Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
15 C 20/2021-31
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 31 277 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 955 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 955 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 322 Kč,
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 161,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 408,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 045 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 955 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 955 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, podle které je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 322 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 161,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 408,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 045 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO (dále jen„ Právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o půjčce dne
4. 11. 2016, číslo na jejímž základě Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 800 Kč, který představoval úrok ve výši 2 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, celkem 58 týdenními splátkami po 609 Kč, a to do 15. 12. 2017. Dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za životní pojištění ve výši 522 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná uhradila na svůj dluh částku ve výši 4 045 Kč, dále neuhradila ničeho. Žalovaná se tak dostala do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a Právní předchůdkyně žalobkyně mohla dle článku 8.1 Smluvních podmínek, ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky a úrok
z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Dále se neuhrazená jistina ve výši 20 000 Kč úročí dle článku 1.2 Smluvních podmínek úrokem
ve výši 23,72 % ročně, a to ode dne 16. 12. 2017 až do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě jejího dluhu, naposledy prostřednictvím svého zástupce, avšak žalovaná na uvedené výzvy nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok
na zaplacení dlužné částky ve výši 31 277 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši
20 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 11 277 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši
9 408,93 Kč, z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 161,86 Kč, z úroků
ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení
a z úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč
od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o půjčce číslo soud zjistil, že byla uzavřena dne 4. 11. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova, a žalovanou jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy. Zákazník si zvolil hotovostní režim splátek, s tím, že původní věřitel poskytuje úvěr v částce 20 000 Kč,
a že Zákazník se zavazuje zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 14 800 Kč, který představuje úrok ve výši 2 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč
a částku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, dále se Zákazník zavazuje zaplatit věřiteli poplatek za životní pojištění ve výši 522 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí 35 322 Kč. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou osoby uvedené v článku 9.3 smluvních podmínek v 58 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky
od první po poslední činí 609 Kč, když první splátku je Zákazník povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou uvedenou částku zápůjčky.
4. Z karty zákazníka ze dne 4. 11. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované pouze na základě jejího prohlášení, kde žalovaná uvedla měsíční příjmy ze zaměstnání 21 000 Kč, výdaje 3 000 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že byla uzavřena dne 29. 11. 2019 mezi právnická osoba anonymizována tři slova, jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, smlouva o postoupení, podle které přešla pohledávka za žalovanou
na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z podacího lístku
ze dne 13. 12. 2019 bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Z přílohy číslo smlouvy o postoupení pohledávek, strana číslo seznamu postoupených pohledávek, ze dne 28. 11. 2019 bylo zjištěno, že výše pohledávky za žalovanou činila
31 277 Kč.
6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě
ze dne 3. 9. 2020 a z podacího lístku ze dne 4. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby s tím, že uhradila částku 4 045 Kč.
7. Přípisem zdejšího soudu ze dne 12. 1. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila.
8. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne 4. 11. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 20 000 Kč. Žalovaná měla tuto částku a náklady zápůjčky v celkové výši 35 322 Kč právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 58 týdenních splátkách. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná
ve splátkách uhradila pouze částku 4 045 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná souhrnnou částku včas a v plné výši nevrátila, právní předchůdkyně žalobkyně mohla po žalované požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně poté žalovanou prostřednictvím svého zástupce upomínala k úhradě dluhu, žalovaná však již ničeho nezaplatila.
9. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí zápůjčky došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním
z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho,
co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není
za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 9 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
18. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval,
že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést
(i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
19. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou (a to i přes skutečnost, že žalobkyně zčásti zkoumala úvěruschopnost žalované lustrací v seznamech insolvencí a exekucí a výplatními páskami), neboť je zjevné,
že žalovaná má sice pravidelný příjem ze zaměstnání, nicméně žalobkyně nikterak neprověřila její výdaje, a zejména pak nemohla učinit porovnání příjmů a výdajů v intencích životního a existenčního minima. Z žalobkyní předložené dokumentace k posouzení úvěruschopnosti není vůbec zřejmé, jaké náklady měla v době uzavření smlouvy o zápůjčce žalovaná, natož zda byla schopna zapůjčené prostředky vrátit byť v týdenních splátkách, případně zda měla například prostředky k tvorbě úspor nebo úhradě mimořádných vydání. Poskytovatel zápůjčky je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zapůjčené prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí,
že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, zápůjčku poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
20. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus
či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
21. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o zápůjčce je s ohledem na skutečnost,
že žalobkyně nesplnila podmínky § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 20 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 15 955 Kč (zapůjčených 20 000 Kč po odečtení žalovanou vrácených 4 045 Kč), žalobkyni také vrátit. Co do částky 15 955 Kč bylo žalobě vyhověno s odkazem na § 2991 o. z. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce.
22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se žalovaná bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to
od 30. 11. 2019, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
23. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud postupoval v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle nějž v případě, že má účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, nicméně žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
24. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena
na základě § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.