Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1444/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 2.11. 1998 vydání rozsudku, jímž mělo být určeno, že je nájemcem bytu blíže popsanému v petitu žaloby. Tvrdil, že žalovaný je vlastníkem domu, kde se předmětný byt nachází, přičemž jej užívali na základě dohody o užívání bytu ze dne 25. 9. 1987, uzavřené s Č. s. l., rodiče žalobce společně s žalobcem a jeho sestrou. Žalobce vedl se svými rodiči společnou domácnost, nikdy neměl a nemá vlastní byt. Dne 14. 9. 1998 rodiče se sestrou opustili předmětný byt a žalobce se stal podle § 708 obč. zák. v návaznosti na § 706 odst. 1 obč. zák. nájemcem předmětného bytu.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na určení nájemního práva k předmětnému bytu a rovněž namítal nedostatek aktivní legitimace ze strany žalobce.

Okresní soud v Karlových Varech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 2. 1999, č. j. -18 určil, že žalobce je nájemcem bytu č. 3 o velikosti 3+1 s příslušenstvím, I. kategorie, nacházející se v přízemí domu čp. 1278 v O. Současně rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že předmětný byt nesplňuje podmínky stanovené pro byt služební. Dospěl k závěru, že na žalobce přešlo podle obč. zák. a obč. zák. právo nájmu bytu.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 4. 1999, č. j. -43 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uložil soudu prvního stupně posoudit, zda právo osobního užívání bytu, sloužícího k trvalému ubytování pracovníků organizace, se změnilo na nájem služebního bytu ve smyslu § 871 odst. 4 obč. zák., tedy zda předmětný byt splňuje kritéria stanovená zákonem č. 102/92 Sb. Rovněž přikázal doplnění dokazování za účelem zjištění, zda došlo k přechodu nájmu k předmětnému bytu trvalým opuštěním společné domácnosti nájemci ve smyslu § 708 obč. zák.

Soud prvního stupně nato rozsudkem ze dne 20. 8. 1999, č. j. -57, žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že nejde o byt služební podle zákona č. 102/92 Sb. V době účinnosti zákona č. 102/92 Sb. , tedy 5. 3. 1992, žalovaný nebyl vlastníkem nebo nájemcem předmětného bytu, a proto nedošlo ke kontinuálnímu přechodu původního podnikového bytu na byt služební podle § 7 zákona č. 102/92 Sb. Dospěl k závěru, že na žalobce přešlo podle § 706 obč. zák. právo nájmu předmětného bytu.

Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 3. 2000, č. j. -70, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na určení zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Neztotožnil se však s jeho právním posouzením. Vzal za prokázané, že matce žalobce byly přiděleny předmětné byty, které byly vystavěné v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniku podle Dovodil, že předmětný byt je bytem služebním a nemohlo tedy vzniknout společné užívací právo bytu. Odkazoval na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 1993, sp. zn. . Vyslovil právní závěr, že nemohlo dojít k přechodu nájmu z matky žalobce na žalobce podle obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Tvrdil existenci dovolacího důvodu podle ustanovení Namítal nesprávnost právního posouzení podmínek ustanovení Podle dovolatele se jednalo o společný nájem bytu manžely a pokud tito nájemci trvale opustili společnou domácnost, je možné aplikovat ustanovení ve vztahu s obč. zák. Dále poukazoval na skutečnost, že pokud žalobce nemá vlastní byt, ani jiný byt nemá v nájmu a v rozhodné době žil s nájemci ve společné domácnosti, jsou zde splněny zákonné podmínky pro přechod nájmu předmětného bytu. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen ,, “). Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ).

Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu vyplývajícím z podaného dovolání ve smyslu ustanovení , odst. 3 a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/4). O takový případ v souzené věci nejde.

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení především o posouzení, zda z provedených důkazů lze dovodit závěr, že sporný byt je bytem služebním. Odvolací soud aplikoval správně v úvahu přicházející ustanovení zákona č. 102/92 Sb. a toto ustanovení rovněž správným způsobem vyložil. Dovolací soud nemá důvodu odchýlit se od tam zmíněných závěrů, které respektují důsledek vyplývající ze To platí i o závěrech odvolacího soudu, podle nichž vzhledem k charakteru bytu nemohlo dojít k přechodu nájmu na žalobce podle obč. zák. Jestliže byl byt přidělen jako byt trvale určený k ubytování pracovníka organizace podle pouze matce žalobce, pak v případě trvalého opuštění domácnosti nájemkyní předmětného bytu žalobci odpadl právní důvod jeho dalšího užívání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 16. září 1965, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1965, pod poř. č. 66, a stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 1. října 1965, sp. zn. Pls 6/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1965, pod č. III/1965).

Pojem služební byt není v vymezen; ustanovení a obč. zák., pokud jde o kritéria pro služební byt, odkazují na zvláštní zákon. Tímto zákonem je Podle ustanovení cit. zák. jsou byty služebními byty ve vlastnictví nebo v nájmu právnických a fyzických osob, které slouží k ubytování jejich pracovníků a rovněž byty v domech ve vlastnictví nebo v nájmu právnických a fyzických osob, které slouží k ubytování jejich pracovníků. Dnem účinnosti uvedeného zákona, tj. dnem 5. 3. 1992, se služebními byty ve smyslu ustanovení zákona staly byty, které bylo možno považovat za byty podnikové ve smyslu ustanovení zrušeného zákona o hospodaření s byty (podnikovými byty podle posledně citovaného ustanovení byly byty trvale určené pro ubytování pracovníků hospodářských, rozpočtových nebo jiných organizací, zejména byty v domech, které organizace vystavěly jako investoři nebo získaly ze státní bytové výstavby). Takovým bytem je podle výsledků provedeného dokazování byt, o nějž v tomto sporu jde.

V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle dovolání žalobce zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a st. 1 Žalobce neměl se svým dovoláním úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 20. září 2001

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu