Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 271/2020-26
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7 387 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 250 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 137 Kč s úrokem z prodlení a úroku z částky 7 387 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 250 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 137 Kč s úrokem z prodlení a úroku z částky 7 387 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 387 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným a právnická osoba (dále též„ předchůdkyně žalobkyně“). K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila pracovní, majetkové a osobní poměry žalovaného, zejm. výši mzdy, existenci závazků žalovaného a náklady spojené s vedením domácnosti. Závěrem takového posouzení bylo, že žalovaný je schopen předmětnou zápůjčku splácet.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti při uzavření smlouvy, jak bylo potvrzeno jejím podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 5 137 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 062 Kč (v souladu se smluvními podmínkami sjednaného ve výši 27 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 1 495 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 580 Kč, celkem tedy částku 11 137 Kč v 60 týdenních splátkách po 186 Kč (s poslední splátkou ve výši 163 Kč) nejpozději do datum. Žalovaný nehradil splátky řádně, poslední uhradil dne datum a celkem zaplatil pouze 3 750 Kč. Po započtení částečných úhrad žalovaného byl povinen na jistině doplatit částku 4 461,62 Kč a na poplatku 2 925,38 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši 7 387 Kč O změně v osobě věřitele byl žalovaný písemně informován se současnou výzvou k úhradě dluhu. Opětovně byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne datum. Na svůj dluh již ničeho neuhradil.
4. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně k prokázání svých tvrzení doložila kartu zákazníka (fakticky žádost o zápůjčku) podepsanou předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne datum. Z karty bylo zjištěno, že žalovaný má měsíční příjem ze mzdy z hlavního pracovního poměru ve výši 10 854 Kč, ze státní podpory ve výši 500 Kč a dalšího příjmu domácnosti ve výši 13 778 Kč. Oproti tomu měsíčně žalovaný hradí na nájem částku 8 000 Kč, na telefon 200 Kč a na další výdaje domácnosti 12 000 Kč. Použitelný měsíční příjem žalovaného byl zjištěn ve výši 4 932 Kč. Ačkoliv uvedené údaje byly ověřeny předloženou nájemní smlouvou (od datum), výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu za leden až březen 2016 a pracovní smlouvou, dle soudu není dostatečně vysvětleno, jakého charakteru je podstatná část příjmu domácnosti žalovaného ve výši 13 778 Kč. Obdobně z údaje„ doba určitá datum“ uvedeného u pracovní smlouvy není patrné, zda hlavní pracovní poměr žalovaného je k tomuto dni prodlužován na další dobu určitou anebo zaniká, čímž by byly platební schopnosti žalovaného do značené míry limitovány. Soud tedy nemá za prokázané prověření úvěruschopnosti žalovaného takovým způsobem, aby nebyly pochybnosti o způsobilosti žalovaného bez rizika ohrožení výživy své i dalších osob (dle zákaznické karty má žalovaný jedno nezaopatřené dítě) hradit týdenní splátky předmětné zápůjčky.
5. Na základě stručného právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. smlouva o spotřebitelském úvěru v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. , tj. účinném v období od datum do datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Předchůdkyně žalobkyně byla povinna v souladu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. S přihlédnutím k ustálené judikatuře (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39) je věřitel při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr povinen vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně musí postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. Věřitel však musí postupovat rozumně a pečlivě posuzovat údaje uvedené žalovaným, aby nebyly dány jakékoli pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost podle § 9 ve spojení s § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná, přičemž k neplatnosti soud přihlédl v souladu s § 588 o. z. i bez návrhu.
6. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Z důvodu výše vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy tak v úvahu přichází vyhovění žaloby v rozsahu, v němž se žalovaný v souladu s § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil. Vzhledem k neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami nelze uzavřít, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoliv další platby, jako poplatek za poskytnutí úvěru či smluvní úrok. Částečné úhrady žalovaným proto nelze započítávat způsobem, jaký uplatňuje žalobkyně. Úhradu žalovaného v celkové výši 3 750 Kč lze započíst pouze na jistinu, tj. na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Výrokem I. tohoto rozsudku proto soud přiznal žalobkyni částku 2 250 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými a dosud nevrácenými peněžními prostředky společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni (na niž byla pohledávka za žalovaným dle § 1879 o. z. řádně postoupena) vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
7. Vzhledem k výše uvedenému soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 137 Kč včetně příslušenství.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci úspěšnější, náležela by mu náhrada nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný (nedostavil se k jednání, netvrdil ani neprokazoval nic na svoji obranu) a žádné náklady mu tak nevznikly. O nákladech proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.