Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2768/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 14. 10. 1999, čj. - 175 jednak připustil změnu žaloby (bod I. výroku) a jednak zavázal žalovaného, aby na svůj náklad odstranil vady nátěrů konstrukce Městského zimního stadionu v K. spočívající v prokvétání korozních produktů na ocelových konstrukcích provedením těchto nátěrů v dostatečné tloušťce a dále aby na svůj náklad odstranil vady nátěrů konstrukce Městského zimního stadionu v K. spočívající v nedostatečné přilnavosti a odlupování nátěru od žárově pozinkovaných plechů tím, že vadné nátěry, které nemají dostatečnou přilnavost, odstraní a provede za použití vhodného nátěrového systému nátěry nové s tím, že uložil žalovanému tyto vady odstranit v období od 21. 4. 2000 do 20. 6. 2000 (bod II. výroku). Současně soud prvního stupně rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku (bod III. výroku) a o povinnosti žalovaného uhradit žalobci náklady řízení (bod IV. výroku). Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru o odpovědnosti žalovaného za vady díla, spočívající v odlupovaní nátěru konstrukce Městského zimního stadionu v K., a proto žalobě na bezplatné odstranění vad díla sjednaného ve smlouvě o dílo ze dne 20. 4. 1995 vyhověl.

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalovaného shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části v bodě II. výroku tak, že v prvém odstavci se vypouští „...provedením těchto nátěrů v dostatečné tloušťce“, z druhého odstavce se vypouští „... tím, že vadné nátěry, které nemají dostatečnou přilnavost, odstraní a provede za použití vhodného nátěrového systému nátěry nové“ a v odstavci třetím ve stanovení lhůty plnění tak, že vady mají být odstraněny v období od 21. 4. 2001 do 20. 6. 2001. Jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku shledal jak správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, tak správnost jeho právních závěrů, a proto v podstatě věci, jak sám uvedl, napadený rozsudek prvního stupně potvrdil. Změna se týkala pouze termínu plnění, který v době rozhodování odvolacího soudu již prošel, a stanoveného způsobu odstranění vad, neboť podle odvolacího soudu je na žalovaném, aby sám zvolil účinný způsob odstranění vad.

Dovoláním ze dne 9. 8. 2000 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I., II. a IV., tedy v rozsahu, v němž odvolací soud změnil bod II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a v němž rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Přípustnost dovolání spatřoval dovolatel v naplnění podmínek ust. písm a) (dále též jen „“), za dovolací důvod označil důvod uvedený v ust. Pochybení odvolacího soudu spatřoval dovolatel v posouzení vad jako odstranitelných a v nesprávné aplikaci ust. obchodního zákoníku. V této souvislosti odkázal dovolatel na závěry znaleckého posudku S. P. a na nevhodnost nátěrů H., který žalobce určil jako podmínku pro výběrové řízení. Protože žalovaný neporušil povinnosti při zhotovení díla, navrhl, aby dovolací soud rozsudky obou soudů v napadené části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání bylo podáno za podmínek a s náležitostmi stanovenými v ust. a a 2 ve znění platném do 31. 12. 2000 s ohledem na část dvanáctou, hlavu I., bod 17. , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Podle ust. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto Nejvyšší soud dále zkoumal, zda je dovolání přípustné. Dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné pouze v taxativně stanovených případech uvedených v ust , a

Existenci vad řízení, uvedených v ust. , dovolací soud neshledal a dovolatel ji ani netvrdil. Podle tohoto ustanovení není proto dovolání přípustné.

Dovolání není v daném případě přípustné ani podle ust. , neboť odvolací soud ve výroku rozsudku přípustnost dovolání z důvodu, že jde o rozhodnutí po právní strance zásadního významu, nevyslovil a dovolatel ani návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal.

Zbývalo konečně posoudit přípustnost dovolání podle ust. , na jehož odstavec 1 písm. a) dovolatel ve svém dovolání odkazoval v domnění, že napadá měnící rozsudek odvolacího soudu. Odvolací soud však v napadené části svého rozsudku (bod I. výroku) nezměnil nic na samotné povinnosti k odstranění vad nátěrů, k nimž byl žalovaný zavázán rozsudkem soudu prvního stupně, když z výroku rozsudku soudu prvního stupně vypustil části týkající se způsobu provedení opravy a když lhůtu plnění stanovil na pozdější dobu. Tato změna se však nijak nedotkla podstaty vyhovujícího rozsudku soudu prvního stupně a ani nijak nezhoršila postavení žalovaného. Pro posouzení, zda se ve smyslu ust. jedná o měnící či potvrzující rozsudek odvolacího soudu, není určující, jakými slovy odvolací soud výrok rozsudku uvede, resp. podle kterého ustanovení rozsudek vydal (, 220, 221 ). Rozhodující je pouze obsahový vztah rozsudků obou stupňů. Je proto třeba učinit závěr, že rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl dovoláním napaden, je rozsudkem potvrzujícím, resp. rozsudkem, kterým nedošlo ke zhoršení postavení dovolatele (subjektivní nepřípustnost dovolání).

Podle ust. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O tento případ se však nejedná a proto dovolání není přípustné ani podle tohoto ustanovení .

Dovoláním rovněž nelze napadnout výroky o nákladech řízení mající podle ust. charakter usnesení, neboť to ust. , obsahující taxativní výčet usnesení odvolacího soudu, proti nimž je odvolání přípustné, nepřipouští.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud podle ust. ve spojení s ust. dovolání odmítl.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. v návaznosti na ust. a , neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 18. září 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.

předsedkyně senátu