Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 215/2001

215/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. ,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanovení § 256 tr. ř. v neprospěch i ve prospěch obviněné M. Š. a v řízení, jež tomuto usnesení předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné M. Š. a v ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve prospěch obviněné M. Š.

Toto usnesení Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ze dne 6. 11. 2000, sp. zn. , se z r u š u j í . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Bruntále - pobočka v Krnově se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ze dne 6. 11. 2000, sp. zn. , byla obviněná M. Š. uznána vinnou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle , 2 písm. a), b) tr. zák. ve znění , přičemž podle tr. zák. bylo upuštěno od jejího potrestání.

Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněná jako ředitelka u sociální péče pro mentálně postiženou mládež v J. ve S., okr. B., z prostředků chovanců vedených u Banky Haná na účtu, k němuž měla dispoziční právo, v rozporu s ustanovením (v rozsudku je nepřesně uvedeno zák. č. 140/64 Sb.) a bez vědomí a souhlasu opatrovníků zapůjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., J. ve S., dne 13. 2. 1996 částku 200 000,- Kč, dne 12. 6. 1996 částku 270 000,- Kč, dne 15. 7. 1996 částku 100 000,- Kč a dne 12. 9. 1996 částku 50 000,- Kč.

Proti rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále odvolání v neprospěch obviněné. Domáhal se toho, aby jednání obviněné bylo shodně s obžalobou posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a aby jí byl uložen přiměřený trest. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. , bylo odvolání státního zástupce zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Ministr spravedlnosti podal dne 16. 8. 2001 v neprospěch obviněné stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Namítl, že výrok o vině obviněné trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle , 2 písm. a), b) tr. zák. je výsledkem vadného hodnocení důkazů. Ministr spravedlnosti vytkl, že oba soudy nekriticky převzaly obhajobu obviněné, podle níž šlo o prostředky poskytnuté jako zálohy na úhradu prací provedených ve prospěch u, a že zcela pominuly důkazy svědčící o tom, že ve skutečnosti šlo jen o určitou formu úvěru poskytnutého obchodní společnosti K., spol. s r. o., v době její finanční tísně. Podle ministra spravedlnosti mělo být jednání obviněné správně posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle , 3 písm. c) tr. zák. nebo jako trestný čin krádeže podle , 3 písm. b) tr. zák. v závislosti na náležitém objasnění otázky, zda prostředky, s nimiž obviněná neoprávněně disponovala, jí byly skutečně svěřeny. Ministr spravedlnosti poukázal také na to, že je nezákonný výrok o upuštění od potrestání, zvláště když při právní kvalifikaci jednání obviněné soudy přihlížely k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkaná porušení zákona, ke kterým došlo ve prospěch obviněné, aby zrušil napadené usnesení a aby dále postupoval podle tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Zjištění, že obviněná v době od 13. 2. 1996 do 12. 9. 1996 ve čtyřech případech půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., postupně částky 200 000,- Kč, 270 000,- Kč, 100 000,- Kč a 50 000,- Kč z prostředků chovanců u, jehož byla ředitelkou, je správné a odpovídá provedeným důkazům. V souladu s důkazy je také zjištění, že uvedené částky takto poskytla z bankovního účtu, na kterém byly prostředky chovanců uloženy, který byl účtem u, ke kterému měla dispoziční právo a se kterým skutečně disponovala.

Ve stížnosti pro porušení zákona je konstatováno, že soudy v tomto ohledu přihlížely k listinným důkazům, které neměly potřebné náležitosti, protože šlo jen o neověřené kopie a protože v jednom případě je text smlouvy o půjčce v podstatné části zakryt okopírovaným pokladním dokladem. Toto konstatování odpovídá stavu spisu, avšak Nejvyšší soud to nepovažoval za důvod, pro který by bylo namístě vyslovit porušení zákona. Jedná se totiž o listinné důkazy, které se týkají skutkových okolností, jež s ohledem na ostatní důkazy nejsou sporné. To, že uvedené částky byly půjčeny, kdy se tak stalo, na podkladě jakého ujednání, na jakou dobu byly peníze půjčeny, kdy a v jaké výši byly vráceny, kdo konkrétně peníze předal a kdo je přijal atd., bylo dostatečně objasněno na podkladě výpovědí obviněné a svědků z řad pracovníků u i z řad osob jednajících za obchodní společnost K., spol. s r. o. Mezi výpověďmi obviněné a svědků na straně jedné a obsahem listin, jejichž neověřenými kopiemi byl proveden důkaz, na straně druhé nevyvstaly v žádném z naznačených směrů rozpory. Obsah těchto kopií nebyl zpochybněn výpovědí žádné z osob, které k posuzovaným transakcím měly vztah.

Dále je ve stížnosti pro porušení zákona namítáno, že v rámci dokazování nebyla věnována potřebná pozornost otázce, jaké postavení obviněná měla ve vztahu k chovancům u, na základě čeho mohla disponovat s jejich prostředky, do jaké výše, k jakému účelu a za jakých podmínek. Podle stížnosti pro porušení zákona měla být věc v tomto ohledu blíže objasněna, aby bylo možné posoudit, zda jednání obviněné odpovídalo znakům trestného činu zpronevěry podle , 3 písm. c) tr. zák. nebo znakům trestného činu krádeže podle , 3 písm. b) tr. zák. Nejvyšší soud však v naznačeném směru nepovažuje za nutné provádět ještě další důkazy nad rámec toho, v jakém rozsahu byly provedeny v dosavadním řízení. Z provedených důkazů je evidentní, že obviněná byla ředitelkou u, že byla oprávněna nakládat s účty u, že prostředky chovanců byly uloženy na jednom z účtů u (na tzv. depozitním účtu), že z tohoto titulu obviněná měla k prostředkům chovanců přístup a že s jejich prostředky fakticky nakládala tak, že je v posuzovaných čtyřech případech půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o. Vzhledem k výsledkům dokazování, které již bylo provedeno, nemá Nejvyšší soud žádných pochybností o tom, že obviněná nebyla oprávněna půjčovat peníze z prostředků chovanců u. Tyto závěry neodporují žádnému z provedených důkazů a ve skutečnosti nejsou nijak zpochybňovány ani stížností pro porušení zákona. Otázka, zda prostředky chovanců, s nimiž obviněná nakládala, měly povahu věci, která byla obviněné svěřena, nemá pro právní posouzení jejího jednání v podstatě žádný význam, protože kvalifikovat jednání obviněné jako trestný čin zpronevěry ( tr. zák.) nebo jako trestný čin krádeže ( tr. zák.) nepřichází v úvahu.

Stížnost pro porušení zákona zdůrazňovala, že Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově nemístně argumentoval ustanovením obč. zák. ( ve znění pozdějších zákonů). Z příslušné části stížnosti pro porušení zákona je zřejmé, že odkaz na ustanovení obč. zák. v ní byl interpretován tak, jako by Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově považoval obviněnou za opatrovníka chovanců u. Tak tomu ale není a odkaz na citované ustanovení má v rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově zjevně jiný význam. Ve skutkové části výroku o vině je uvedeno, že obviněná jednala „v rozporu s ustanovením obč. zák. bez vědomí a souhlasu opatrovníků“. To znamená, že porušení ustanovení obč. zák. Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově spatřoval v tom, že obviněná k posuzovanému způsobu použití prostředků chovanců u neměla souhlas jejich opatrovníků, a nikoli v tom, že by obviněná porušila povinnosti, které by sama měla jako opatrovník chovanců u. V odůvodnění rozsudku na str. 3 Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově uvedl, že obviněná „v rozporu s ustanovením obč. zák., který upravuje práva opatrovníků nesvéprávných osob, použila jako ředitelka u .. bez souhlasu opatrovníků .. celkem 620 000,- Kč z účtu chovanců“. Z této dikce odůvodnění rozsudku je zřejmé, že Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově nepovažoval obviněnou za opatrovníka chovanců u a že rozpor jednání obviněné s ustanovením obč. zák. spatřoval v tom, že obviněná k použití prostředků chovanců neměla souhlas jejich opatrovníků, jinými slovy že porušila práva opatrovníků zakotvená v obč. zák. tím, že si neopatřila jejich souhlas k použití prostředků chovanců. Výhrady uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, pokud jde o ustanovení obč. zák., tedy jsou neopodstatněné.

Zjištění, za jakým účelem obviněná peníze chovanců u půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., proti kterému byly uplatněny další námitky stížnosti pro porušení zákona, není součástí skutkové části výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově. Toto zjištění je uvedeno pouze v odůvodnění rozsudku a vyplývá z něho, že Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově shledal tento účel v tom, aby obviněná poskytla obchodní společnosti K., spol. s r. o., zálohu na úhradu prací, které měla tato obchodní společnost provést pro ústav při rekonstrukci vzduchotechniky kuchyně, konkrétně zálohu na nákup potřebného materiálu. Obhajoba obviněné v tomto směru je sice podporována výpovědí svědka L. B., jednatele obchodní společnosti K., spol. s r. o., avšak přesto nepůsobí přesvědčivě. Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově dostatečně nehodnotil především obsah samotných smluv, na podkladě kterých obviněná poskytla prostředky obchodní společnosti K., spol. s r. o. Všechny tyto smlouvy byly výslovně označeny jako „smlouva o půjčce“ a svým obsahem odpovídaly tomuto smluvnímu typu podle obč. zák. Dále Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově dostatečně nehodnotil okolnosti ukazující na to, že skutečně šlo o půjčku a nikoli o zálohu na úhradu ceny materiálu, který by měl být zakoupen pro účely rekonstrukce vzduchotechniky kuchyně u. S ohledem na omezený rozsah finančních prostředků, se kterými ústav disponoval, šlo o velmi nákladnou akci, která byla podmíněna jednak zařazením do plánu investic pro příslušný rok a jednak vyčleněním odpovídajících rozpočtových prostředků. V roce 1996 však uvedená akce nebyla v plánu investic ani nebyly na její finanční krytí vyčleněny žádné rozpočtové prostředky. Obviněná proto nemohla reálně předpokládat, že v roce 1996 se tato akce uskuteční. Obviněná sice dne 16. 5. 1996 vyhotovila žádost o finanční prostředky na uvažovanou rekonstrukci vzduchotechniky kuchyně, adresovala ji Okresnímu úřadu v Bruntále - finančnímu odboru a připojila k ní projektovou dokumentaci, avšak z toho nevyplývá, že mohla reálně počítat s uskutečněním rekonstrukce, zvláště když z obsahu projektové dokumentace vyplývalo, že jen cena technického zařízení jako materiálu byla 1 497 900,- Kč (bez daně z přidané hodnoty). Je třeba poznamenat, že první půjčku ve výši 200 000,- Kč obviněná poskytla obchodní společnosti K., spol. s r. o., již dne 13. 2. 1996, tedy výrazně před tím, než sama žádala o finanční prostředky na rekonstrukci Okresní úřad v Bruntále - finanční odbor. Nápadnou skutečností je to, že poskytnuté prostředky obchodní společnost K., spol. s r. o., vždy vrátila ve velmi krátké době v původní výši na účet u. Částka 200 000,- Kč poskytnutá dne 13. 2. 1996 byla vrácena dne 21. 2. 1996, částka 270 000,- Kč poskytnutá dne 12. 6. 1996 byla vrácena dne 14. 6. 1996, částka 100 000,- Kč poskytnutá dne 15. 7. 1996 byla vrácena dne 18. 7. 1996 a částka 50 000,- Kč poskytnutá dne 13. 9. 1996 byla vrácena dne 23. 9. 1996. Doba mezi poskytnutím a vrácením uvedených částek je tak krátká, že sama o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, zda tyto částky byly skutečně určeny k nákupu nějakého materiálu pro rekonstrukci vzduchotechniky kuchyně u. K tomu přistupuje okolnost, že obviněná ani svědek L. B. nikdy konkrétně nedoložili, jaký materiál byl zakoupen, od kterého dodavatele, za jakou cenu, jak s ním bylo dále naloženo apod. Nelze pominout, že pokud by za poskytnuté částky skutečně měl být nakoupen nějaký materiál, bylo by logické, aby byla uzavřena nikoli smlouva o půjčce, nýbrž např. smlouva o dílo podle a násl. obč. zák., resp. podle a násl. obch. zák. a aby postupná úhrada materiálu před dodáním díla byla sjednána v platebních podmínkách, a to včetně postupu v případě, že k dodání díla nedojde např. pro nepřidělení rozpočtových prostředků u. Poskytnutí uvedených částek z prostředků chovanců u bylo tedy provázeno poměrně širokým okruhem okolností, které vyvolávají pochybnost o tom, že účelem jednání obviněné bylo uhradit materiálové náklady rekonstrukce vzduchotechniky kuchyně u, a které naopak zakládají podezření, že obviněná jednala s cílem poskytnout obchodní společnosti K., spol. s r. o., peníze bez jakéhokoli účelového určení, nejspíše na překlenutí krátkodobého nedostatku finančních prostředků, to znamená podezření, že jednání obviněné s rekonstrukcí vzduchotechniky kuchyně u ve skutečnosti nijak nesouviselo.

Avšak ani pochybnosti, které tu jsou o správnosti dílčího zjištění Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově ohledně účelu, se kterým obviněná prostředky chovanců u poskytla obchodní společnosti K., spol. s r. o., nejsou důvodem k tomu, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, protože toto zjištění není z hlediska právního posouzení skutku nijak relevantní.

Jednání obviněné spočívající v tom, že jako ředitelka u z prostředků chovanců uložených na účtu u půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., bez souhlasu opatrovníků postupně celkem 620 000,- Kč, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle tr. zák. ani zákonné znaky trestného činu krádeže podle tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci obou trestných činů).

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak škodu nikoli nepatrnou.

Z citace obou ustanovení je zřejmé, že zákonným znakem trestného činu zpronevěry i trestného činu krádeže je to, že pachatel si cizí věc p ř i s v o j í . Tento znak uvedených trestných činů není naplněn tehdy, jestliže pachatel disponuje s cizí věcí jen přechodně a krátkodobě a poté ji vrátí, resp. zařídí její vrácení, do dispozice vlastníka, případně jiné oprávněné osoby. V posuzovaném případě byly peněžní částky, které obviněná půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., odňaty chovancům u vždy jen po dobu několika dnů v rozmezí od dvou dnů do deseti dnů. Tato okolnost vylučuje, aby byl činěn přesvědčivý závěr, že obviněná si příslušné částky přisvojila ve smyslu citovaných ustanovení o trestném činu zpronevěry a trestném činu krádeže, zvláště když vrácení peněz na příslušný účet u bylo garantováno smlouvou o půjčce.

Dále je z citace obou ustanovení zřejmé, že zákonným znakem trestného činu zpronevěry i trestného činu krádeže je to, že pachatel způsobí š k o d u . Při posuzování otázky, zda obviněná svým jednáním způsobila škodu, není možné odhlížet od konečného hospodářského výsledku machinace, která tvořila podstatu jednání obviněné. Jednání obviněné spočívalo v tom, že z cizích prostředků půjčila peníze třetímu subjektu, který je vždy ve shodě se sjednanou smlouvou o půjčce vrátil v krátké době dvou dnů až deseti dnů. Na straně těch, jejichž majetek byl jednáním obviněné dotčen, byl tedy nakonec takový výsledek, že jejich majetkový stav zůstal beze změny. Považovat vrácení peněz za pouhou náhradu škody, která byla způsobena zpronevěrou nebo krádeží, není v posuzovaném případě důvodné, protože vrácení peněz bylo zamýšlenou a také uskutečněnou součástí celé machinace. S ohledem na to je namístě závěr, že přesun peněz zpět do dispozice chovanců u byl součástí skutku, pro který byla obviněná stíhána. Nemohlo proto jít o náhradu škody, která by byla tímto skutkem způsobena. Vrácení peněz nebylo žádnou samostatnou okolností, která by stála mimo posuzovaný skutek. Vyplývá to z toho, že obviněná peníze p ů j č i l a a tím v dohodě s obchodní společností K., spol. s r. o., založila vztah, který byl v celém rozsahu realizován, resp. dovršen, vrácením peněz. Názor, že obviněná svým jednáním způsobila škodu, není možné opírat ani o úvahu, že vrácení peněz učinila závislým na nejisté budoucí okolnosti, to znamená na tom, zda obchodní společnost K., spol. s r. o., peníze skutečně vrátí. Obviněná měla vrácení peněz garantováno vždy smlouvou o půjčce a uvedená obchodní společnost vždy v souladu s příslušnou smlouvou peníze vrátila, včetně dodržení termínu vrácení. Z hlediska obviněné tu nebylo nic, co by ukazovalo na reálnou možnost, že peníze nebudou vráceny. Sama obviněná odkazovala na dobré zkušenosti s touto obchodní společností z dřívějších vzájemných vztahů a objektivně v tom byla utvrzována tím, že každou předcházející dohodu o půjčení peněz tato obchodní společnost splnila.

Z toho, co bylo uvedeno v předcházejícím odstavci, vyplývá, že jednání obviněné, jak o něm bylo až dosud uvažováno, nelze posoudit jako ž á d n ý trestný čin, mezi jehož zákonnými znaky je škoda. To znamená, že Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově chybně kvalifikoval jednání obviněné jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.

Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek.

V daném případě je možné uvažovat o naplnění znaků uvedeného trestného činu potud, že obviněná porušila podle zákona jí uloženou povinnost opatrovat majetek chovanců u. Majetkem chovanců tu byly jejich peníze. Jestliže peníze chovanců byly uloženy na tzv. depozitním účtu u a jestliže obviněná jako ředitelka u byla oprávněna s tímto účtem disponovat, bylo toto její oprávnění limitováno povinností nakládat s účtem tak, aby majetek chovanců byl chráněn, a to nejen před případným zmenšením, ale i před dočasným únikem z dosahu chovanců. O povinnost uloženou podle zákona šlo proto, že podle ve znění pozdějších předpisů, která byla vydána na podkladě ve znění pozdějších zákonů, ústav převezme do úschovy cenné věci, vkladní knížky a peněžní hotovosti obyvatele (svěřence) u, který o jejich převzetí požádá při nástupu do u nebo během pobytu v něm. Pokud ústav převezme od chovanců peníze a jejich úschovu provede tak, že je uloží na svůj účet, vyplývá z toho pro každého, kdo je oprávněn s účtem nakládat, povinnost počínat si tak, aby se prostředky chovanců uložené na tomto účtu nejen nezmenšovaly, ale aby se ani na přechodnou dobu neocitaly mimo dosah chovanců.

Obviněná svým jednáním, které spočívalo v tom, že peníze chovanců půjčila obchodní společnosti K., spol. s r. o., tyto prostředky přechodně a jen krátkodobě odňala chovancům. Toto jednání obviněné bylo zjevně neoprávněné, neboť se příčilo účelu úschovy podle , a obviněná tím porušila své povinnosti. Nicméně škodu ve výši, který se rovná celkovému objemu takto neoprávněně použitých prostředků, obviněná chovancům nezpůsobila, protože součástí jejího skutku, jehož podstatou byla jinak neoprávněná půjčka třetímu subjektu, bylo také vrácení peněz v nezmenšeném rozsahu.

Pokud obviněná způsobila chovancům u škodu tím, že krátkodobě půjčila jejich peníze třetímu subjektu, způsobila ji jen ve výši bankovního úroku, který chovancům ušel za dobu, po kterou jejich prostředky nebyly na tzv. depozitním účtu u. Povinnost opatrovat majetek chovanců, který měl povahu peněz uložených na tzv. depozitním účtu u, totiž logicky zahrnovala - kromě povinnosti nakládat s účtem tak, aby majetek chovanců byl chráněn před zmenšením a před přechodným únikem z dosahu chovanců - také povinnost nezkracovat chovance na výnosu z majetku, tj. na úrocích z částek uložených na účtu v bance. V případě, že by ušlý úrok nedosahoval výše škody nikoli malé ( tr. zák.), nebylo by možné posoudit jednání obviněné ani jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle tr. zák. a mohlo by jít jen o disciplinární odpovědnost obviněné za neoprávněné nakládání s prostředky chovanců u. Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově neprovedl žádné důkazy ke zjištění výše ušlého úroku chovanců, provedené důkazy z tohoto hlediska nehodnotil a nesprávně považoval za škodu celou částku, se kterou obviněná neoprávněně nakládala.

Tím Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově, pokud jde o výrok o vině, porušil zákon v neprospěch obviněné v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů.

Výrokem o upuštění od potrestání Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově porušil zákon ve prospěch obviněné v ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle tohoto ustanovení od potrestání pachatele, který spáchal trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě. Použití citovaného ustanovení bylo v logickém rozporu s tím, že Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově posoudil skutek jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Předpokladem této právní kvalifikace byl závěr, že okolnosti uvedené v tomto ustanovení pro svou závažnost podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, jak to vyžaduje ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. V rozsudku nemůže obstát v rámci rozhodnutí o trestu závěr, že obviněná spáchala trestný čin m e n š í nebezpečnosti pro společnost, vedle závěru učiněného v rámci rozhodnutí o vině, že okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby p o d s t a t n ě z v y š u j í stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

Krajský soud v Ostravě, který ponechal vadný rozsudek nedotčený, porušil zákon v neprospěch i ve prospěch obviněné v ustanovení § 256 tr. ř., podle něhož zamítnout lze jen nedůvodné odvolání.

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením usnesení a rozsudku pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Bruntále - pobočka v Krnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V rámci nového projednání věci Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově doplní důkazy tak, aby výši škody zjistil v intencích předcházejících závěrů Nejvyššího soudu, a poté o vině a případně i o trestu znovu rozhodne.

Pokud jde o rozhodnutí o vině, je Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.). V otázce případného trestu neplatí tzv. zákaz reformace in peius (§ 273 tr. ř.), což znamená, že pokud by obviněná byla uznána vinnou, lze jí uložit trest, i když v původním řízení bylo upuštěno od potrestání.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2001

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec