Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1554/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. března 2000, č. j. -86, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soudu prvního stupně) ze dne 18. srpna 1999, č. j. -65, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě (dřívějšího žalobce Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3 - dále jen „dřívější žalobce\") a výrokem označeným jako I. uložil žalované povinnost „vyklidit ubytovací jednotku č. 802 (dále jen „ubytovací jednotka\") v D. h. b. čp. 392 v ulici N. v P.\" (dále jen „předmětný dům\") a předat ji žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku, a výroky označenými jako II. a III. rozhodl o soudním poplatku a o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a proti svému rozsudku připustil v jeho výroku dovolání pro řešení otázky „platnosti převodu práva hospodaření na žalobce\".

Na základě zjištění, že předmětný dům nebyl určen kolaudačním rozhodnutím k užívání jako dům s byty, nýbrž jako dům sloužící k ubytování, odvolací soud dovodil, že takový dům, který nebyl domem obytným, nemohl ve smyslu , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění platném v době jeho rozhodování, tj. ve znění po novelách provedených a č. (dále jen „ \"), přejít na obec (v daném případě na město P.). Poté přijal závěr, že dřívější žalobce byl v dané věci aktivně věcně legitimován, neboť na základě platné smlouvy o převodu práva hospodaření k předmětnému domu, uzavřené dne 29. prosince 1995 mezi „Českou republikou - B. p. v P. s. p.\" jako předávajícím a „Českou republikou - Ministerstvem vnitra ČR\" jako přejímajícím (dále jen „smlouva ze dne 29. prosince 1995\") mu svědčilo právo hospodaření k tomuto domu. Ve vztahu k uplatněnému nároku uzavřel, že právo žalované užívat ubytovací jednotku, založené smlouvou uzavřenou s právním předchůdcem dřívějšího žalobce dne 1. května 1993, „zaniklo po výpovědi dané žalované B. p. v P. uplynutím výpovědní lhůty\". Byla - li uvedená smlouva (a tím i užívání ubytovací jednotky) řádně vypovězena, je žalovaná povinna ubytovací jednotku vyklidit bez nároku na zajištění bytové náhrady.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 (dále jen „ "), a odůvodnila je nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem; uplatnila tak dovolací důvod podle V rámci zmíněného dovolacího důvodu zpochybnila právní závěr o aktivní věcné legitimaci dřívějšího žalobce v dané věci. V této souvislosti především namítla, že právní předchůdce dřívějšího žalobce B. p. v P., státní podnik, jemuž byl předmětný dům přenechán do užívání, byl oprávněn a povinen tento majetek užívat pouze k účelu, k němuž byl odevzdán, a dále byl povinen jej udržovat a opravovat. Jiná dispozice s přenechaným majetkem, a to i vzhledem k ustanovení , mu podle žalované nepříslušela. Navíc má žalovaná zato, že již ke dni 24. května 1991 přešel předmětný dům podle z vlastnictví státu do vlastnictví Hlavního města Prahy. Šlo totiž „o majetek, který ve stanovené době náležel České republice, ke stanovenému dni k němu měl právo hospodaření právní předchůdce obce a konečně ... s tímto majetkem tento předchůdce také hospodařil\", jak to, byť na jiném místě dovolání, žalovaná ve vztahu k ustanovení vyjádřila. B. p. v P., státní podnik, tak v souvislosti s přechodem vlastnického práva ztratil ke dni 24. května 1991 právo hospodaření k předmětnému domu a také proto nemohl na dřívějšího žalobce převést právo, které v době převodu již neměl. Navrhla, aby dovolací soud zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dřívější žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právními závěry soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 15. března 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ \").

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), která má právnické vzdělání ( a 2 ), a že je podle přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, přičemž odvolací soud ve výroku svého rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné pro řešení tam označené otázky.

Podle části věty před středníkem , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění (dále též jen \"zákon\"), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2001, organizačními složkami státu (dále jen \"organizační složka\") jsou ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon ( ). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení organizační složka není právnickou osobou. Tím není dotčena její působnost nebo výkon předmětu činnosti podle zvláštních právních předpisů a její jednání v těchto případech je jednáním státu.

Podle § 51 odst. 1 věty první před středníkem zákona státní rozpočtové organizace zřízené zvláštním právním předpisem (včetně ministerstev a jiných správních úřadů a orgánů státu, hospodařících s rozpočtovými prostředky) nebo zřízené, popřípadě řízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány, okresními úřady a školskými úřady, jakož i Úřad pro ochranu osobních údajů, Úřad pro zahraniční styky a informace a státní organizace Správa úložišť radioaktivních odpadů, které ve vztahu k majetku (§ 8) dosud vykonávaly právo hospodaření, popřípadě právo společného hospodaření nebo prozatímní správu podle dosavadních předpisů, jsou počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona organizačními složkami (§ 3). Podle § 52 odst. 1 zákona pokud byly státní organizace dotčené změnami podle § 51 odst. 1 a státní organizace, které se staly vnitřní organizační jednotkou organizační složky podle § 51 odst. 2, účastníky právních vztahů vzniklých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a účastníky soudních, správních a jiných řízení zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a tyto vztahy a řízení pokračují anebo se obnoví po nabytí účinnosti tohoto zákona, je účastníkem uvedených právních vztahů a řízení stát v rozsahu a za podmínek podle tohoto zákona. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení pokud právní předpisy, smlouvy a jiné právní skutečnosti založily do dne nabytí účinnosti tohoto zákona práva a povinnosti státním organizacím podle odstavce 1 jako právnickým osobám a tato práva a povinnosti do dne nabytí účinnosti tohoto zákona trvaly, je nadále jejich nositelem stát v rozsahu a za podmínek podle tohoto zákona.

Z uvedeného vyplývá, že dřívější žalobce, který v řízení zahájeném dne 29. května 1996 vystupoval jako samostatný subjekt nadaný způsobilostí k právním úkonům (vykazoval znaky právnické osoby - srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 1993, sp. zn. , uveřejněný pod č. 52 v sešitě č. 6 z roku 1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v důsledku změny právní úpravy s účinností od 1. ledna 2001 výslovně postavení právnické osoby pozbyl a stal se organizační složkou státu nezpůsobilou vystupovat samostatně svým jménem v soudním řízení. Do soudního řízení zahájeného před účinností zákona zároveň uvedeným dnem vstoupil na jeho místo ze zákona (§ 52 odst. 1) stát - Česká republika, s nímž tedy dovolací soud nadále jednal jako se žalobcem.

Žalovaná nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení nebo že řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( , b/ ), a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.

V dané věci je přípustnost dovolání založena výrokem odvolacího soudu o připuštění dovolání ( ). Tímto výrokem je současně vymezen i dovolací důvod, neboť dovolání, jehož přípustnost se opírá o ustanovení , lze odůvodnit - vedle dovolacích důvodů podle a b/ - již jen dovolacím důvodem podle , tj. nesprávným právním posouzením věci, jak rovněž žalovaná správně učinila. Navíc vymezil - li, jako v daném případě, odvolací soud ve výroku svého rozsudku právní otázku (otázky), pro kterou připustil dovolání, je dovolání přípustné jen pro řešení této, resp. těchto, právních otázek.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, či ze skutečností najisto postavených učinil nesprávné právní závěry.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil.

Vzhledem k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle a s přihlédnutím k otázce, pro jejíž řešení bylo ve výroku napadeného rozsudku připuštěno dovolání, půjde v dovolacím řízení o odpověď na otázku, zda na základě smlouvy ze dne 29. prosince 1995 bylo na dřívějšího žalobce platně převedeno právo hospodaření k předmětnému domu a zda tak dřívější žalobce byl v dané věci aktivně věcně legitimován. Pro účely odpovědi na zmíněnou otázku bude zapotřebí vyřešit dvě předběžné otázky. Jde jednak o otázku, zda předmětný dům mohl podle přejít na stát, a jednak o otázku, zda B. p. v P., státní podnik, byl vůbec oprávněn k takové dispozici s majetkem, jakou byl převod práva hospodaření k předmětnému domu.

V ustanoveních až , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, jsou vymezeny věci, které dnem účinnosti tohoto zákona (dnem 24. května 1991) přešly z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí.

Z provedených důkazů vyplynulo, že k předmětnému domu, který ke dni 31. prosince 1949 ( ) neexistoval (rozhodnutí o přípustnosti stavby bylo vydáno až dne 17. ledna 1966), měl právo hospodaření a s ním hospodařil i po datu 23. listopadu 1990 - a 2 - (až do 31. prosince 1995) O. p. b. h. v P. (později B. p. v P., s. p.). Jelikož předmětný dům s přihlédnutím k právě uvedené charakteristice nelze podřadit ustanovením a (podle citovaných ustanovení z vlastnictví státu do vlastnictví obce tedy přejít nemohl), mohl by přejít z vlastnictví státu do vlastnictví obce jedině podle , pokud by šlo o obytný dům ve smyslu tehdy platného , na nějž ustanovení v poznámce pod čarou odkazovalo.

Dovoláním nebyla napadena správnost skutkového zjištění, že předmětný dům nebyl určen kolaudačním rozhodnutím k užívání jako dům s byty, nýbrž šlo o dům sloužící k ubytování (v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle uvedené skutkové zjištění ani zpochybnit nelze). Za tohoto stavu věci nešlo o obytný dům ve smyslu (ve spojení s ) tehdy platného Proto předmětný dům nemohl přejít z vlastnictví České republiky do vlastnictví obce ani podle

Předmětem smlouvy ze dne 29. prosince 1995 byl převod práva hospodaření k tam uvedeným nemovitostem. Institut práva hospodaření byl původně upraven v až , hospodářský zákoník. I když (ve znění pozdějších předpisů) byl dnem 1. ledna 1992 zrušen (srov. bod. 3 , obchodní zákoník), byla v ustanovení zakotvena zásada, že až do vydání nové právní úpravy zákony Federálního shromáždění a národních rad se právo hospodaření státních organizací s majetkem státu řídí dosavadními předpisy, včetně ustanovení , a až 74b , ve znění pozdějších předpisů. „Nová právní úprava\" ( ) je obsažena až v zákoně č. , který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2001, a v době uzavření smlouvy ze dne 29. prosince 1995 se za „dosavadní předpis\" ve smyslu , kterým se řídilo právo hospodaření státních organizací s majetkem státu (do vydání nové právní úpravy), pokládala - vedle , ve znění pozdějších předpisů - rovněž , ve znění pozdějších předpisů, která byla vydána podle jako předpisu zmocňovacího a podle téhož zákona, a která právo hospodaření upravila v ustanoveních až (citovaná vyhláška byla zrušena ke dni 1. ledna 2001 - srov. bod. 2 ).

I když pojem „právo hospodaření\" není ve zmíněných předpisech (a ani jiných právních normách) definován, lze - s přihlédnutím k jeho úpravě v citovaných předpisech - dovodit, že uvedené právo v sobě kumuluje jak tradiční vlastnická oprávnění (věc držet, užívat, nakládat s ní), tak i řadu povinností směřujících k zachování, účelnému využívání a ochraně těchto věcí, včetně uplatňování a hájení tohoto práva i primárního vlastnického práva státu u soudů a jiných orgánů.

Byl - li tedy ke dni uzavření smlouvy ze dne 29. prosince 1995 předmětný dům ve vlastnictví státu (neboť na obec nepřešel) a měl - li k němu právo hospodaření, tj. právo definované v předchozím odstavci, tehdejší B. p. v P., s. p., lze - s přihlédnutím k , ve znění pozdějších předpisů, a , ve znění pozdějších předpisů - souhlasit se závěrem, že smlouvou ze dne 29. prosince 1995 bylo platně převedeno právo hospodaření k předmětnému domu na dřívějšího žalobce, který byl za tohoto stavu v dané věci aktivně věcně legitimován, jak správně dovodil odvolací soud.

K námitce, že B. p. v P., státní podnik, nebyl vzhledem ustanovení oprávněn k převodu práva hospodaření na dřívějšího žalobce, lze uvést následující. V případě smlouvy ze dne 29. prosince 1995 nešlo o nájemní smlouvu či jinou smlouvu o užívání majetku uvedeného v na dobu do dne zrušení podniku bez likvidace nebo vynětí části majetku podniku podle , jak to předpokládá ustanovení , nýbrž šlo o převod práva hospodaření, upravený v době uskutečněného převodu , ve znění pozdějších předpisů, a , ve znění pozdějších předpisů. Proto na uvedený převod nelze ustanovení vztáhnout.

Protože správnost rozhodnutí odvolacího soudu se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud je - aniž nařizoval jednání ( ) - zamítl ( věta před středníkem, odst. 5 ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalované právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. září 2001

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu