Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1449/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 29. 3. 2000, č. j. -5 zastavil řízení o zaplacení částky 1.396,- Kč se 14% úrokem od 24. 1. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyni byla žalovaná částka přiznána již usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 5. 12. 1995, č. j. -35, a proto novému projednání věci v občanském soudním řízení brání překážka věci pravomocně rozsouzené ( , ).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 2000, č. j. -10, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení ohledně částky 1.396,- Kč potvrdil, ve výroku o zastavení řízení ohledně příslušenství z této částky a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil, vrátil v tomto rozsahu věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení a zamítl návrh žalobkyně na připuštění dovolání. Podle odvolacího soudu nemůže být žalovaná částka, představující polovinu soudního poplatku, o níž bylo rozhodnuto v jiné souvislosti podle zákona č. 78/1995 Sb., o soudních poplatcích, samostatným předmětem řízení před soudem, a to ani v rámci řízení o náhradu škody. Soud prvního stupně však měl věc projednat, pokud jde o příslušenství žalované částky.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (zřejmě ve znění účinném od 1. 1. 2001) a které odůvodňuje podle ustanovení téhož předpisu. Namítá především, že soud při řešení otázky vrácení soudního poplatku o věci konstitutivně nerozhoduje, nýbrž deklaruje právní stav vyplývající přímo ze zákona, a stát v takovém případě vystupuje jako každý jiný účastník civilního řízení. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadené části zrušil.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 30. 11. 2000, tedy před účinností , Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „ \"), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle věty druhé je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Podle do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle věty první a druhé lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně i žalované dne 26. 2. 2001. Tímto dnem také nabylo právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději v pondělí dne 26. 3. 2001. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce však dovolání podala k poštovní přepravě až dne 29. 3. 2001, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout ( věta prvá ); proto bylo podle ustanovení věty první a její dovolání odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat přípustností dovolání a důvodností v něm uvedených dovolacích námitek.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , věty první a , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2001

JUDr. Petr V o j t e k, v.r.

předseda senátu