do 31. prosince 2000 (viz. výše).

Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat zkoumáním případné existence namítnuté vady řízení podle , k níž je povinen přihlédnout jen je-li dovolání přípustné - bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první, odst. 5 části věty za středníkem a usnesením odmítl.

Oprávněná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jenž by měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2001

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu